Sigma05

Netrvalo dlouho, než jsem pochopil, že takového superhrdinu jsem ještě neviděl. Woody Harleson mi do té role ani moc neseděl a byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem na tento film vůbec koukal. Ale zklamaný nejsem ani v nejmenším. Role sedla neskutečně dobře. Jednoduchý, dobře - retardovaný, lidský a milý, odhodlaný bojovat za všechny. Jako Defendor, i režisér to myslí velmi vážně a možná by se to obešlo i bez těch účelových vtípků. Výsledek působí místy absurdně, než dramaticky, ale pořád to je výsledek na plný počet.

Ten obraz, ta hudba. Jeden z mála filmů, které jsem při domácí projekci rychle vypnul a při první příležitosti se běžel dodívat do kina. Celý film je stavěný na dojem, ne megalomanský a zaplacený, ale pomalu se vkrádající a zanechávající hlubokou stopu. Komorní atmosféra a prudce kontrastní interiéry rychle napoví, že něco bude špatně, a pak už to jede. Atmosféra houstne, strach se zhmotní a personifikuje v tu pravou chvíli a do závěrečných titulků jsem se nezbavil pocitu, že "všechno je špatně" a přitom se tiše a s úctou musel kochat až do konce.

Jako by si Peter Jackson vypotřeboval všechen potenciál zábavy před Pánem prstenů. Tato prvotina baví stoprocentně, ačkoliv zamýšlených vtipů je tu pomálu. Je to spíše tím jednoduše přímočarým způsobem, od hereckých výkonů, přes kostýmy až po efekty, všechno je nefalšovaně přihlouplé, a proto možná uvěřitelné. Nevídané hnusárny neurazí, boty ve scénáři už vůbec ne, naopak se Jacksonovi daří dostat diváka na svou vlnu a nezbývá než čekat, s jakou ptákovinou přijde v další scéně. A jen abnormální množství těchto ptákovin řadí Bad Taste mezi filmovou klasiku.

Nebyl jsem připraven. Po trailerech jsem se přichystal na spoustu kraválu, efektů a naprostý dějový chaos. A naopak mě překvapil velmi schematický až skoro plytký scénář, kde je každý výlet do fantazie s předstihem vysvětlen a divák tuší, že se může zase na chvíli opřít a vychutnávat. Ta normálnější půlka filmu neurazí, ale ani nenadchne. Karikaturizace postav je fajn, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, jako bych to už někde viděl. Trochu nucené přechody, dají se ale zvládnout. O to víc, máte-li alespoň minimálně kladný vztah k tanci a hudbě. A pak tady máme druhou půlku, která mě střídavě zvedala ze sedadla a zase rychle vracela zpátky. To se naopak jen tak nevidí, nevidělo a kdoví, jestli se u někoho v dohledné době najdou koule natočit něco podobného. Když to ale vezmu od intra a prvního songu až po závěrečné filozofické okénko - na tenhle film jsem čekal od dětství, teda možná spíš od puberty, a dočkal jsem se. Není to možná pro každého, ale tady je to jen dobře.