kartacek

Trochu mi to připomíná Blikající světla, což je taky severské dílko. Možná by se to mělo pouštět povinně někomu, kdo je v posttraumatickém stresu, ale pro jistotu mu nedat přístup ke zbraním.

Když jsem to viděl poprvé, připadalo mi to nenápaditý, přímočarý, jednoduchý. Ale tak asi po dvou letech při druhém zhlédnutí mi to přišlo hodně nápaditý, psychologicky propracovaný, krásný dialogy. A zase ten Old Shatterhand! Jako mi ho v Revenantovi připomíná Hugh Glass, tak tady je to Cory Lambert. Natočí už někdo konečně film, ve kterém mi nějaká postava bude připomínat Vinnetoua?

To bylo pěkný.

Vášeň, emoce, radost ze hry a krásná šachistka. No co víc si přát?

Matthew McConaughey kráčí filmem, tedy seriálem, a lepí na sebe smysl a význam střípků vyšetřování. Když promluví, pohybuje se v jakési hlubině, ale je to jiná hlubina než třeba u Poireta, u něhož jde o hlubinu intelektuální, je to hlubina emocionální. A v téhle emocionální hlubině řeší případ, což je velmi působivé, neotřelé, moc se mi to líbí.

Ty záběry listoví a palem a vůbec další atributy tropického ostrova mi silně připomínaly ilustrace Zdeňka Buriana z Robinsona Grusoe.

Připomínalo mi to chvíli Ramba, hudba měla chvílemi podobné motivy jako ta v Predátorovi, Tommy Lee Jones mi připomínal Jamese Woodse ze Specialisty.

Vůbec si neumíte představit, jak jsem trpěl. Knihu jsem totiž četl - a moc se mi líbila. Kdežto film - ten má tak sotva 1 procento atmosféry knihy.

Bérénica vůbec neumí hrát.

Od začátku až do konce je to skvělý humor. Jenom zíráte s otevřenou pusou.