kinej

Tenhle ten díl se zrovna dvakrát nevyvedl. Oproti předchůdci působí tak nějak chudě a to jak vizuálně, tak i příběhem. Jakoby to byla prodloužená epizoda seriálu, do které přidali pár lepších speciálních efektů navíc. Jinak je téma této epizody přízemní, vzhledem k tomu, že mají tvůrci k dispozici cel galaxie až slabé. Chudým dojmům nenapomáhají ani stavby, které zde působí až nápadně seriálově a odfláknutě, prostě z nich je patrné, že tam na tu loukou ty kusy kulity někdo nanosil chvíli před natáčením. Podle toho by se asi film soudit neměl, ale ono to zde má taková vliv, že to jinak nejde. A celkově film působí tak nějak pateticky, jakoby tvůrci považovali film za poslední Star Trek všech dob.

Jakoby se Japonci sanžili napodobit Hollywood. Film je výpravný, velkolepý a také patetický. I přesto, že film je vlastně o duševní přeměně rabiáta Takeza v ušlechtilého samuraje, není zde žádný duchovní přesah jako tomu bývá v jiných samurajských filmech. Samuraj - Musaši Mijamoto je tak jednoduchý, přímočarý a líbivý, jakoby chtěl na Oscara útočit už od samotného scénáře. Tomu odpovídá i tuctová dobvá hudba, plná podbízivých pasáží. Toshiro Mifune herecky zvládne mnohem komplexnější role a tak tuhle asi sehrál bez většího úsilí. Ale abych jen nekritizoval, ona osacrová snaha, není vždy jen ke škodě věci. Film například nabízí úchvatné výpravné a davové kamerové záběry. Škoda jen, že kavlita přepisu českého vydání je tak tristní. Pro fandy klasických velkých bijáků to podívaná je, pro milovníky samurajské filosofie a tradice již tolik ne. Učitou paralelu bych viděl i kčeské tvorbě padesátých let a to k husitské trilogii Otakara Vávry. V obou případech se jedná o velkolepou ságu, při jejíž tvorbě se nešetřilo a jejímž hlavním účelem možná bylo ozdravení národního vědomí po 2. sv. válce.

Zde se ukazuje, že Tim Burton je zejména mistrem vizuálním. Coby vypravěč příběhu občas pokulhává. Přesazení Alenky z dětství do adolescence se zadařilo. Zejména úvod, kdy je Alenka konfrontována s realitou všedního života se zadařil. Pak ale Alenka skočí do díry a divák se začne ztrácet. Ne snad, že by byl příběh komplikovaný, ale vyprávění tak nějak ztrácí pevné kontury a rozmělňuje s v moři charakterů, jejichž role ve filmu není vždy nezbytná. I když jsou zde krásné postavy, hlavně Kloboučník Johnyho Deppa je důkazem, že Bruton umí z tohoto herce dostat maximum, některé z nich by tu vůbec být nemusely a nic by se nestalo. Danny Elfman se skládání hudby tentokrát asi také příliš nenamáhal. Tak nějak se mi zdá, že tentokrát Burton neexperimentoval a vsadil na jistotu úspěchu. I přes klasickou burtonovskou ulítlost je Alenka poměrně obyčejná.

Když jsem kdysi tento film viděl poprvé, celý bondovský svět mě naprosto uchvátil. A není se čemu divit, dodnes je Dr. No jednou z nejlepších bondovek. Connery ve filmu doslova září a od prvného zjevení dokazuje, že spojení jeho s agentem 007 bylo geniální. Už jen první záběr je bezchybný, Bond zapalující si cigaretu a představující se svou typickou hláškou, nese nádech kultovnosti. Poté zde ukáže vše, co je pro tuto roli typické: nekompromisní svádění žen, cynická komunikace se záporáky a jejich chladnokrevná likvidace. A ač měl film poměrně malý rozpočet, troufám si tvrdit, že to téměř není poznat. Barvité záběry z pláže Crab Key hřejí i po letech, což dokazuje že výprava nijak šizená není a prostory laboratoře Dr. No jsou navrženy a a vystavěny tak, že je lze i dnes odivovat.

Tenhle Star Trek ukazuje že Next Generation, ač stále Star Trek, jde svou cestou a nabízí hodně jiného a nového. A First Contact v sobě obsahuje v silně koncentrované podobě ty nejleší motivy z tohoto seriálu. Borgové a vše kolem nich je perfektní, nová Enterprise je nádherná. Film má navíc skvělý spád, hned v úvodu je divák vržen do děje a svižné tempo nepolevuje téměř po celou stopáž. Pasáže ze zemského povrchu sice nejsou tak nadupané, jako ty z Enterprise, ale i přesto po unylém Star Trek: Generations hodně dobře odvedené práce režiséra i scénáristů.

