TheSompeque

Filmy na motivy knih se většinou vyvedly. Před několika lety vyšla kniha Ready Player One, která byla od úvodu po poděkování plná easter eggů, referencí a narážek na kultovní filmy. A o pár let tu máme filmové zpracování. (Jak věrné nevím, knihu jsem nečetl.) A jak si RPO vede na stříbrném plátně? Předem je nutno říci, že pokud nejste hráč či fanda filmů, které jsou spíše určené mladším generacím, tak si film pravděpodobně neužijete. A proč? Film je o myšlence nového, lepšího, virtuálního světa, který se stal útočištěm obyvatel skomírající Země. Člověk může doslova “vypnout” a stát se někým zcela jiným. Stvořitel tohoto světa avšak umírá a nabídne komukoliv, kdo získá tři klíče, celou společnost a de facto vládu nad celým virtuálním světem zvaný OASIS. Toho se nepochybně chopí další megakorporace, IOI, která toho chce zneužít ve svůj prospěch. Jejich vedoucím je postava Nolana Sorrento, kterého hrál Ben Mendelsohn, představitel Krennica z SW: Rogue One, také jednoho z vysoce postavených charakterů. Proč to tady zmiňuju? Tyto dva charaktery spojuje jejich nevyplněná touha po uznání, což vypadá, že bude i hercovo prokletí, podobně jako Seana Beana jeho neustálé umírání. Hlavní postava je Wade Watts, co žije u své tety v rozpadajícím se městě. Stejně jako všichni ostatní se snaží v OASIS prosadit a stejně jako IOI chce získat slávu, kterou “Stvořitel” nabízí. Potká při tom dobrý charakter, dívku Art3mis, se kterou pátrá dál. Herecké výkony lze hodnotit na dva způsoby; v reálném světě a ve světě virtuální reality, kde charaktery mají své unikátní vzhledy, které by nikdo nečekal. Oba světy vás nenudí, není to jako film Assassin’s Creed, kde žadoníte po sekvencí z minulosti, protože současnost je solidní resident sleeper. Jak rozpadlá Země, tak krásná OASIS vás baví. Děj ubíha celkem rychle, ale ke konci přicházela otázka: “jak ještě dlouho?” a to je chyba. Dále co bych vytkl je vývoj postavy Nolana Sorrento. Scéna na konci byla tak infantilní, až to pokazilo celý charakter. Škoda. Člověk by si těch všech filmech typu Avengers, Justice League, řekl, že dávání všech známých hrdinů do jednoho filmu stačilo. Tady si toho nevšimnete, jen bystré oko si všimne všech těch charakterů, takže to ve finále je jeden velký easter egg. Když jsem u těch easter eggů, šel jsem na verzi s titulkami. Ve filmu se opakuje spojení “easter egg,” což autoři titulků přeložili doslovně, ač nemuseli. Nešlo o vejce jako takové, ale o termín, co označuje nějaký skrytý obsah, co referuje na jiný detail, který má fanoušky potěšit. To samé “High five” přeložili jako vysoká pětka. (Nebo velká? Teď nevím, princip ale zůstává.) Zbytečné, absolutně. Proč to nenechali v původní angličtině, když už samotný název nechali? Těžko říct. Jasně, RPO má ten typický nádech MARVEL filmů, ale tady to nevadí. Akce byla vyvážená klidnými situacemi, humor byl skromný, avšak trefný a celkově mne film bavil.

