Ivett.Motion

Miluju to obsazení! Vidět Daniela, Chrise a Anu hrát společně, bylo markantní. Na nože je vskutku humorná detektivka, je chytrá, lstivá a poměrně nepředvídatelná. Daniel Craig ukázal, že je něco více, než jen James Bond a Ana přesvědčivě hraje roli nevinné dobračky, kterou jí člověk sežere i s navijákem. Líbí se mi spektrum postav, jejich jedinečné osobnosti vytváří absolutně excentrickou rodinu a hledat mezi nimi vraha je sakra práce.

Mrzí mě, jak málo pozornosti korejské filmy získávají. Protože Korejci to s filmy opravdu umí. Parazit je sarkastický, kontroverzní film, který skrytě kritizuje sociální vrstvy v Koreji. Obsahuje hodně skrytých symbolů, které tomu naznačují, například umístění bytů postav. Vidíme chudobnou rodinu žijící v podzemním bytečku a bohatou rodinu, žijící na vrcholu kopce. Do samého konce je plný nepředvídatelných zvratů, humorných scén a jak už tady všichni píší- co je to vlastně za žánr?!

TBE je vcelku fajn oddechovka s jednoduchým dějem. Sice jsem čekala něco více psychologického, matoucího, ale přesto je to poutavý a člověk se u toho vlastně ani nenudí. Spíše mi chyběl nějaký skutečný plot twist, který by odhalil něco více, než jen cestování časem. Líbil se mi alternativní konec Evana v léčebně, bez deníků, nikdo mu nevěří a potkává ho stejný osud jako jeho otce. Jenže pak přišla změna pravidel cestování, která trošku ten dojem pokazila. Avšak vidět Ashton Kutchera ve vážnější roli bylo dost refreshing.

Odporný film v nejlepším slova smyslu. Je fascinující pozorovat Leonarda jak přesvědčivě hraje svou roli Jima. Myslím, že to úspěšně vystihlo životy narkomanů v devadesátkách a podobně jako u Requiem za sen nám film ukazuje krutou surovou realitu návykových látek. Za mě dobrý.

Dolce far niente. Sladké nicnedělání. Když pomineme průser Armieho Hammera, CMBYN je krásný film, odehrávající se v ještě krásnějším prostředí. Celkový děj je jednoduchý, nemá v sobě nic markantně zvláštního, ale spojeno s úžasnými soundtracky, záběry, výkony herců, je film naprostý unikát. Vystihuje perfektně pomíjivou letní lásku a typickou italskou kulturu tím nejlepším způsobem a možná je to právě ten konec, který celému filmu dodává to pravé ořechové.

Tenhle film jsem viděla jako malý dítě, mohlo mi být třeba 12 a dodnes, v mých 20 letech, na něj myslím a někdy mi nedá spát. Je to přesně takový ten typ filmu, který chce člověk vidět jen jednou, ne protože je špatný, ale protože je natolik znepokojující, že jej stačí vidět jednou. A snad je i jeden z mála filmů, který podává závislost ve správném světle. Často se setkáváme s filmy, které drogy idealizují, ale Requiem ukazuje drsnou realitu závislostí a to nejen na drogách. Jednoho dne možná získám odvahu si jej pustit znova.