PodPantlofak

Dnešním dnem jsem byl nucen rozloučit se s velmi dobrým přítelem. Kterého studia zavála až za řeku Vltavu. Jak dobře víme, tak vztahy na dálku nevydrží déle než jeden měsíc. Ale tento člověk, tento muž, tato osoba zbourá všechny statistické tabulky a názory všech moudronosů. Protože jestli někdo splní svůj slib věrnosti vztahu na dálku, tak jedině on. Věřím, že navždy si navzájem zůstaneme ve svých srdích a náš vztah poroste jako golové sezony Davida Pastrňáka #88. Mám tě moc rád příteli a těším se, až se naše cesty opět propletou nití osudu.

Opět jsem se dostal do vnitřku své mysli a pozastavil se, proč některé věci co dělám, ostatní berou jako mou chybu. Musel jsem si promluvit s člověkem, který má objektivní názor a uznávám, že mi opravdu pomohl a otevřel oči. Jen někteří dokáží svou práci dokolane ovládat a hledat v ní to, co ostatní nevidí. A to je rozdíl mezi pohledem okolí a pohledem mé osoby. Pokuď ovládnete svou činnost, dokážete vidět věci co jiní ne. Pro okolí budete za jistou formu neprofesionality, ale jenom vy a lidé podobní vám, uvidí že odvádíte geniální práci na hraně.

Děkuji za poznávací debatu s CA.

A Vám přeji hezký den a zkuste se nachvilku pozastavit nad tím, co jsem Vám vlastně zdělil. 

Deníčku záznamníčku, píši ti vlasteneckou zprávu, začal jsem konečně sledoval všechny "Cimrmanské" divadelní hry.

Ale stále u mě vede České nebe.

Dávají samé divácky nezajímavé kousky, radši zustat doma a přežírat se cukrovím.

Nekonečná serie Star Wars je nekonečně o hovně.

Vítám všechny filmové a přemýšlející jedince. Zkraje vám přeji hezké svátky a minimum myšlenek na sebevraždu či sebeukájení, co není zakázáno je dovoleno, ale Ježíšek vás všechny vidí!

Vánoční čas, čas kdy se celá naše republika stále za něčím žene. Abych řekl pravdu, letos tento "Vánoční chaozz" vnímám snad nejvíce za celé své působení na této planetě. Popravdě mám chuť všechny dárky objednat po internetu, abych se vyhnul všem těm vánočním píčovinám, co zde přibývají. Jediné pozitivní věci: cukroví, dokud nemáš cukrovku, tak žer, co to dá. Sledování lidí, co nezvládají své emoce a chovají se jak zvířata, vskutku krásný pohled na lidskou beznaděj.
Zavěrem bych zmínil nejkrásnější věc, na kterou se těším celý rok a to je - Novoroční projev prezidenta Miloše Zemana.

Nač dávat v TV různé komedie, když si mohu každý den pustit projevy z minulých let!
Přeji krásný Nový rok a sejdeme se ve volební místnosti.

Lidská rasa je od pradávna ovlivňována chemií, díky které dokáže rozpoznávat kladné a záporné impulsy. Ale co se stane v moment, kdy se narodí člověk, který tyto signály nevnímá? Narodí se sériový vrah, či politik? Nebo naopak nadčlověk, který se hodí na každou práci a nic mu  nedělá problém. Nebyla by společnost bez věcí jako je svědomí, nebo city, perfektní?

Několikrát jsem se setkal s názory, že existuje nějaká energie či aura, nedejbože anděl strážný, který je neustále nad námi a sleduje naše činy a počiny. Silně pochybuji, že něco takové je, kdyby ano, tak má to každý člověk? Jestliže ano, tak jak vysvětlíme dětská úmrtí, úmrtí umělců, úmrtí našich blízkých? Jen mi prosím netvrďte, že existuje i něco jako osud, kus papíru, kde je napsáno- kdy, jak, proč umřeme a co uděláme.... Otevřu vám všem oči a řeknu, jak to opravdu je. Většina lidí má omezené myšlení a za věcmi co jejich mozeček nepobere hledají něco více. 

Jsme lidské schránky a tak je normální, že lehce podlehneme endorfinu v našem těle. Ale jak tenká je ta hranice, aby se z rekreačního hazardu stala závislost? Jestli někoho zajímá můj osobní názor, tak si myslím, že je to čistě o člověku, každý si musíme určit hranice.A jen my víme, kam až můžeme zajít. A nikdo jiný nám to nepoví. Přestože je pocit z výhry naprosto úžasný a dokáže zatemnit lidskou mysl, tak sám o sobě je neškodný. To že si někdo na něm vybuduje závislost není chyba hazardu, ale je to tím, že ten člověk je mentálně slabý idiot.

Neustále se za něčím ženeme, vzdělání, práce, finanční svoboda a další rádoby životní cíle, které jsou jen pár kroků před námi. A pouze my si tvoříme překážky, na které si vzápětí stěžujeme a tvrdíme okolnímu světu, jak je život "nefér". Pouze naše lenivost a arogance k poznání sama sebe , nám brání k naplnění naší spokojenosti. Každý se dostaneme k bodu, kdy ticho a myšlenková vyrovnanost bude to nejcennější co nám život může dát. Ale většina lidstva toho dosáhne až na samém konci, v rakvi.

Jak se má člověk zachovat, když mu něco jako pocity naznačují , aby dělal věci, které dobře ví, že nejsou správné. Má konat tak, jak si přeje společnost a jistá míra etiky, nebo se má řídit chemickým výbojem v jeho mozku? Nejzvláštnější na tom je to, že i minimální reakce, které se člověk podmaní má enormní následky. Správná otázka zní: Je správné být šťastný nebo rozumný?


EDIT: Správné je být rozumně šťastný.