Hellboy

Východní kondoři, to je odpověď na otázku, jak by vypadal Rambo II, kdyby uměl kung-fu. Ale nejedná se jen o Ramba II, film je kombinací stealth akce ala první Rambo, kung-fu filmů a klasických vojenských filmů z Vietnamu. A kupodivu to funguje výborně, na jedničku. Vlastně mě překvapuje, že je tenhle válečný/kung-fu film takovou raritou. Některé vtipy jsou až přehnané, například koktavý parašutista - to si mohl Sammo Hung odpustit, ale jinak sem zapadá i ta komická stránka, kterou zastoupuje především Biao Yuen a Woo-ping Yuen. Režisér/scenárista asi hodně koukal na americké filmy, protože některé scény jsou doslovné citace z Ramba II nebo Lovce jelenů. Hongkongská kinematografie je zase zastoupena výbornými kung-fu scénami, u nichž je vidět, že herci skutečně dostávali do těla, což je dobře. Dnes už to vůbec není běžné, s výjimkou filmů jako je Ong-Bak. Celkově je to hrozně badass macho film, ačkoliv se mezi tím tuctem špinavců najdou i chrabré ženy.

Hongkongská komedie s několika málo bojovými/tréninkovými scénami, přičemž právě na komickou stránku je zde kladen poněkud překvapivě větší důraz, než na samotné kung-fu. Ústřední postava, mladík Cheung, s typicky čínským účesem, je dost upozaděn, takže se o něm nedá tak docela mluvit jako o hlavním hrdinovi. Postav tu vystupuje poměrně velké množství, každá je uvedena jmenným titulkem. Mnoho z nich umí bojová umění, ale málokdo pořádně. Buď jsou postavy slabé na duchu (třicetiletá anamnéza), nebo na těle (nevyléčitelné zlomeniny ruky a nohy). To je výborná příležitost obsadit do filmu slavné herce z bijáků ze 70. let, na které je doslova odkazováno - plakát s Brucem Lee atd. Film hodně staví na konfrontaci starého/nového, přičemž ti staří, jsou ti moudří, mladíci jsou nerozvážní, ale o to odhodlanější.

Nehorázně klišovitá podívaná, což divákovi dojde přesně na 37. vteřině, kdy pomalý nájezd na obličej hlavního hrdiny ohlásí flashback, během něhož se MacGyver snaží zlézt kolmou skalní stěnu za sněhové bouře, přičemž má na zádech zraněného kamaráda, který je na obtíž a neustále MacGyverovi opakuje: nech mě tady, nech mě tady, jsi blázen, zahyneme oba dva! :D Tohle je nejméně o stupeň horší zábava, než předchozí vcelku zajímavý film MacGyver - Ztracený poklad Atlantidy. Zatímco v Atlantidě ještě aspoň víceméně úspěšně kopíroval svůj vzor Indianu Jonese, v Cestě do zkázy kopíruje laciné televizní filmy, což prostě znamená viditelný sestup v kvalitě. Jednu věc (starší) divák možná ocení - a to, že přibylo vražd a celek se nese v pochmurnějším duchu. Je to takový experiment, zajímavá změna od radostného a bezstarostného seriálu. Takhle je to v podstatě noirová detektivka. Což zároveň poněkud ubralo MacGyverovi na specifičnosti a udělalo z něj obyčejného - zaměnitelného detektiva. Protože čím je MacGyver bez svého švýcarského armádního nože, který tu snad ani jednou nepoužije?!

Cesta do pravěku mě absolutně nevzala. Znát ten film jako dítě, určitě bych se na něj díval jinak. Ale mým současným pohledem je to v podstatě nuda, kterou zachraňují jen zajímavé triky.

