Slavice89

Neznám všechny filmy světa, ale jsem si skoro jistá, že snímek jako je Menandros & Thaïs ještě nikdo nikdy nenatočil. Podobá se to Vláčilově Markétě Lazarové a Údolí včel, Jodorowského Krtkovi nebo i filmovému jazyku Greenawaye: Ale zaprvé Menandros & Thaïs vznikal za zcela jiných podmínek – zpočátku undergroundově téměř bez rozpočtu – a zadruhé se ti šílenci Antonín Šilar a Ondřej Cikán rozhodli udělat opravdu všechno jinak, než se to běžně ve filmu dělá: Antika v divadelním abstraktnu, dlouhatanánské monology z offu v různých jazycích, braková krev v artových studiích, minimalistické bitvy podložené maximalistickou hudbou, různé kamery s různou kvalitou, tak dynamicky smíchaný zvuk, že to až bolí, babičky v paneláku místo tří Gorgón v bažinách atd. Všechny tyto prvky jsou nakombinované a nastříhané tak, že ženou kupředu tragický děj o lásce, která končí zoufale, protože ji osud nechce připustit. Já tento film miluju a podle reakcí diváků v kině nejsem sama.

Tohle je neuvěřitelný film. Poezie v každém slovu, v každém zrnku světla a tmy na plátně, v každém střihu, v každé vločce sněhu ve spáleném klášteře, v každém pohybu obočí Magdy Vašáryové, v každé čmouze bahna a potu. A co mám dělat, mám ráda filmy o lásce, které lásku ukazují z její vášnivé a tragické stránky. Sladkost vynikne jen tehdy, když se pořádně opepří a zatře solí slz.

Není zábavnější film o agentech. Belmondo jako smutný šašek, přitroublý spisovatel a geniální tajný agent zároveň. Muž z Acapulca má tolik vrstev, že divák scénu od scény čeká na vždy nový nápad, který ho pokaždé překvapí. Parodie jsou různorodé, podle toho, jak se Belmondo jako spisovatel zrovna cítí. Agent, do něhož se musí každá dívka zamilovat, buď recituje vlastní báseň o moři, zapaluje si velice vzrušujícím způsobem cigaretu a koupe se v proudech krve svých protivníků, nebo ho znenadání bolí zanícený prstíček a má francouzskou nemoc, která pro dospělého může být dost vážnou záležitostí. Jean-Paul, žij dál!