Mustard

Film režiséra Pietra Germiho z roku 1963 zachycuje tehdejší Sicílii v zajetí předsudků a zvyků, především pak představy o cti rodiny, jakkoliv sehrané, které musí být podřízeno všechno za každou cenu. Germi tento stav zachycuje příběhem patnáctileté Agnese (Stefania Sandrelli), kterou svede Peppino (Aldo Puglisi), snoubenec její sestry. Kdy na to přijde její otec (Saro Urzi), udělá všechno na světě, aby zachoval tvář rodiny před obyvately města a nakonec dožene Agnese i Peppina k oltáři. Ovšem ze svatby vlastně není nadšený vůbec nikdo - důležité však je, že zůstaly zachovány zvyky společnosti. Saro Urzi byl za roli otce rodiny oceněn na festivalu v Cannes.

Hlavním hrdinou filmu je Carlo (Stefano Accorsi), jemuž táhne na třicítku a jeho dlouholetá přítelkyně Giulia (Giovanna Mezzogiorno) právě zjistila, že je těhotná. Carlo, stejně jako jeho kamarádi, se ocitne v centru pochyb a hlavně obavy z "vážného života" - z koupi bytu, rodiny, odpovědnosti. V tomto stavu potkává osmnáctiletou Francescu, která ho okouzlí natolik, že kvůli ní riskuje svůj vztah s Giulií. Nakonec ale zůstane - narozdíl od třech svých kamarádů, kteří zanechávají dosavadní život a s karavanem se vydávají na cestu po Africe.

Film režiséra Michela Placida vychází z románu Giancarla de Cataldo, který zachycuje pravdivý příběh zločinecké organizace Banda della Magliana, která v 70. letech prakticky ovládla římské podsvětí. Na počátku všeho je krádež auta, která spojí skupinu kluků z ulice. Ti si v den krádeže určí přezdívky (Libanese, Freddo, Dandi, Grana - posledně jmenovaný ovšem vzápětí umírá) a po letech se sejdou a rozhodnou se získat peníze únosem vlivného barona. Libanese poté navrhne, aby peněz využili k založení vlastní organizace, která by ovládla obchod s drogami v celém Římě. Za použití nemalé dávky násilí se jim to podaří a skupina se stává obávanou sílou podsvětí, která se spojí mimo jiné také s mafiánskými organizacemi.

Film působivě zachycuje nárust moci hlavních hrdinů, vliv na italské dění (například naznačení vazeb na vraždu Alda Mora nebo na atentát na boloňském vlakovém nádraží), denní užívání násilí a následně také úpadek a konec protagonistů. Snímek měl úspěch nejen v Itálii, kde byl oceněn Stříbrnou stuhou (nejlepší film, střih, hlavní herecké výkony, produkce, zvuk) a Davidem di Donatello (nejlepší scénář, výprava, kostýmy, střih, kamera, speciální efekty a nejlepší herecký výkon Pierfranceska Favina), ale také například na německém Berlinale (nominace na Zlatého medvěda). Zajímavostí je, že jak Michele Placido, tak Giancarlo de Cataldo si ve filmu zahráli drobnou roli ( Placido otce jednoho z hrdinů, Cataldo soudce vynášející rozsudek nad členy bandy).

Film z roku 2004 vypráví příběh tří mladíků, kteří mají čertvě po maturitě a chystají se podniknout "dospělácký" výlet. Matteo prosadí za cíl cesty Řecko, protože tam odjela dívka, do které je zamilovaný a chce ji přesvědčit, že je pro ni ten pravý. Matteo, Paolo a Manuel tedy odjíždí na ostrov Santorini a nakonec každý svým způsobem najde cestu, kterou by se měl vydat vstříc budoucnosti. Film byl nominován na cenu David di Donatello ve dvou kategoriích - za nejlepší film a nejlepší scénář.

Italský film pojednává o Stefanovi, který žije běžným životem - pracuje v továrně na keramické kachlíky, má ženu a malou dceru. Neustále ovšem vzpomíná na dobu svých studií v Boloni. Když se mu pak na účtě nenadále objeví 600 miliard, využívá je ke svému snu a vrací se do Boloni, zároveň však zůstává se svojí ženou Lisou. Stefano se tak pomalu zaplétá do sítí dvojího života, k čemuž u aktivně pomáhá jeho nejlepší přítel - advokát, který vždy najde nějakou kličku, jak zařídit nemožné. Film byl v roce 2000 nominován ve dvou kategoricíh na cenu italských filmových kritiků (Nastri d'Argeto, tj. Stříbrná stužka).