Marze

Shlédl jsem v Komunitním centru Husitská v Praze na Žižkově na velkém platné, které umocnilo dojem z povodních prostor. K tomu příběh slečny.

Líbila se mi už úvodní znělka. Nejsou to sice převratné informace, ale příjemne se na to dívá.

Pobavilo mě "Ještě jsme chtěli odjet do Indie někam do Asramu.

Pobavil mě taxikář: "Já bych mohl nudu vyucovat na vysoké škole. Já dokážu (v autě) sedět a tupé zírat několik hodin."

Jak říkal na přednášce vynikající manželský a rodinný psycholog Jeroným Klimeš, ženy nejsou schopné spolupracovat s žádnou jinou ženou, než se svou matkou. Ta druhá babička špatně vesi prádlo, blbě dělá jíšku, blbě staví hrnce. Zasperovani klasický domu živým plotem to je hlavně touha ten. Dřív byla bohoslužba nejzábavnější akce na vesnici. Byla každý den. Dnes bydlí lidi na samotě v garsonkach, drive byl výměně. V dokumentu mají na venkově poměrně velké baráky, ale žijí solitersky. V dokumentu také uvidíte dnešní fenomén tzv. sendvičové rodiny. Splacane z dětí různých otců s povinnostmi na všechny strany.

Při sledování mě napadlo, že ještě v roce 1999 chodily po ulicích pěkne, mladé a atraktivní maminky s kočárky a nyní jsou to všechno kouzelné prestarle ženy, které stihnou jedno, max. dvě děti.

Milý, příjemný medailonek.

Série konci symbolicky výletem na běžkách zacatecniku na zbytcich sněhu globálně otepleneho světa v jehož některých částech by se asi měla porodnost regulovat, zatímco ve vymirajici Evropě doplňovane migranty z jiných kultur podporovat. Jak říkal na jedné ze svých přednášek vynikající psycholog Jeroným Klimeš u nás na jednu generaci žen vymre třetina obyvatel. Z žen, které pres den potkáte jich je 80% neplodnych. Ale myslím že tento seriál, byť poctivě natočený, ale k propagaci rodičovství, nebo života na venkově nějak mimořádně nepřispěl.

Mnoho dětí a těhotných ten.

Ke shlédnutí na České televizi v archivu.