Thovt

typickej případ příběhu "šustícího papírem". celý to prostě vyznívá moc naivně a drobný nedostatky (neustálená kamera, Avery Brooks) filmu taky života a uvěřitelnosti nepřidaj.

místy až brutálně naturalistickej film, bohužel jsou postavy často redukovaný na šachový figurky, kterejma Stone okatě hraje svoji partii na diváka. mimochodem, byl jsem zvědavej, jestli Charlie překoná taťuldův výkon v Apocalypse Now. nejen v tomhle srovnání, ale i celkově u mě Apokalypsa vítězí na celý čáře...

"Od té chvíle se začal vážně zajímat o anime. Musel si ale nejprve osvojit animaci živých postav, protože do té doby kreslil jen letadla a bitevní lodě." (úryvek z Miyazakiho profilu na CSFD). jeden z nejlepších Mistrových filmů, zároveň vizuálně nejpůsobivější právě díky úchvatnýmu zpracování vojenský techniky

znáte tu situaci, kdy se něčeho bojíte, ale když to nakonec není tak hrozný, paradoxně se vám o to víc uleví? takhle jsem přistupoval k Appleseed - bál jsem se naprostýho potlačení děje ve prospěch vizuální samohany (vzpomínaje na hrozný Final Fantasy: the Spirits Within), proto mě nakonec potěšilo, že Appleseed mělo i solidní děj. sice žádnej zázrak, ale Japonci uměj i horší a jak říkám, čekal jsem to horší. a vypadalo to celý samozřejmě naprosto úžasně...

kouzelnej film, málokdy člověk cejtí takový souznění s hlavní postavou (v tomhle případě je na místě použít výraz "hrdina"). škoda jen rozvleklý a nevyrovnaný gradace děje, i když to se v šedesátejch letech nepovažovalo za hřích...

z dvacetiminutovýho filmu je tak sedmnáct o ničem, ale ty tři závěrečný minuty stojej za to!

Martina Procházková je nejhorší neherečka, jakou jsem kdy viděl! kde proboha sehnali takový dřevo???

škoda, že jsem tenhle film viděl až v roce 2013. za těch třináct let totiž eště přibylo filmů, který tenhle způsob vyprávění skrze prolínající se příběhy zvládlo mnohem líp. prostřední příběh byl dost mimo, zvlášť tím, jak prudce zbrzdil slušně odsejpající děj. Amores Perros bylo pro Iñárritua skvělým odrazovým můstkem, jak do Hollywoodu, tak k lepšímu zpracování dalších filmů

dostal jsem to, co jsem čekal. variaci Cestu z města zbavenou lehkosti a kouzla, který dělalo z okatý naivity CzM klad, nikoliv zápor. Vorel pokročil ve vykreslování postav: v předchozích filmech jsou trapně plochý, tady jsou aspoň plochý ve víc rovinách. to díkybohu umožňuje i nějaký to herecký extempore, i když ani osvědčený tváře nepředváděj svý nejlepší výkony (samozřejmě až na Jiřího Schmitzera). ocenil bych ale nějakej příběh, takhle se ty bezmála dvě hodiny dost vlekly...

Bróďův hereckej koncert, co dodat...