hawa

Na tento pohádkový příběh jsem si po letech neznámo proč vzpomněla před několika dny jako na "sérii s mluvícím psem a zrcadlem, ze které jsem jako tříletá holčička měla noční můry." A podívat se znovu na Desáté království, když mi nyní táhne na dvacet, bylo mé nejkrásnější déjà vu. Už chytlavá úvodní znělka a roztomilé dvacet let staré efekty napověděly, že série bude za něco stát. Postava Vlka je zkrátka neskutečná, Scott Cohen ji hraje dokonale. Každý pohyb, každé gesto jen potvrzuje, že do Vlka se zkrátka musíte zamilovat a věřit v něj až do konce. Také ostatní postavy jsou charakterové, každá je něčím originální a nenudí vás. Naivně pohádkové pasáže příběhu vycházející z klasickÿch pohádek jsou střídány dospěláckým humorem i myšlením, ale vše k sobě patří a souzní tak dokonale a žádná část příběhu není zbytečná. Celà série je přesně tak dlouhá, jak má být. A konec s pasážemi vzpomínek Veroniky na své dětství a odchod matky zasáhne svou seriózností a pravdou, že i v pohádkách je život krutý. Atmosféru dokreslují roztomilé efekty z počátku tisíciletí a nádherná příroda. Děkuji režisérům a scénáristovi za toto dílo, je geniální

Chtěla jsem dát hvězdičku dolů za Nicka v roli Maria, který svými pěveckými skilly rozhodně nesahá až k muzikálům (je to, jako by mu jeden z těch úžasných profíků, se kterými Nickovi asi omylem bylo umožněno Bídníky zpívat, začal svým profi vibratem pět v Jonas Brothers), ale pokud opomenu jeho ufňukaný výkon, koncert považuji za naprosto dokonalý. Neuvěřitelným zážitkem muselo být tehdy tam sedět a slyšet to všechno naživo. Nejde jen o to, jak vystupující zpívají, ale také o to, jak výborně a uvěřitelně své výkony prezentují. Nejvíce mě překvapil chlapec v roli Gavroche, ten na svůj věk vystupuje a zpívá - navíc s přízvukem - jako profesionál. A samozřejmě vystoupení všech Valjeanů - na to publikum nikdy nezapomene.

Jsem překvapená, že sám King vidí v tomto filmu autentičnost se svou knihou - pár vcelku důležitých věcí je ve filmu změněno tak, že celý příběh nabírá vcelku jiný smysl. spoiler - Nechápu, proč je děj situován do roku 1888 a 89 (namísto 1958 a 59), když v roce 1985 se má odehrávat příběh dospělých Smolařů, ale to mi nijak moc nevadilo. Nejvíc mě rozčiloval Bill, který celou dobu nevěděl, zda je George mrtvý (právě touha pomstít Georgovu smrt dodává Billovi v knize odvahu hledat a touhu zabít To). Konec mi přišel vcelku nesmyslnný - ne že bych nějak postrádala pavouka jako základní podobu Toho, ale nepochopila jsem, jaký důvod děti měly k tomu domnívat se, že To nezabily (v knize je k tomuto závěru vede Billův nepodařený rituál Chüd, což je JEDINÝ způsob, jak To zabít - přičemž ve filmu se Toho zbavili baseballovou pálkou - konec to byl stejně dementní jako u verze z roku 90). A taky ta jejich krevní přísaha nějak postrádala funkčnost, když si každý nařízl jen jednu ruku - krev si tak smísili vždy jen 2 Smolaři a nekolovala v kruhu :D. A pak jsem taky zaznamenala pár věcí, které se mají stát až v dospělých letech Smolařů - pokud se má tedy točit pokračování, bude se opět výrazně dějově lišit (Henry, který má jako dospělý dost důležitou úlohu, je mimo hru). Doufám, že v pokračování se objeví příchod Toho a Želva (což je opět vcelku dost zásadní a mělo se to objevit již v první části). Až na to, že film nepovažuji za dobrou adaptaci Kingova románu, jsem si jej vcelku užila. Pennywise byl výborný a i když jsem se více smála (hlavně úchvatně vtipným gagům Smolařů, ale i Toho) než bála, z tohoto Pennywise jsem měla občas doopravdy strach (narozdíl od toho devadesátkového). A efekty byly taky super. Takže 75 %

zajímavá retrospektiva, ale zbytečný film

Přijde mi to narozdíl od ostatních dílů takové moc prázdné. Asi postrádám Willa a Elizabeth, ale i tak se ostatní postavy chovají nějak divně. Jack je strašně ušlápnutý a celý film tak nějak moc klidný. Hlavně scénářem jako by se hlavní postavy úplně změnily. Celkově je film oproti předchozím dílům až moc pochmurný a na velkofilm málo akční. Ale to neznamená, že se mi nelíbil, jen se od ostatních až moc liší, což je na druhou stranu snad dobře, jinak by se motivy předchozích dílů stále opakovaly. Salazar je skvělá postava, zápletka dává smysl a soundtrack mě od prvního dílu ještě nikdy nezklamal. Akorát těm ostatním hercům občas moc nevěřím jejich roli. Takže za scénář hvězda dolů.

Je to strašná blbost, kterou jsem si od začátku do konce strašně užila. Herci hrají špatně, scénář taky nestojí za nic, zápletka je mizerná (i když záporák mě příjemně překvapil) a vůbec nejhorší je kamera, která jako by nevěděla, co točit, a tak se tak nějak divně otáčí, třepe nebo zabírá naprosto nepodstatné věci. Přes to všechno jsem byla upřímně nadšená tou úžasnou nostalgií, když Rangeři konečně morfovali a zazněl dokonce jejich song. I když jsem už dospělá, Jetix mi opravdu chybí, jelikož jsem na něm vyrůstala, a proto bych - nebýt zbytečně táhlého začátku - hodnotila klidně pěti hvězdičkami. Za úvod o ničem 80 %.

