tahit

Troufám si říct, že šarmantní Gilbert Bécaud zde nejenom výborně zpívá, ale prim tu mají hlavně precizní texty. Takže, z pohledu dneška přinejmenším určitě příjemný koncert. Myslím, že to byla zrovna náhoda, protože jsem si na něj tak nějak vzpomněl také minulý týden, když jsem slyšel na Karlově náměstí v Praze u piana tiché prozpěvování sympatické cizinky „Toi qui marches dans le vent….“

Pomalu se rozvíjející napínavá jízda, leč občas v logice škobrtá. Jinak je to celkem koukatelný, ale nijak zvlášť to nenadchlo.

Cestovatelka Robyn Davidson razila heslo, čím míň toho na cestě, tím lepší. No něco na tom pravdy je. Taky jsem zvandroval víc, než jen Česko, i když se de facto s ní nemohu poměřovat, tak psa bych nikdy na tak dlouhou štreku nevzal. Ale zpět k filmu. Co dodat? Působivě natočené, ale jak se to vezme, žel ne moc zábavné.

Tak tohle zatím patří k nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku. A není divu, nechybí tomu milý příběh. Velebné krásy přírody, kde v horském kraji ještě opeření dravci svobodně shlížejí ze svých modrých výšek, jsou nečekaně krásné. Co může být krásnějšího, než přátelský vztah člověka ke všemu živoucímu.

Moralizující laděný milostný trojúhelník. Atraktivnosti tomu přidávají skvělí herci. Zejména Trevor Howard v roli vesnického kněze. Nemůžu říct, že by to nebylo poutavé, ale jakkoli to nerad píši, dlouhá stopáž přeci jen byla trochu na obtíž.

Řekl bych pěkně drsné časy, neošizená výprava a výsostně poutavá historka. Mám totiž rád tenhle typ vyprávění už jen proto, že v jistém ohledu to není vycucané z prstu. Pozornost si zaslouží i spousta nádherných záběrů australské přírody

Byly tam momenty, které šly trochu přes čáru, ale jinak akce jsou prvotřídní. Sebeobětování pro vlast se zbraní v ruce je čest pro správného chlapa. To ano. Směrem k této pravdivé události si dovolím podotknout, že s osobní zodpovědností (či sebereflexí) se bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová moc nepárala. Takže vina zůstala bez adresáta. Koho dnes zajímá objektivní pohled? Navozující důvěrně známé. "Já nic, já muzikant"

Bolestivý příběh v chladných tónech černobílého obrazu. Je pravděpodobné, že osud vnějšně přitažlivé Olgy se do jisté míry vnucuje jako ublížená nebo politováníhodná postava. Naproti tomu všichni ti zmasakrovaní jsou zde bezvýznamní. Řídit se podle děje filmu, co se vlastně dělo v jejím nitru je pouze spekulace. Možná, že chtěla se sebou něco udělat, či něco změnit, ale nevěděla jak na to. Nabízí se otázka, jak bych asi smýšlel, kdyby zabila někoho mého bližního. Inu, škoda všech životů, včetně těch nevinně zabitých.

Rock 'n' roll poněkud v jiném pohledu, aneb coby nostalgický průvodce jaká muzika tehdy frčela. Pěkný dokument, který je poctivou poklonou českým rock’n’rollovým průkopníkům. Je pravdou při porovnání tehdy a dnes je tento fenomén doby jen těžko přenositelný. Protože mám k tomu blízký vztah, tak šlo o příjemnou podívanou.

Možná, že to bylo trochu jinak, ale příběh dojal. Být poslední a brát to s humorem, jakkoli je to absurdní, je také jistý druh výhry. Pozor! Neplatí v jakékoliv jiné činnosti, ale pouze ve sportu.