Upír

Problémem mnoha filmů je, že se v nich mluví až příliš o zároveň příliš zřejmých věcech. Drive je v tomto ohledu výjimkou. Divák znalý šablon hollywoodského filmu je tak příjemně překvapen návratem mlčenlivého hrdiny. Společně s úžasnou kamerou, souladem zvuku a obrazu a náznaků složitější symboliky se vytváří velmi povedený celek balancující na hranicích poetiky a explicitního násilí. Jako minulý rok Moon, letos také odnikud se objevil film, na první pohled nenápadný a neočekávaný, na druhý pohled využívající mnohé, co už tady bylo a na třetí pohled si už divák jenom užívá překvapení roku, ve kterém všechny složky filmu působí ve společné souhře. Drive není dokonalým filmem, ale jednoznačně vás žádná jeho část nebude obtěžovat v užívání si ostatních, počínaje stopáží a scénářem, výborným soundtrakem konče.