Marvel v posledních letech dospíval od filmů s relativně lehkou tématikou k něčemu tak silnému, jako je Logan. A tím nemyslím všechny ty propíchnuté hlavy a usekané končetiny, ale příběh. Příběh o muži s velmi dlouhým, ale stejně tak strašným životem, nikým nemilován, všude odmítán nebo zneužíván, že si přeje umřít, což je snad to jediné, co pořádně neumí. A Hugh Jackman to hraje tak neuvěřitelně, že mu to vážně věřím. Sbohem, Jamesi.

Jako většina jsem i já očekávala něco na způsob Prokletého ostrova, což částečně způsobilo mé zklamání z filmu, to je ale moje vina - neměla jsem chodit do kina za účelem srovnávání s Prokletým ostrovem, když - jak už teď vím - děj obou filmů je sice dost podobný, ale základní myšlenka je odlišná. Což mi ale vůbec nevadilo - to ponuré a děsivé prostředí ozdravného zařízení a věčnou nejistotu a nedůvěru k ostatním, kterou jsem po celou dobu sdílela s Lockhartem, jsem si moc užila (skoro stejně jako u Prokletého ostrova - hlavní postava v léčebném zařízení, která nevěří doktorům a pacienti ji upozorňují, že něco není v pořádku, je vlastně asi to jediné, co mají oba filmy společné). To, jak Lockhart postupně přichází na sebevětší šílenosti, které léčebna skrývá, bylo taky super. Ale ten konec? Jako by se Isaacs rozhodl vrátit ke smrtijedům, ale místo ustrašeného Luciuse se stal samotným Pánem zla. A když už jsem viděla konec, začal mi ten předchozí děj přestávat dávat smysl. Částečně to byl asi záměr - abychom nepoznali, co se děje doopravdy a co je jen Lockhartova fantazie. Ale občas to bylo vážně na hlavu. Nejvíc mě dostala ta věc se sádrou - proč pod mí měl každý den ty kalhoty? Jak je tam dostal, to mu tu sádru každý den vyměňovali a cpali mu do ní i kalhoty? A jakto, že tu srážku z jelenem přežil prakticky bez škrábnutí? A nejzásadnější věc - nedozvěděla jsem se, co v té vodě bylo, že to oblbovalo lidi. Nebo je oblbovali jen ti doktoři? Musím souhlasit s již zmíněným názorem, že nejlepší by bylo ukončit celý film scénou na lavičce. Ale něco, co mě opravdu pobavilo - na nadávku 'Vyhul si, Adolfe' budu vzpomínat ještě dlouho jako na famózní stěr na Němce :D (Spoiler: Kam ji ten Lockhart jako veze? Ví, že je postižená a bez 'Léku na život' umře? To jako bude pro ni lisovat sám sebe?)

Ta devátá série to tak strašně pokazila... Nacpat víc než dvacet dvacetiminutovek dějově do dvou dnů, to přece zní tak strašně nudně, a taky že je. O to horší jsou pak ty poslední dva díly, které najednou projedou celých dvacet let až do přítomnosti a tak strašně bezduše a plytce to ukončí. Ale nejde tu jen o devátou sérii, to věčné fňukání Teda a neuvěřitelná smůla v hledání 'té pravé' mi začalo lézt na mozek už tak po třetí sérii, a tak jsem si oblíbila Berneyho. Vážně, Harris prostě umí hrát a celý seriál povznáší v oblíbenosti i kvalitě o dost výš (aspoň podle mě). Právě proto, že Barney je podle mě hlavní motor HIMYM, mě ty poslední dva díly tak naštvaly. To jako, že je nenávratně zkažený? Ale jděte, zkažený je možná tak Ted s tou jeho fixací na Robin. Rozhodně ale nechci, aby to působilo, že se mi seriál nelíbil. Mám HIMYM moc ráda, hlavně díky té polovtipnosti. Sice se směju, ale vím, že všehno je tak napůl smutné. Dá se říct, že je to skoro skvělý sitcom plný originalit (fungující vymyšlené webovky snad žádný jiný seriál nemá), kdyby se to ke konci tak netáhlo, Ted tak moc nefňukal a neskončilo to tak uspěchaně a nevyrovnaně. Proto hvězda dolů.

Já ten film tak strašně zbožňuju. Spolu s Fantomem opery a Bídníky je to můj nejoblíbenější muzikál, na který se můžu dívat pořád dokola a nikdy mě nepřestane bavit. Co na tom, že narozdíl od dalších dvou je jen Come What May původní písní (i když taky ne úplně). Všechny písničky se tam dokonale hodí, některé jsou dokonale namixované (El Tango De Roxanne je jměleckydokonalé). Jakýkoli kýč nebo klišé (a že je jich tam hodně) zaslouží obdiv, protože se do Moulin Rouge prostě hodí. Hlavní linie příběhu je známa z mnoha knih či scénářů, na téma zamilované prostitutky psali mnozí (Nana, Dáma s kaméliemi, La Traviata), přesto je příběh samotný svým způsobem originální a konec nezanechá člověka nepohnutého. Je to tak smutné, a když vidíte mladého Ewana i po letech tak nešťastného ze ztracené lásky... Ale žádná trapná, přeslazená love story, přes všechnu tu kýčovitost je to umělecky velmi cenné dílo.