Marze

Tyhle dokumenty jsou všechny stejné. Kdo jich viděl více už je výčty zjevení létajících talířů mohou nudit. Zde jsme si alespoň připomněli hezké místa v České republice jako třeba Brloh na Šumavě. Také je zde nostalgie, že vystupující svědci jsou dnes skoro o 20 let starší. Létající talíře určitě existují, když jsou desetitisíce svědků jejich pozorování po celém světě.

Dobrá choreografie, bojové scény jsou hodně fyzické. Schéma je dost obehrané, ale proč nevidět pořád to samé a jezdit na dovolenou k moři stále do stejného hotelu a plakat, když se změní personál. Ten souboj v halucinogenním diskoprostoru s hrou světel je působivý.

Pfeifferová vypadá tam mladě, ale stárneme všichni. Ochuceno v oleji z račích krunýřů to je dobrá restaurace...

Nejúspěšnější a nejslavnější dílo tzv. autorenfilmu, který se během roku 1914 vytratil, protože běžné diváky, kteří se chtěli v kinech bavit nezajímal. Student prodá svůj zrcadlový obraz ďábelskému svůdci výměnou za úspěch. Obraz ho pronásleduje a nakonec vyprovokuje osudový souboj. Je zde řada triků. Fantazijní momenty tohoto díla se staly typickým prvkem německého filmu a tato tendence vrcholí v německém filmovém expresionismu 20.let. To přízračné modro-žluté světlo filmu je působivé.

Tento film se uvádí jako příklad vzniku tzv. návazného střihu. Pes probíhá prostorem jednoho záběru, vybíhá z něj nalevo a vbíhá opět do dalšího záběru. Před rokem 1906 filmové vyprávění nepřeskakovalo tam a zpět.

Tento film se uvádí jako příklad použití novinky - křížového střihu. Před rokem 1906 filmové vyprávění nepřeskakovalo tam a zpět. V tomto filmu vidíme v jednom záběru koně hubeného a v dalším pytel plný zrní a po několika záběrech filmaři nahradili hubeného koně zvířetem tlustým, takže vzniká dojem, že zatímco se pytel vyprazdňuje, kůň tloustne.

Kam až mohou zajít rodiče, aby ochránili své děti. Záleží, jakou postavu si vybereme pro své sympatie. Je to moc upovídané, planě filosofující a pocitově se to táhne více než dvě hodiny.

Takový průměr.

Ničím neobvyklý ledový film jakých jsou desetitisíce se dvěma ozvláštněními - krásná finská příroda a jediná ženská postava je velmi přitažlivá. A uslyšíme jednu finskou folkovou píseň.

Působivá jatka. Zombíci působí v barvě ještě hrůzostrašněji. Ještě že je celá tahle válečná generace už v hrobech.