pedrossa

První čtvrtinou jsem se prosmál. Jakmile první bachař afektovaně vykřikl "fyzický kontakt není dovolen", ujelo mi uchechtnutí, že mě muselo slyšet všech ostatních šest návštěvníku třetího sálu kinopaláce. Druhá polovina se už dala vydržet, ačkoli chvílemi těžko neusnout. Klišé českých filmů posledních let už mě opravdu začínají obtěžovat. Mizerné postsynchrony,umocněné špatným zvukem při dialozích. Záliba ve špatně česky mluvících hercích ze Slovenska, herci z východní Evropy, snažící se vzbuzovat dojem, že nám režisér nakoupil elitu... Klouzání po povrchu a neschopnost vykreslit byť alespoň hlavní charaktery. Zamilovanost Tatiany Vilhelmové a B. Lindy byla například tak neuvěřitelná (hlavně Lindovou vinou - celkově nejslabší výkon), jako celý příběh, glorifikující člověka, který - jak sám říká - má na svědomí kdeco, jen tu dvojnásobnou vraždu ne. Mladá advokátka se nám zakouká do odsouzence (jehož charisma nám režisér tak úpěnlivě a marně podsouvá), čímž její původní motiv jakési odplaty dostává definitivní ránu z milosti a banalita vítězí. Morální poselství? To v tomto filmu nehledejte. Pravdu? To už vůbec ne. Sdělení nepřítomno, akce celkem slabá a i kdyby do mě efekty v kině bušily ještě víc (na něco jsem jako muzikant zvyklý, ale tohle bylo místy k ohluchnutí), ani jednou jsem se v tom filmu o nikoho nebál. A to je možná důvod, proč se thrill při tomto "thrilleru" nedostavil. Muzika ne špatná, ale za hodinu z ní nevím nic. Vlastně ani nevím, proč ne za jedna - pocitově prostě za dvě.

Jodie Foster a Terrence Howard válcují celý film skvělým herectvím, což je chvílemi až na škodu - pokud se zamyslím nad zbytkem postav, jsou odsouzeny ke statování, zůstávají nedokresleny a nepochopeny. I hlavní padouch, za něhož nepovažuji trojici vylízanců, ale úhlavního nepřítele pana detektiva, dostal tak málo prostoru se znechutit divákovi, že se člověk téměř ptá, proč že ho vlastně nikdo nemá rád. Atmosféru má ale ten film tak hutnou, že na něj hned tak nezapomenu. Přerod intelektuálky v obrněný transportér je podán sugestivně a uvnitř nechal mnoho otázek, na které snad ani nechci znát odpověď.

Tak nějak nechápu, co vede zdejší komunitu k tak bouřlivým ovacím. Tim Roth, jakožto jedna z mých soukromých stars byl důvodem, abych ten film vydržřel do konce. Tim Roth a zvědavost, jestli bude mé očekávání nadále střídáno zklamáním. Ano, bylo tomu tak. Film o muzice, ve kterém se o muzice nedozvíte nic. Scénář, který mě hned v první fázi namíchl nesmyslnou zkratkou, kterak 1900 ke své famózní hře přišel. Nejtalentovanější děti historie nebyly schopny na první dotek ovládnout klaviaturu ani ze setiny tak, jak to pan Tornatore vymyslel. Od toho momentu jsem nebyl schopen brát Legendu o 1900 vážně. Když se na konci režisér snažil nekonečným uslintaným rozhovorem na lodi vymáčknout ze mě slzu, bylo mi spíš na zvracení (a to jsem jinak filmová plačka první třídy). Plakal bych spíše nad zmařenou příležitostí, kterou nezachránil ani Tim, a už vůbec ne Ennio, který mě hudbou tentokrát zklamal.