Firebug

Jo, jasné... Má to předem odhadnutelný příběh a postavy jsou zjednodušené archetypy. Nic nového, nebo nedej bože objevného se nekoná, ale stejně jsem si to užil. Nevím, zda za to můžou nostalgické vzpomínky na dobu, kdy jsem si podobně naivně představoval "dokonalý život bez rodičů". Já jsem ovšem v té době navštěvoval první stupeň základky a ve snímku mě ta naivnost odrostlejších dětí trochu mátla, ale co já o dnešních teenagerech vím... 3-4* velkoryse zaokrouhlené nahoru pro filmek s fakt pěknou atmosférou :-)

Koktejl Pirátů z Karibiku, herního Assassin´s Creeda, Mission Impossible, Resident Evila a možná desítek jiných akčních ptákovin, ovoněný esencí z díla Alexandra Dumase. Čekal jsem enormní blbost, ale doufal jsem, že se s litříkem červeného nenáročně pobavím. Chyba! Nezáživné, nevtipné, nedramatické - jedním slovem: nepovedené. Jste-li starší 15 let, tak koukat jen s větší zásobou alkoholu, než jsem měl já, či s nějakou ostřejší drogou...

Původně jsem tomu dal 4*, což pro mě značí, že bych se na to v budoucnu někdy ještě koukl. Bylo to v době, kdy mě přítelkyně nutila koukat na zvěrstva typu Příšerná Tchyně nebo na podobné vypatlanosti s Hilary Duff. Po 2. projekci hodnocení snižuji. U zajímavé zápletky snímek vydrží tak 15 minut a po přesunu na letní sídlo divák jen kroutí hlavou. Nejde jen o nějaké ty nelogičnosti (pozvání cizích lidí do onoho sídla, sabotování svatby nejlepšího přítele), či o naprosté scenáristické podřízení se stereotypům, ať už je to klišoidním vývojem příběhu, či v samotném vyobrazení postav (podivínský umělecky založený gay, sexuchtivá starší panička, rozverná zrzka, pomatená sprostá důchodkyně a nastávající objektu lásky hlavního hrdiny je strašlivý parchant). Nejhorší je, že to tak nějak postrádá humor a situace u níž jsem se zasmál, lze spočítat na prstech jedné ruky. Pro mě průměr, který na ty 3* vytáhli herci. Kromě krásných bab a sympatického Owena potěšil i démonický Ferrell.

Ve své době to byl možná vysoce nadprůměrný film, ale bohužel nepatří k těm snímkům, které nestárnou. Naopak si odvažuji tvrdit, že zub času se na filmu Papillon nemilosrdně podepsal a to zejména v oblasti trikové (kašovitá oranžová krev mě iritovala snad nejvíce). V jádru jde zase o nezlomnou touhu člověka po svobodě v zajímavém a neobvyklém prostředí. Chybí tomu ale nějaký vývoj postav a správné načasování. Snímek je roztříštěn na několik, i poměrně nesourodých, částí, které jsou třeba samy osobě působivé (němá indiánská vesnička), ale v celkovém kontextu vypadají možná až povrchně. Líbilo se mi to, ale kultem se pro mě Papillon nestane. Lepší 3*. Na Frajera Luka to nemá ani náhodou...

Stejně jako POMOvi, i mě připomíná the Town mladšího bratříčka kultovního Heat. Snímku nechybí sebevědomí a taková správná mladická drzost, ale bohužel je strašlivě naivní, postavy jsou příliš zromantizovány a film zkrátka nepřináší nic nového či originálního. Je to o to větší škoda, že prostor tu určitě byl. Zbytečně moc pozornosti se věnuje klasické klišoidní milostné zápletce v neprospěch té vyšetřovací. Přesto je The Town opravdu krásně vystavěné a civilně podané zlodějské drama, které ustojí i srovnání se špičkami v žánru a to zejména zásluhou skvělé Affleckovi režie (jako herce ho nemusím a ani tady mě bohužel neokouzlil), díky niž jsem dokázal udržet pozornost celých 150 minut (speciální prodloužená edice). Solidní 4*. Docela by mě zajímalo, jakej materiál z těch původních 240 minut skončil na zemi ve střižně...

