tenced

Takovy pro me maly zazrak, sklubeni klasicke detektivky s modernim thrillerem. Uz od svedske verze me ta napln fascinuje. Svedska verze vypadala jako takova naturalisticka televizni inscenace, zajimava, plnohodnotna, ale Fincheruv americky pulzujici pristup, ktery ma prst na tepu doby a hlavne spad, je jednoduse muj salek kavy a to se mi vyplaci v atmosfere, napeti i za predpokladu, ze dej znate. Hudba tepajici, hypnotizujici, chvilema mi pripada, ze si Atticus a Reznor zkousi kolik toho clovek jeste vydrzi, samostatne neposlouchatelne, ve filmu nadmiru fungujici. Pocity z vecera tezko definovatelne, v kostce proste hnus doby dnesni i minule v silne emotivnim pojeti a v perfektni forme primo k nam. Vzajemna chemie lidi, propletenost, sofistikovanost deje a zdanlive nesouvicejici sceny, mozna v tom vidim vice nez opravdu je, ale chvilema dochazi az k jiste katarzi. Zajimave neprijemne, kdyz si odnasim spoustu dojmu a hlavne ze nezvladam sceny se znasilnenim. PS. Enya nabira uplne nove rozmery...

Do pristiho dilu si to asi nepustim a to jsem nemel v planu. Chtel jsem jednoduchy jezci gulas... proste jednicku a nedostal jsem jednicku. Smrdi tu splacany dej oddeleny od detektivni prace, rozpatlavane sceny s kanony a pseudodramatcike situace, kde je opravdu hloupe natahovat smrt nekoho, kdo opravdu umrit nema. Po dlouhe dobe, kdy me opet vytaci ten sladky styl vetsi, hezci, zajimavejsi, vybusnejsi, dobrodruznejsi... nekdy to proste nejde, nekam se to nehodi a ne zrovna sem, už toho bylo dost v jednicce a co fungovalo tam, uz podruhe tak hezky nepracuje tady. Ke vsemu u Sherlocka nechci zavirat oci a byt benevolentni vuci neutralnim skecum, ktere jsou sice vtipnejsi, ale namrskany genericky ne sebe. Na to nejsem pripraveny a mel by tam nekdo zavolat. Zabava to byla, herci perfektni vcetne Moriartyho, ale potvrzuje vyhradni misto jednicky a nakonec zvlastni je, ze kdyz se nekdo (kdokoliv, funguje ponekud univerzalne) dozvi, ze jeho postava je zabavna tim jak je silena, zacne az neprijemne tlacit na pilu, upne se na to a vytvari az nevedome karikaturu puvodni postavy... zname to ze serialu filmu, skeci. Nuti k zamysleni...

Za to vse, co jsme prozili. Pro toho, ktery pochopil smysl zivota. Navzdy zustanes v nasich srdcich. Hrdinove neumiraji...

Uznávám, líbilo se mi to, až nečekaně moc. První polovina svou komorní upírsky smradlavou atmosférou mě uchvátila, nikdo nic netají, lidé se chovají slušně, dějí se divné věci a Farrel je ještě divnější, atmosféra k rozkrájení. Nebýt těch přepálených efektů a rozpatlaného konce, jěště bych se bavil víc.

Drobátko skicoidní, ale proč ne, když na hru přistoupíte bez očekávání, dá se u toho skvěle pobavit... roztomilý humor i dějové uzly mě bavily v čele s ikonickou přísahou u které mě mrazilo. Hravá zelená udělátka se mi zamlouvala, jako nápad využitý. Osazenstvo v příjemných letních barvách a samej sympaťák, už ať je tu pokračování... jsem takový nějaký nekritický asi na mě ten podzim působí všelijak...

pro me jako parba ve vegas, plus to co ji vsechno chybelo. na situace se slo od podlahy, gradaci az ke groteskním vyuzlením. dialogy mely říz.. melo to chut, vtip, strih, drajv, taky téma a prostě a jednoduše jsem se ohromně bavil...

tenhle Batman pro mě bude vždy jedinečný, formoval mě, nikdy pro mne nezestárl a nikdy neztratil na důležitosti... nezapomenutelné stopy zanechal každý kus z toho úžasného celku v čele s Elfmanovo hudbou, herci a osobitým Burtonem... veškeré významy a pocity co pro mě nabízel si nosím dodnes...

rikejte mi sentimentalni, ale to nostalgické pouto neodpářu... to tam je a bude. prostě nemůžu něco co jsem v dětství zbožňoval odpálit dvěma hvězdama.. ať už jde o ústřední melodii, ikonické postavy, nervy drásající příběh a stylově imbecilní dialogy tak o příjemné zobrazení oblíbené hry..

Pro mě je to taková čirá přemýšlivá výprava post-apokalyptickým stresem a vizuálně se ukájejícím desaturovaným světem budoucnosti. Možná v tom vidím víc než se ve filmu opravdu skrývá, nýbrž stále mi z příběhu vyvstávalo filosofování nad otázkami podstaty bible v kontextu revitalizace lidstva a znovu nabytí ztracené naděje. Otázka smyslu psaného slova nebo lidské pouti životem mě uspokojoval. Krapet mi dojem snižovala občasná přitaženost, místy silná schématičnost děje, hraničící až s karikaturou, což se týkalo především postav, snaha o jistou hloubku charakteru nedosáhla dostatečně hluboko a snaha ukázat je nečernobíle ve finále vyústila v jistou předvídatelnost. K akční složce není vesměs co dodat, byla tam, protože tam asi být měla, obešel bych se bez toho, ale když už přišla na řadu, byla efektní a zábavná, tudíž vše v pořádku. Závěr opět drobet přepálený, ale v jistých hranicích se dá překousnout, možná mi trochu unikal význam, ale jakožto každý ultimátní hrdina, který musí mít slabé místo pro fungování mezi průměrem, zde je to také, nakonec tedy vykládáno jako přednost, která kráčí vstříc ději. Celé to hudebně dokreslil Ross, který si u mě získal čestné místo a to tím jak pro mne definoval atmosféru post-apokalypsy. Použití krásných a příjemných melodií ve spojení s depresivní obhroublou elektronikou, míchaní s magorickými nebo hlubokými mrazivými tóny, které jakoby zhmotňovali krajinu. To vše v různorodé paletě, působí přinejmenším unášejícím dojmem a jen potvrzuje Rossův cit pro originální ztvárnění a že toho oscara má doma oprávněně. Těžké rozhodování.

Talkshow bez hranic, kdo nesleduje neuvěří, prolínačky mezi hranou, zpovědní a improvizační částí jsou velmi rychlé a překážky jakoby nebyly. Ručička trapnosti na maximu a tak mám Zacha rád, je víc než ten tlusťoch z pařby ve vegas..