FElix06

Uchvacující, zemitě irské drama v barvách pozdního podzimu, vyvolávající u mě záchvaty neočekávatelných hořko-sladkých úsměvů nad ironickým Christym, jeho nezlomnou matkou a ?pyšným? otcem. Scéna s pečovatelkou v salónku, vyvolala takový pocit vnitřního štěstí, že bude doznívat ještě dlouho po dokoukání. Jinak všichni pějí ódy na brilatního DiCapria v Co žere Gilberta Grapea - dobře, ale já říkám, že Daniel Day-Lewis byl tisíckrát lepší/přesvědčivější. Nakonec nelze než souhlasit s Limou, cítím to přesně tak. Daniel, smekám před tebou. What'll we drink to? Let's drink to Dublin, To Dublin? Why? Because Christy Brown was born there.

Znepokojující, poetické, fascinující a hlavně podmanivé. Vše s razítkem Sofia na obalu. Nádherný příběh o tom, že ptáci v kleci, stejně tak jako ryby na suchu, žít nemohou a že láska zvláště pak mateřská, je sice pěkná věc, ale…čeho je moc toho je přeci jen příliš. Mrazení přetrvává i po odeznění prvotního šoku – scény s úsměvy Kirsten Dunst a scéna s rukama v kině, byly tak silné, že jsem se bál dýchat, aby se nerozplynuly jako obláčky ve větru. Díky, Sofia! Brzy se zase uvidíme. Ještě jedno mě napadá, je to takové kafkovské…

Naprosto perfektně temné noirové dílko Mé první blízké setkání s Noir filmem – odcházím naprosto nadšen. Čerň a běl a jejich odstíny + temná atmosféra, tikající hodiny * neskutečná scéna beze slov (a mého dechu) ,proboudila mou žízeň po dalších podobných skvostech. Sunset blvd., už běžím.

Jsou filmy u kterých se smát nelze a Klass je jedna z hlavních příček. Přesný a vcelku realistický obraz (až na pár maličkostí, které film příliš zjednodušovaly) toho, kam až může zajít šikana a co je to čest. Písnička co hraje na konci – Ma ei sure je jednou z těch nejsmutnějších, co jsem kdy slyšel.

Ano, nejsem fanoušek hororů. Tomuhle žánru se vyhýbám pravděpodobně ze zbabělosti(i když, spíš proto, že mi žánr hororu nic neříká;), ale aby mě avizovaný horor, rozesmál to se ještě nestalo. Hluboce se za to stydím - výbuch smíchu před plným kinosálem si za rámeček nedám.To ovšem nic nemění na tom, že tento „skvost“, je záležitost pro někoho jiné krevní skupiny než jsem já.

Bez znalosti předlohy, snad tenhle film ani nelze pochopit. Naprostý chaos.I když jsem četl knihu, tak jsem měl co dělat, abych se zorientoval v bláznivém Timurově expresu zmatku. No, možná je moje averze způsobená přehnaným očekáváním (grandiózní chyba) + všeobecnou averzí vůči fantasy zpracováním knih – boří mé představy a to jim nemůžu/nechci odpustit.

Ne, prostě nedám plnej počet. Ano, je to jsem tam vtipný, ale prostě - It´s not my cup of tea

Film mého dětství a mého srdce. Nespočetněkrát viděn, nikdy neokoukán a vždy nadšen, jsem se jen nerad odtrhával od televize, marně prosící neúprosnou maminku, abych směl přetočit vymletou VHS ještě jednou. Nádherné exteriéry, nádherná hudba – nádherný film. Nejlepší scény, které nejdou zapomenout : lízání ran a vodopád.