Skrz naskrz typický a naivně zidealizovaný romantický scénář, který si s tím sci-fi motivem řádně vytřel prdel. Spousta lidí nad tím mávne rukou, protože je jim servírována "nadprůměrná romantika", což ale zdaleka nevypovídá o kvalitě About Time, jako spíše o tristní nekvalitě případné konkurence. Curtis si ostudu neudělal, ale určitě nenadchnul tak jako v The Boat That Rocked (Piráti na vlnách) a i ta Love Actually (Láska nebeská) je mnohem snesitelnější a opakovaně bych si ji pustil radši. Pokud bych srovnával s klasikou v podobě Groundhog Day (Na Hromnice o den více), tak tomu tento snímek nesahá ani po kotníky... 2,5* zaokrouhlené dolu a celkově spíše zklamání. Pro dívky nacházející se zrovna v nelibém okamžiku svého měsíčního cyklu se z toho stane kult, ti při smyslech si můžou nechat About Time klidně uniknout... PS: soundtrack stojí za hovno.

Hrstka povídek kolísavé kvality, pro které je zdánlivě jediným sjednocujícím prvkem značný nadhled občas s milým dotekem absurdna. Funguje to překvapivě dobře i na člověka, který k snímku přijde jako slepý k houslím, a není si tak vědom toho, že každá s osmi povídek je satirickou metaforou nějaké norské politické strany (což byl můj případ). I tak jsou z toho silné 3* s náběhem na čtvrtou. Pokud jste Nor, nebo je norská politologie vaším koníčkem, je to film pro vás!

Piráti na moderní způsob, takže bez knižní romantiky a rozjuchanosti z pouťových atrakcí. Dost se mi tohle, pro mě nepříliš známé, neprobádané prostředí, líbilo. Greengrass bravurně pracuje s napětím, které by se minimálně v první půli dalo krájet. Ke konci už to malinko ztrácí dech, ale sebejisté 4* to pořád jsou. Hlavní herecké duo je perfektní!

A Fantastic Fear of Everything je zvláštní film, jehož žánrová kategorie je velmi těžce definovatelná. Určitě bych film nedoporučil těm, který chtějí strávit večer s nějakou komedií, ani ortodoxním fanouškům hororů, ale právě k syntéze těchto dvou žánrů má snímek nejblíže (a klidně si k tomu přihoďte i psychologické drama). Místy dokáže být znepokojivě děsivý a vzápětí propukáte v záchvaty smíchu (návštěva prádelny je vážně famózní!). Skvěle se pracuje s divákem a jeho emocemi, rozpoložením a očekáváním, takže se zážitek z filmu dvou různých lidí může zásadně lišit. Mě to celkem sedlo, ale určitě to chci vidět ještě jednou a věřím, že si to vychutnám ještě víc. Napoprvé sice trochu horší, ale stále ještě 4*. Pegg je dokonalý!

Roman Coppola spolupracoval s Wesem Andersonem na scénářích The Darjeeling Limited, Moonrise Kingdom a na kraťasu Castello Cavalcanti. A je to znát. Ze snímku A Glimpse Inside the Mind of Charles Swan III vyzařuje velmi podobná atmosféra protkaná lehce úsměvnou melancholií. Postavy jsou příjemně podivínské a Coppolova režie je osobitá, ale zároveň podobně hravá a krásně ujetá jako u (mého oblíbence) Andersona. Zde tu hravost podtrhuje i fakt, že hlavní postava je snílek obdařený bujnou fantazií a tak není nouze o prolínání "skutečného světa" s roztodivnými sny a představami. Jak jsem od tohoto snímku téměř nic nečekal a vzhledem k hodnocení jsem se ho i trochu bál, tak jsem byl strašně mile překvapen. Zasloužené 4*, ale nesedne to každému...