Necrotongue

Tentokrát jsem se příliš nebavil, atmosféra byla znovu kvalitní, ale příběh na můj vkus příliš stagnoval. Uhtred a Brida se příliš často vraceli do lesa, aby probírali stále dokola totéž, takže jsem se místy slušně nudil.

I druhá epizoda vypadala hodně lacině, ale příběh mě vcelku zaujal, pochmurnou atmosféru se tvůrcům podařilo udržet a potěšil mě dánský smysl pro černý humor.

Pilotní díl seriálu mě více potěšil, než zklamal. Celá epizoda byla prosáklá pochmurnou atmosférou, jen mě překvapilo, že se vzhledem k době, o které příběh pojednává, scény se surovým násilím vyskytovaly spíše ojediněle. První část beru jako seznámení s příběhem a postavami a hodnotím za 4*-, protože bylo příliš vidět, že se šetřilo na rozpočtu.

Čtvrtou epizodu čtvrté řady jsem radostně ohodnotil čtyřmi hvězdičkami, protože jsem se po dlouhé době u Mrazivých tajemství bavil. Tvůrci se konečně vyhnuli fekálnímu humoru, kterému se v posledních epizodách tak dařilo, místo toho mě zaujali fundovaným vyšetřováním a skvělou choreografií Vlastíka Plamínka.

Musím přiznat, že jsem od druhé sezóny očekával proti úvodní řadě propad v kvalitě, ale mýlil jsem se. Tvůrci sice sáhli ke změně tím, že se tentokrát více soustředili na mezilidské vztahy, ale provedli to takovým způsobem, že je mohu jedině pochválit. A to určitě patřím mezi diváky, které britská politika zajímá. Zatím jsem tedy velice spokojený a těším se na třetí sérii.

Závěrečná epizoda sice nebyla špatná, ale chyběla mi atmosféra, kterou přinesl předchozí díl. Tvůrci opět velmi slušně skloubili politickou i vztahovou dějovou linii a já jsem opět musel pátrat na internetu po detailech historických událostí, a to je dobře, je to pro mě jasný důkaz toho, že má význam podobné seriály natáčet.

Velmi depresivně na mě devátá epizoda zapůsobila, a to mám rád. Díl měl skvěle pochmurnou atmosféru, bavilo mě srovnání podmínek ve škole Gordonstone z pohledu dvou generací, zajímavý byl i vývoj vztahů v královské rodině a rád jsem se dozvěděl nějaké ty detaily o Filipově původu.

Třetí sezóna seriálu Doc Martin u mě překvapivě zabodovala. Říkám překvapivě, protože jsem očekával postupné upadání kvality zejména v oblasti humoru i scénáře jako celku. Musím přiznat, že jsem se mýlil, tvůrci si s humorem většinou poradili velmi dobře, jako bonus přidali do některých dílů i kvalitní napětí nebo drama, takže jsem se v naprosté většině případů výborně bavil a seriál mi hezky zpříjemnil úterní a čtvrteční odpoledne.

Závěrečná epizoda třetí sezóny se tvůrcům vydařila, klidně bych přidal i pátou hvězdičku, ale většině situací chyběl moment překvapení, byly silně předvídatelné. Doktor dostal dostatek prostoru, aby předvedl celou sílu své úžasné osobnosti, celý díl byl vtipný, a tak jsem se nemohl nebavit.

Osmá epizoda mě velmi bavila, došlo k návratu k zahraniční politice, velcí hráči si tentokrát dělili Afriku a tvůrci si u mě šplhli hned dvakrát. Za prvé obsadili do role JFK Dextera, což mě na chvíli úplně vyřadilo z provozu a za druhé jsem ocenil, že se vyhnuli použití notoricky známých záběrů z atentátu.