Johnner

Prosím, může mi někdo odpovědět na tyto otázky: 1) V čem je to děsivé? 2) V čem je to kultovní? 3) Opravdu vám nepřipadá ta závěrečná pointa jako nebetyčná ptákovina?

Jasných pět, i když uznávám, že je to nutné vidět buď v kině, nebo na dobré reprosoupravě. Klepal jsem se hrůzou, když jsem tohle divadlo viděl. Nejhorší na tom je, že to je dokument a že se něco takového opravdu stalo. :D Dělám si legraci, tak blbý nejsem. Ale jak jinak ohodnit film, kde je do nejmenších detailů promyšlen každý jednotlivý záběr, i když se nás tvůrci úspěšně snaží přesvědčit o opaku? Ještě musím vyzdvihnout načrtnutí postav. Použitý styl nedovoluje příliš vykreslit postavy, které jsou ve většině dokumentů jen loutkami provázející dějem. Což není tento případ.

Od Princezny ze mlejna se nám v naší kotlině zakořenily selské pohádky. A jak víme, sedláci mají zdravého tuhého ducha, tudíž se jich asi jen tak nezbavíme. Takže sbohem nadpřizenosti, sbohem zpočátku marniví a posléze napravení princové, sbohem šedovlasí a šedobradí králové, sbohem maniakální válkychtiví padouši, lidi už jen zajímá láska mezi chudým a chudým. Ano, také mě nebaví sledovat, kterak se potulný mladík zamiluje do první možné sličné chudé děvy (a ona do něj!!!), ale narazí na starého páprdu, který je jejím otcem. Zkrátka mi v tom chybí něco nadpřirozeného, magického, mýtického, bájného (kouzelný lísteček je dost málo). Na druhou stranu film disponuje krásnou kamerou i milými hereckými výkony a postavami. A padouch se taky docela povedl, i když se do mé záporácké top ten rozhodně nedostane.

Stačilo, aby před Troškou někdo zašustil bankovkami, a naše režisérské sluníčko podleho těžké chorobě komerčnosti. Přestože na postavách ani v minulých dílech nešlo stavět základy psychologické práce, měly svůj charakter, podle něhož jsme je dokázaly identifikovat. V erotice jsou postavy odporně překroucené znetvořené-abych nepindal naprázdno, tak dokáže mi někdo vysvětlit, kdo z Jaroslavy Kretschmerové udělal sexbombu??? Největší krize nastává ovšem v momentech, kdy se film pokouší naplnit třetí slovo svého názvu. Nahota je zde opravdu vulgární, nevkusná (oboje je v rámci vyznění série v pořádku), nevtipné (to v pořádku není). Máme tu několik podařených kulotovních hlášek, ale to nestačí.

Troškovi a jeho týmu uvolnění poměrů evidentně hodně prospělo. Mohl si tak vzít inspiraci v dílech jako Romeo a Julie a Naši furianti a pořádně nakopat zadnici českému burantství. Druhý díl beru jako přesně mířenou satiru na čecháčkovství ve své nejbrutálnější, nejdekadentnější a nejtemnější podobě. Přestože jsou herecké výkony převážně mizerné, facky jsou bezpečně vrcholem série a důkazem, že Troška přece jenom trochu uměleckého cítění v sobě má.

Tak šedivé, nezajímavé dílo, se hned tak nevidí. Zdánlivě je vše v pořádku. Příběh je komediálně jednoduchý, ale nahrává vtipným situacím, které Troška dokáže využít. Bohužel tak činí způsobem velmi průměrným. Naprosto tu chybí nápaditost, perlička, hláška, nebo prostě cokoli, co by utkvělo v paměti.

Já jsem asi fakt divný tvor, ale film, který zavrhne americké výrazové prostředky (hyperrealistické výbuchy plné barev jako na ohňostroji) a americké příběhové postupy, pro mě není slátanina. Ale ze začátku jsem se mírně nudil. A ten poslední záběr, kdy se víra vrací do MODERNÍHO Říma, bych také škrtnul.

Film, ze kterého se mi obrací žaludek a přesto ho nemohu naprosto zavrhnout. Snaha o maximální civilnost se paní Poledňákové vymkla, a tak tu máme produkt ani ne tak civilní, jako spíš hulvátský (co je na scéně, v níž se děti koupou v lavorech, zábavného a přínosného, mě patrně zůstane skryto). Možná jsem příliš mlád a příliš bezdětný a tento styl humoru zatím nemohu chápat, proto také dávám milosrdné dvě hvězdičky. Co však chápat a vytknout můžu, je totální diletantnost v technických kategoriích. Standartní dokumentární kamera pracuje tak, aby vzbudila dojem spontánosti, ale přitom jsou jednotlivé záběry dost plánované. Tady kameraman nejspíš kamsi zapíchnul kameru a nechal dětičky klouzat. Ono se z toho jistě něco vybere. Pchá... Dospělí představitelé karikaturně přehrávají, u dětí se antiherectví a občasné kouknutí do kamery snad dá ještě jakžtakž omluvit. Nejtvrdší ránou do vkusu je však příběh. Strašně nezajímavý, předvídatelný, bez zvratů, bez konce (prostě to není nic, není to ani tzv. otevřený konec) a bez přirozeně vtipných míst (kultovní "Matýsek se posral" považuji za křeč scénáristy, který se v absolutně nevtipné situaci snažil vykřesat žert). A tak se opět dostáváme k podivné humorné složce a kruh se uzavírá.

78 %? A Vykoupení z věznice Shawshank, film odlišného žánru, ale naprosto stejného ražení na nejvyšším postu? Oba filmy kříží žánry, styly a motivy téměř zvráceným způsobem, Cameron je však natolik zručný, že to nevadí. Nerealistická milostná linie a realistické, až naturalistické potápění lodi? To je jako zapíjet buřta kakaem. Ale jak víte, nejlepší kuchaři světa umějí sloučit neslučitelné.

Van Helsing si v klidu může podat ruce se 300: Bitva u Thermopyl. Obě dílka drží pohromadě obrazovou a trikovou orchestrálností. Všechno ostatní včetně děje, logiky, hereckých výkonů zde figuruje jen pro to, aby se Sommersova snaha dala nazvat filmem.