Tak tento Star Trek je podle mého názoru dokladem toho, že posádka z nové generace prostě není tak šmrncovní jako ta stará dobrá sestava s Kirkem a Spockem. Patrick Stewart je sice na rozdíl od Williama Shatnera opravdu dobrý herec, ale zbytek posádky už nemá takové charisma jako její kapitán. Postavy jako Worf, či Data mě zkrátka moc neberou a zbytek posádky ani nestojí za řeč. Film Generations sice nabízí zajímavé setkání dvou legendárních kapitánů, ale toto setkání by si bylo zasluhovalo lepší, větší příběh a kulisy. V rámci celé filmové Star Trek série působí příběh tohoto dílu tak nějak nejméně zajímavě, lehce béčkově (mimo zrůdné pětky samozřejmě).

I tato epizoda Vlka samotáře s mládětem je velice dobrá. Až do chvíle, kdy Ogami Itó odstraní tři postavy pohybující se mezi smrtí a životem. I zde se ukazuje, že původní komiks musel být nevyčerpatelnou studnicí inspirace. Závěr filmu je pro mne ale menším zklamáním. Velkolepý souboj v horách na saních a lyžích se mi totiž vůbec nelíbil. Přišel mi technicky nezvládnutá a toporný. Vůbec nepůsobí dynamicky ani komiskově, ale naprosto nudně. Samé záběry na lyžaře, střihy na Vlka s kočárkem a následné pády. Není zde žádná dynamika, pro kterous si japonských akčních filmů cením.

Protektor je velice podařený film. Nechává vzpomenout i na veliká díla jako například Vyšší princip, či Obchod na korze. I zde je navozena a stupňována atmosféra zmaru a bezradnosti v okupovaném státě. I Protektor je příkladem toho, že na malých osudech lze nejlépe ilustrovat velké drama. Zároveň však jde jinou, alternativnější, cestou, což mu je ku prospěchu. Dobu vždy ilustrují povedené cyklistické prolínačky, společenský úpadek je efektně umocněn konfrontací s bohémským životem ze stříbrného plátna. Působivý je i chladný cynismus hlavních postav a nedomyslitelnou složkou filmu je také velice podařený hudební doprovod. Film má i prá svých much, například závěr mohl být pojat poutavěji dramatičtěji, ale zase se jedná o jeden z mála těch opravdu hodně dobrých českých filmů poslední doby, takže si plný počet bodů zaslouží.

Tohle asi ani nemohlo dopadnout dobře. Už ve chvíli, kdy jsem poprvé zaslechl, že se připravuje remake slavného Souboje titánů, bylo jasné, že je to krok vedle. Nový Souboj Titánů dokazuje, že ani ty nejlepší speciální efekty nedokáží překrýt dějové vákuum. Děj je totiž nezajímavý, stejně jako jednotlivé postavy, jako například úplně zbytečná Io. Je komické, že tací herečtí velikáni jako Liam Neeson a Ralph Fiennes se kdysi střetli božském Schindlerově seznamu a nyní po mnoha letech se sešli v takové upocené, místy trapně hloupé ptákovině. Triky ze starého Souboje, už dnes možná vzbuzují úsměv, ale nelze jim upřít estetickou krásu a hlavně to, že byly dělán s láskou. Ray Harryhausen do nich vetknul osobitost. V novém Souboji jsou efekty sice okázalé, ale chladné a nezajímavé. Starý souboj ve mně, coby dítěti, vzbudil zájem o řeckou mytologii, nový souboj tuto mytologii pouze znásilňuje. Tomuto filmu by nepomohlo ani kdyby byl 4D.

Conan the Barbarian je suveréně nejlepší filmový Conan a troufám si odhadnout, že ani žádný remake, či reboot ho nikdy nepřekoná. Jednosuše proto, že je to kvalitní film. Ani po těch letech není nic, co by se na něm mělo měnit. Vše funguje. Pro fanoušky literárního, či komiksového Conana to musí být asi ještě větší žně, než Jacksonův Pán prstenů pro fandy Tolkienovy trilogie. Film totiž nasál všechny důležité atributy knih a je podepřen velice dobrým příběhem. Brilantní práci odvedl režisér. Ale nejen on. Film by si klidně zasloužil nějakou cenu za kostýmy, za výpravu, či za stavy. Tyto aspekty totiž dopomáhají navodit vizi dávno zašlého sytového světa a to ve vší jeho komplexnosti: víra, mytologie, demografie atd. To vše je zde elegantně naznačeno. K životnímu výkonu se zde vzepjal skladatel Basil Poledouris. Pro mě jinak neznámý skladatel vysypal z rukávu několik velice chytlavých hudebních motivů, které skvěle k filmu pasují. No a Arnie sice moc hereckého talentu nepobral, ale role Coana mu sedla.