Simushkas

Je to asi nejkrásnější a nejmilejší romantický film o lásce, který jsem viděla. A to nejen mezi lidmi, ale i o lásce k životu jako takovému. O filmu jsem si před sledováním nic nezjistila, a tak jsem vůbec netušila, že se jedná o skutečný příběh pana Hawkinga. Ačkoliv mi na konci ukáplo několik slz, musela jsem mít pořád úsměv na tváři - stejně tak jako měl tento výjimečný člověk. Tak moc milý tento film byl. Většinou se zaměřuji na děj a výkony herců nemám ve zvyku posuzovat, ale Eddie Redmayne byl opravdu úchvatný.

Když jsem viděla film úplně poprvé, zpočátku se mi nelíbil. Bylo mi proti srsti moderní zpracování, jakési míchání dvou odlišných světů dohromady. Ovšem v polovině filmu se něco zlomilo a ke konci jsem se zamilovala úplně. Druhý den jsem se na celý snímek musela podívat znovu. Od té doby naopak velmi oceňuji neobvyklé zpracování, protože čistě historický film by byl nudný. Dokonce se mi film líbí mnohem více než kniha. Zatímco v knize jde většinou o stručný popis, film si zakládá na silné atmosféře a pocitech. Paradoxně jakákoliv smrt ve filmu je vizuálně mistrovským dílem a patří mezi mé nejoblíbenější scény. Oproti knize je film velmi silný zážitek a podtrhne hlavní myšlenku celého příběhu.

Upřímně jsem si nikdy předtím neuvědomila, jak úžasný muž a herec Bill Murray je. A stejně tak i Scarlett. Pokud chcete vidět, jak vypadá skutečná osamělost a prázdnota, jen se mlčky dívejte. Film, ve kterém by nemusely být ani dialogy, abych věděla, co chtějí hlavní hrdinové říci. A také dost často žádné nejsou. Ani jednou jsem si neřekla, že by ticho bylo moc dlouhé, záběr moc nudný nebo příběh nezáživný. Samota, kterou si užijete. Pocitově velmi silné dílo.

Klub rváčů je mým vůbec nejoblíbenějším filmem, možná i proto, že Chuck Palahniuk je můj nejoblíbenější spisovatel. Ačkoli se může zdát, že film je o tom, jak se pár lidí začalo někde rvát, ukrývá mnohem podstatnější témata. Jak už bývá Palahniukovým dobrým zvykem, upozorňuje na nešvary společnosti. Od touhy po dokonalosti, lidské nenažranosti, přes nástrahy stereotypního systému. Nakonec zjistíte, že když "ztratíte úplně všechno, jste teprve svobodní." A film vám ukáže, jak moc osvobozující pocit to je. Ne jednou jsem si chtěla zabalit malinkatý batůžek a přestěhovat se na Paper Street.

Viděla jsem mnoho českých béčkových filmů a převážně se vždycky snaží vytvořit dojem jakéhosi hlubšího smyslu, což se jim ale nikdy nedaří. HANY se o nic takového nesnaží. Nehledejte v tom příběh se skvělou zápletkou, promakané dialogy a hlavně žádný hlubší smysl. Ano, je to béčko. Ano, dialogy jsou občas prázdné. Ano, nemá to žádný velkolepý příběh. Prostě se jen dívejte. Nechte se unášet obyčejným večerem, který určitě mnoho z nás taky zažilo. Snímek má nádhernou atmosféru, stačí mít jen otevřené oči a dívat se! Hrozně moc si užívám kameru a obdivuji, jak plynule mění lokace pomocí náhodných kolemjdoucích. Jak tu někdo zmiňoval, že jsou scény tmavé a nic není vidět, tak si dovolím oponovat, naopak mi přijde, že na to, že je celou dobu noc, je vše nasvíceno skvěle. Vidím za tím vším ohromný kus práce, aby všechno klaplo jak má. Herci jsou také super, Egon mě zabíjí už od začátku a Jiří mě prostě hrozně moc baví. Skvělý film na nenáročný večer, kdy chcete vypnout, dát si víno a užívat si krásný vizuál. Myslím, že nikdo to neviděl víckrát než já.