Seti

Pro mě něco víc než jen dokument - jedna z nejlepších sportovních vzpomínek v životě.

Hru neznám (ano a stále existuji), ale doufal jsem, že to bude vtipnější, odvážnější a především poněkud vstřícnější dospělejšímu publiku. Sudekis svým komediálním talentem lecos podrží, ale scénář je vážně slabý stejně tak, jako rádoby vtípky z něj pramenící. Jedná se tak o generický nezávadný animák, který se bude nejmeším líbit, avšak jejich rodiče ho těžce odzívají.

Film je plný najzákladnějších žánrových šablon sklouzávající až příliš často do odfoukaného klišé. Osobně jsem si z něj odnesl tři zjištění: 1) podobné filmy moc rád nemám, protože se u nich stav popsaný v první větě objevuje skutečně často a málokdy nabídnou víc, než jen prvoplánovou tlačbu na city, 2) s ohledem na zjištění první vážně nechápu, proč na podobné filmy nadále koukám a 3) Elle Fanning svoji sestru v současnosti přehrála a překrásněla o slušný kus (no nic Dakoto, každému to prostě vyjít nemůže).

Film, který ve mě uzrál jako dlouho žádný. Věřím, že pro značnou část diváctva budou Equals děsná nuda. Plynou pomalu, nic moc se v nich neděje, půjčují si hodně odjinud, scénáristicky jsou jednodušší než bulharská striptérka a bílý Apple scifi vizuál už dnes také nikoho neohromí. Ústředním motivem filmu je milostný vztah, respektive jeho vznik a to doslova na zelené (v tomto případě bílé) louce. A na mě to vážně fungovalo. Postupné odhalování celé škály emocí, jež se mezi ústřední dvojicí vyvíjely, zachycení zrodu milostných citů od prvních pohledů, přes počáteční nesmělé dotyky až po výbuchy vášně, byla pro mě radost sledovat, a to především díky skvělé kameře a hudbě. Režisér se od svého hlavního motivu a jeho artového ztvárnění nenechává ničím odvádět či rozptylovat, proto nečekejte žádné vedlejší dějové linie, či hlubší nasínění světa, v němž se vše odehrává. Toto je prostš film o vztahu. Komu je to málo, měl by se porozhlédnout jinde.

Poté, co trailery vynesly Suicide Squad do hypeovského nebe, charakterizuje výsledný film jediné sousloví - promarněná příležitost. Dle upoutávek Warner Bros. lákali na svěží a progresivní komiksárnu, jejíž materiál ji k novému a nebojácnému přístupu přímo vybízí. Ve finále však dodali druholigový zcela standardní Marvellike mišmaš, jež je pro mě dost velkým zklamáním. Zásadním problémem je fakt, že je nám tu představen tým antihrdinů, kde každý má mít svoji jedinečnou osobnost, avšak téměř všem je věnována maximálně pětiminutová představovačka, což je prostě málo.V průběhu filmu tak nemáte téměř k nikomu vybudován žádný vztah a jeho osud je vám totálně u zadku.Obdobně překotně působí budování vztahu v sebevražedném týmu v průběhu jeho mise. Desperáti se znají 2 hodiny, prohodí 10 vět (někdo i méně) daji si v baru prcka a ve finále už se ohánějí hláškami o rodině. Nakonec jsou všichni do jednoho vlastně standardní "nudní" klaďáci. Ono když by člověk tyhle problémy přehlédl, tak do dvou třetin je Suicide Squad ještě celkem koukatelná záležitost. Avšak poslední třetina je vzhledem k materiálu a postavám (nejhorší zločinci na světě) naprosto úsměvná. Při scéně v baru jsem trapností regulérně upadal do mdlob a dementní finále naplněné cheesy hláškami mě pak téměř dorazilo. Samotný námět Suicide Squad založený na Enchantress jako záporačce je fajn, avšak scénář je zmatený bordel, v němž scénám často chybí jakákoliv logická posloupnost a provázanost a působí jako jen tak hala bala naházené za sebe (nevím, jestli to rejžovi někdo přestříhal, ale každou finální podobu scénáře/filmu by měl v Holywoodu zkontrolovat někdo, kdo má vychozenejch alespoň 9 tříd základky a říkají mu něco základní logické vztahy a posloupnosti). Ale abych jen nenadával, tak akce je svižná a pokud nad ní příliš nepřemýšlíte, tak i zábavná. Atmošku Ayer sem tam křeše slušnou, několik hlášek taky vychází (Harley zachraňuje hodně) a pár scén je hodně stylových. V součtu však převažuje zklamání a Suicide Squad rozhodně není tím, čím chtěla být, a čím vnadila, že bude.

