Kleofáš

Nejdřív co mi vadí - Dušek se snaží postavit auto jako středobod dokumentu. Auto je podle něj tím, proč je Ráďa takový, jaký je. Jenže to je přesně naopak. Auto není příčina, ale následek. Ten Ford a směšný tuning je Ráďův únik od každodenní reality jeho posranýho života. Ráďa je prostě looser a looser by byl, i kdyby měl vypelichanýho pudla a jezdil s ním na výstavy. Když tohle přejdu a nečekám od toho sondu do světa tuningu, tak je to velmi smutná sonda do české společnosti, protože Ráďa je prototypem člověka, který bude za patnáct let nadávat u piva na cokoliv, čím bude moci omluvit svůj životní neúspěch. Stejně tak jako jeho otec nejspíš nadával u piva na zlodějinu raného kapitalismu a děda na komunisty. Ráďa je důkaz, že se toho v Česku za pětadvacet let moc nezměnilo.

Dojem celkem dobrý, jen je spousta věcí dost dopředu domyslitelných, ale stejně člověka baví na to koukat. Zábavné jsou chyby, které by se fakt stávat neměly. Třeba první díl - nalezení Karase. Majer s Langmajerem šlapou osm set metrů pěšky, protože jiná cesta do lomu nevede, a filozofují, proč se někdo s tělem tahal. Dojdou na místo a ejhle, ona tam parkuje policejní octavie.

Na začátku nadšení, pak nazdvižené obočí, nakonec už jen zvědavost, jestli se to nějak rozjede aspoň po té osobní stránce, když už ty soudní případy šustí papírem a tím typickým veřejnoprávním moralizujícím zdviženým prstem "domácí porody jsou problém, áno, exekuce jsou velký problém, áno... hnus.