Přiznám se, nemám moc v oblibě MARVEL filmy, protože se dají shrnout do několika bodů: často trapný humor, jistá dětinskost, přehnaná síla hlavních hrdinů, (jasně, jsou to superhrdinové, ale stejně) šílená akce a nezajímavé dialogy. Ovšem Avengers mne uvedlo do opaku, že to nemusí být vždy. Humor sice stále trapný je, (pokud vám je deset, tak se asi smíchy budete mlátit do stehen) ale atmosféra zmatku a úpadku světa byla skvělá. Už to nebylo takové to typické marvelovské "hele, sami jsme slabé kusy, co by celý vesmír samotní neporazily, ale dohromady to dáme!" Ne úplně. Film má celkem ponurejší atmosféru, která není stálá. Infinity War se dělí na několik dějových linek, které některé trvají až příliš dlouho. Celková délka filmu se téměř přibližuje třem hodinám. Každý linka má svůj čas a ne všechny vyloženě chcete vidět pokračovat dál, ba dokonce i některé byste radši vystřihli a nebylo by vám to líto. Dialogy jsou opět to, co byste od akčního superhrdinského filmu čekali, avšak jedna z hlavních postav, záporák Thanos, povyšuje film svými vstupy na vyšší metu. Jeho si vyloženě užijete. Co se týče prostředí, na plátně se prostřídají na pohled zajímavé lokace, které nezklamou. Avengers: Infinity War končí otevřeně, tudíž můžeme pravděpodobně za rok očekávat pokračování, které snad nebude špatné. Celkově mne film překvapil, avšak 93%, které mu přisuzuje CSFD, bych mu nedal, nanejvýš 80%. Zase po dlouhé době film od Marvel, který mne zaujal z traileru (a to je dobře) a nezklamal. 4/5

V pořadí druhý film ze světa Hvězdných válek, který se odkloňuje od hlavní příběhové linie Skywalkerů, Solo: A Star Wars Story. Příběh o rytířích Jedi, Sithech a Síle, nahradila westernová atmosféra ve stylu SW. Podruhé tu máme něco zcela jiného. A povedlo se to? Kolem tohoto filmu se strhla aféra, kdy se měnili režiséři, scénář, příběh, de facto vše, co jenom šlo. Někteří proto film zavrhli a odsoudili ho bez zhlédnutí jako špatný. Upřímně, moc jsem v Sola taky nevěřil. Ve světě SW je mnoho postav, příběhů, které by měly býti ztvárněny, ale Solo měl přednost. Plus fakt, že se film musel předělávat taky nepomáhalo. A z traileru to nebylo taky nic moc. Ale musím říct, že Solo nezklamal. U Rogue One, prvního SW spin-offu, jsme věděli, o co půjde. V případě Sola jsme nevěděli skoro nic. Jen to, že se příběh bude odehrávat před epizodou IV. a... to je všechno. Film měl říct, jak se Han stal tím Solem, kterého známe z pozdějších epizod, kterým je tento film pre-quelem. Projdeme jeho služby u Impéria, setkání s jeho dlouholetým parťákem Chewbaccou, Landem a samozřejmě jeho lodí. Krom ikonických postav se na plátně objeví i postavy, které zaujmou a i postava, kterou máte chuť rozmontovat a zahodit. Ano, mluvím o té droidce. Její charakter se snaží být (asi) vtipný tím způsobem, že je feministkou, anarchistkou, proletářkou a silnou nezávislou ženou... teda droidkou. Její vstupy ve filmu jsou tak zbytečné, že byste byli rádi za její vymazání ze scénáře. Příběh je celkem svižný, není nějak táhlý, naopak. Na plátně se prostřídá nemálo lokací, což určitě není na škodu. Jak jsem zmínil v úvodu, film nese jistým způsobem westernový nádech, což v kombinaci s charakterem Hana Sola není špatný nápad. Herecké výkony byly celkem rozmanité. Představitel Sola, Alden Ehrenreich, střídá celkem dobré herecké výkony s momenty, kde působí jako amatérský herec. V jeho stopách jde i Woody Harrelson, který, nevím proč, občas ve scénách zírá jako někdo, kdo má 50 chromozomů, je opilý a má mozkovou příhodu naráz. Za to Lando, ač je na plátně méně, byl skvělý. Nedivím se, že si zaslouží film, jelikož mne zaujal více než charakter Sola. Fan servis je jasný díky návratu soundtracku od Johna Williamse, který poprvé k filmu nedělal hudbu. (krom main theme) Je tu pár narážek, které pochopí jen ti, kteří mají SW ságu prozkoumanou křížem krážem, zejména jeden charakter, který je ve filmu dá se říct navíc a jeho absence by ničemu neuškodila. (asi došly prachy z akčních figurek, tak se musí zase vydělat) Film Solo: A Star Wars story vřele doporučuji, nudit se rozhodně nebudete. 3/5