Průměrný kreslený středometrážní film, ve kterém se objevují Tom a Jerry v 19. století jako Sherlockovi pomocníci, ačkoliv při pátrání spíš překážejí, než že by pomáhali. Sherlock je na stopě ukradených diamantů, jednoduchá zápletka umožňuje Tomovi a Jerrymu rozjet nejrůznější honičky a eskapády, které přímo se zápletkou nesouvisí. Mnoho dialogů zde není, mnoho inteligentních Sherlockových dedukcí také ne. Je to jen pro ty nejmenší děti, ale koukat se na to dá i ve starším věku, čehož jsem důkazem:) Originální nadabování obsahuje skvělá jména, Michaela Yorka, Malcolma McDowella a Johna Rhyse-Daviese, o což jsem bohužel v české verzi přišel. Celkově se nejedná o nic světoborného.

Problémem tohohle filmu je, že mi je hlavní hrdinka nanejvýš nesympatická a její problémy maximálně ukradené. Přitom žánrově spřízněný film Human Traffic ze stejného roku mě perfektně bavil. Nevím, co tenhle rozdíl způsobilo, ale Go mě nebavilo. Stejně jako ostatní se nevyhnu srovnání s Pulp Fiction, ale tady vlastně není co srovnávat. Režie Douga Limana je v pohodě, ale scénář je strašně nenápaditý a plný těch nejotravnějších postav.

Výborný příběh z pera H. G. Wellse a na svou dobu (ale i dnes!) působivé triky - vlastně celý film je jakousi přehlídkou trikového studia.

Hodinový dokumentární film sestávající především z rozhovorů, ne však s Lucasem, jako spíš o Lucasovi. Celý dokument je spíš přímo o Georgi Lucasovi, než o Star Wars. Což by mohlo být zajímavé, ale není. Nepříliš dobré provedení, málo hodnotných či neznámých informací a naopak spousta nudných vyprávění o ničem. O Lucasovi tu mluví každý, jeho sousedé, známí, kamarád z dětství, spolupracovníci, nebo přímo herci z trilogie. Občas dojde na nějaké zajímavé informace, mluví se o tom, jak pracoval s herci, jaký byl na natáčení, jaký na něj měla dopad auto-nehoda, jak se snažil zajistit si procenta z merchandisingu, jak vyrůstal, a jakým způsobem jsou jeho osobní zážitky z dětství na předměstí začleněny do filmů. Dále se divák dozví, že například Peter Mayhew byl do role Žvejkala obsazen bez jakýchkoliv zkoušek, Anthony Daniels, zkušený shakesparovský herec, měl problémy zapamatovat si šílené monology z Lucasova scénáře, což způsoboval extrémně nepohodlný kostým C-3PO, mluví zde i Mark Hamill, Kenny Baker, Harrison Ford či Carrie Fisherová. Je tu několik záběrů, které asi jinde nejsou k vidění, například z uvedení Star Wars v Japonsku. Ve výsledku to ale není nic moc. ________ Celková suma zajímavých informací ale není příliš velká. Nevím, jestli se na tenhle dokument ještě někdy budu chtít podívat, ale asi ani ne.

Nekonečný příběh jsem viděl jen jednou, asi tak v sedmi letech, od té doby už nikdy. Přesto mi z něj hodně zůstalo v paměti. Po těch letech jsem se k němu rozhodl vrátit a.... nebyl jsem vyloženě zklamán, ale také to tak úplně neodpovídalo nadšené vzpomínce z dětství:)

Dobyvatelé ztracené archy: Padesátiminutový dokumentární film, největší část tvoří rozhovory s Georgem Lucasem a Stevenem Spielbergem. K vidění jsou nejrůznější concept-arty vytvořené před natáčením, návrhy Indyho oblečení, nikdy neviděné záběry (Tom Selleck na kamerové zkoušce, před tím, než byl obsazen Harrison Ford!) a samozřejmě mnoho záběrů ze zákulisí, jako když se Harrison Ford učil práskat bičem. Fascinující je, že autoři si nechali vytvořit několikametrový model setu, aby měli dokonalou představu o natáčení.