Mě tyhle taneční záležitosti celkem baví, přestože jsou všechny většinou jak přes kopírák. Asi to bude tím, že nejsem schopen odhopsat ani polčík s valkou a člověk se rád v televizi podívá na to, co se mu líbí, ale co ví, že nikdy dělat nebude.

Možná je pravdivé Polívkovo prohlášení, totiž že nevěra už zachránila nejeden vztah, určitě jich ale dvakrát tolik zničila. Morálně pochybné téma, jež film představuje, nebudu hodnotit, to ať si udělá každý sám, co mi však vadilo, byla nuda, jež se začala v poslední třetině povážlivě hochům plést pod nohy. Největší eso je tak uberhot Vica, kvůli které by si i papež řekl, že to za těch pár otčenášů stojí.

Předlohu neznám, proto jsem nevěřil, že to skončí tak, jak to skončilo a byl jsem příjemně překvapen, že to neskončilo tuctovým cajdákem, jak jsem předpokládal. Jinak Denerys tahle poloha sedí daleko víc, než Sarah Connor, přesto jsem přesvědčen, že Emilia Clarke už navždy bude herečka jedné role.

Tomuhle příběhu jsem nikdy nepřišel moc na chuť (nebo na kloub?).

Tak se nám opět vrací Agent bez minulosti a tentokrát v plnotučné podobě a se všemi esy v rukávu. Na palubě je jak Matt Damon, tak Paul Greengrass, a co že nám tahle dvojka ve čtvrtém přímém pokračování Jasona Bournea přináší? Bohužel to, co téměř všechna dnešní pokračování - recyklaci a mlácení prázdné slámy. Když to vezmu nejprve z pohledu příběhu, tak na něm je názorně vidět, jak jsou scénáristé nového Bournea zcela bez nápadu a bez jakékoliv kreativity. Vidíme tak pouze nastavovanou kaši, do níž je Bourne násilně natlačen, jelikož jeho příběh byl v trilogii solidně uzavřen. Tvůrci však do této uzavřené kapitoly opět ryjí, snaží se ji ještě prohloubit a obohatit, což však už příliš nefunguje, Bourneův osud to posunuje zcela minimálně a k žádnému cíli. Nezbytné odkrývání další černé operace CIA, jež probíhá paralelně s rytím do Bourneovy minulosti už je pak vážně nuda. Dvě příběhové linie také jaksi Bournea odsouvají na vedlejší kolej a žádná hra na kočku a myš, kde je Jason ve středu dění a vždy o krok napřed se moc nekoná. V otázce příběhu se tak naplnily moje obavy a scénáristické připosrané přešlapování na místě a absence koulí trochu zariskovat a vymyslet s Jasonem něco nového mě docela zklamala. Po řemeslně stránce je Bourne stále bez debat na špici žánru. Problém však tkví v tom, že doslova vše, co čtvrté pokračování nabízí, jsem již viděli v předchozích třech filmech a o level lépe. Příkladem budiž záchrana Nicky v Athénách spojená s honičkou na motorkách, jež byla nejlepší scénou filmu, avšak také naprostým a o level horším recyklátem Ultimáta. Akce obecně je ve filmu dostatek, avšak v důsledku skutečně značné recyklace často postrádá v porovnání s předchozími filmy napětí. Matt Damon se snaží, ale největším přínosem celého filmu je jednoznačně postava Alicie Vkander, jež je v té záplavě deja vu skutečně jedním z mála zajímavých zpestření. Nový Bourne je jakožto samostatný film slušný akční thriller, ovšem ve světle svých předchůdců zklamává a naplno odhaluje svoji zbytečnost. Pokud nemáte koule s Jasonem vymyslet něco nového, tak ho už nechte bejt.