Micoldee

Černobílé filmy mají něco do sebe, stejně jako válečná dramata. Tohle je jedno obzvlášť povedené.

Elektrické křeslo jako nástroj pro vykonání trestu smrti. Drsná realita minulých let. Kvalitní vězeňské drama. Míra šoku a mysterióznosti ve správném poměru :)

Co určuje lidskou hodnotu? Čím je určeno to, jak se k Vám ostatní chovají? Těžká otázka, ale v současné době by už málokdo odpověděl, že záleží na rase či původu. Černí, bílí, hnědí, žlutí - já oceňuju lidi podle toho, jak se chovají, kolik toho dokážou obětovat pro druhé, a jaký mají přístup k životu, rozhodně ne podle barvy pleti. Tenkrát to tak bohužel nebylo a tento srdcervoucí snímek to vybarvuje přesně. Nevím co bych k tomu víc dodala, kromě toho, že rasismus je fakt pěkně nespravedlivá svině.

Miluju Elisabeth Moss a díky tomu dávám tři hvězdy, a ne dvě. Po zhlédnutí jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem všechno správně pochopila. Po skončení filmu se v kině nahromadily zmatené výrazy všech diváků a nespočet diskuzí lidí kolem nás. Po přečtení vysvětlení příběhu jsem moc spokojená nebyla. Nápad asi ok, ale myslím, že symbolů, co nám měly něco naznačit, byl trochu nadbytek. Vzala jsem si z toho, že snad i nádechy jednotlivých postav měly něco symbolizovat. Autorovu myšlenku asi chápu, ale myslím že převedení na plátno se zase tolik nepovedlo. Věřím ale, že spoustu lidí si to přebralo jinak. Asi záleží na tom, jestli Vám to zrovna sedne.

Na začátku, než to všechno přišlo, a taky když jsem slyšela první výstřely, to se mnou trochu třáslo. Tak první čtvrtina filmu byla dobrá. Každý z nás věděl o co šlo, takže si i uvědomoval, co ve filmu uvidí, a i proto se divák tak nějak bojí, kdy to teda začne. Celý zbytek filmu byl ale poněkud nuda. Událost strašná, šílená, nepředstavitelná, ale zpracování takový horší průměr. Cíleně vyhledavám filmy natočené podle skutečné události, protože to člověka prostě nejvíc dostane a uvědomí si, jaký má štěstí, že je zdravej a nic se mu neděje. Takže myslím, že z toho šlo vyždímat trochu víc.

Jedna hvězda dolů za občasně pomalu plynoucí děj. Asi docela nezajímavý film pro někoho, komu tématika nic neříká. Jinak se ale jedná o špičkové zobrazení poněkud zvláštního vztahu mezi zaměstanavatelem a jeho sekretářkou. Líbí se mi, jak se po první ochutnávce šéfovy zvrhlosti, najednou mění sekretářčino myšlení. Jak najednou sama zoufale vyhledává jeho pozornost a zároveň i snahu podobnou situaci vnuknout i do vztahu se současným partnerem. Jinými slovy tedy další film zobrazující frustraci jednotlivců, při jejich nikdy nekončící snaze dosáhnout vyplnění jejich sexuálních fantazií.

Isabelle Huppert předvedla, jako vždy, naprosto dokonalý herecký výkon. Jedná se o velmi těžký snímek, zvláště pro ty, kteří se mohou alespoň trochu s hlavní postavou ztotožnit. Vůbec nechápu, jak na mě její ztvárnění role mohlo tolik zapůsobit. Je to pár let, co jsem film viděla poprvé, a do teď mi některé jeho části stále zůstávají v hlavě.

Je mi jich všech upřímně líto. Takový život si neumím představit. Mozkové poruchy takového kalibru je jedná velká šílenost. Řekla bych, že film na diváka tedy působí dostatečně. Natočeno velmi dobře.

Nic extra zábavného, zápletka nic moc, ale dokoukat jsem to zvládla.

Jedno slovo - SOUNDTRACK!!Zasloužené místo v deseti nejoblíbenějších filmech. Atmosféra. Zážitek. Děsivost. Hudba. Příběh. Dokonalý ve všech směrech.