agent_R.M.

Sled událostí, dějů a snění jedné lidské bytosti, která žije ve vlastním světě plných vlastních pravidel, mýtů a zábavy. Bohužel postupně zjišťující že ne vše se dá vyřešit útěkem do vlastních snových světů. Jeden z mála romantických filmů/komedií, které nadchnou kouzelností, ale neodpuzují trapnou laciností. Působivá hudba, která modeluje atmosféru, vtipné scénky (pro lehké pousmání), zajímavě konstruovaná hlavní postava Amelie (formování osobnosti v dětství apod.). Osobně mám rád vizuální „projekce" hlavní postavy – viz scéna se Zorem; televizní pořad o ní samotné. Potěší i určitý způsob přemýšlení hlavní postavy - část se zasahováním do života ostatních. Opravdu film, na který se člověk pokaždé rád podívá....i po sté.

Film,který je díky své nelinearitě skutečnou hrou s divákem. Hlavní hrdina neschopný vytvářet nové vzpomínky navíc odkázaný na své fotografie z polaroidu s popisky,které opravdu rozhodují o všem. Brilantně vymyšlený koncept filmu. Scény díky své neuspořádanosti dávají pak více pocit "jak se cítí hlavní protagonista". Navíc některé sekvence jsou skoro až komické viz. scéna kdy hlavní postava běží a neví jestli má člověka před sebou chytat anebo před ním utíkat. Také neustálé "upravování" toho co si pamatuje ale prezentuje to jako fakta divákovi skutečně vedou k nutnému přemýšlení "kdo má vlastně pravdu". Samotný závěr jenom umocňuje pocit absolutní ztrácení se v neustálém hledání, které nikdy neskonč

Od začátku do konce jízda jak se na akční film patří. Ale hlavně (konečně!) akční film bez zbytečně dlouhých dialogů, které jenom zpomalují děj a zážitek filmu jako celku. Hlavní hrdina toho také moc nenamluví- mluví za něj činy. Celkově zajímavé nakopnutí v podstatě už skoro "mrtvého" příběhu o muži putujícím v post-apokalyptickém světě, kde už žádné hodnoty ze starého světa nikomu nic neříkají, a jde jenom o přežití za každou cenu. Celkově dobře udělané pouštní jízdy s prostřihy na nějakou konkrétní akčnější scénku s bojem apod. Navíc hodně dobře prokreslující hudba v pozadí s rytmem děje (nejvíc potěšil ten kytarista, který "přidával" na divokosti svým hraním). Osobně mám nejraději tu sekvenci, kdy se Max probírá z hromady písku v prostřizích s energií vybuchující lávy/tavené ocele. Jinak i hlavní postava je sympatičtější (zvláště když zbytečně neplácá pátý před devátý) také díky jeho viděním, které jsou výčitkami jeho svědomí toho, co měl udělat/slíbit apod. To podle mě vytváří postavu, která neoslňuje jenom tím, že se porve s jednorukou řidičkou a ukradne ji tahač, ale také že má i svou minulost, která se mu vrací a on se jí snaží napravit..

Film, který už od začátku dýchá tísnivou atmosférou světa ve kterém „nám příroda již nic nevydá". Zajímavě vymyšlený prostředí pro příběh o čase a jeho vnímání skrze otce a dceru, naději, zoufalství a konečném shledání. Divák je konfrontován v časových „prolínačkách" tím co se děje na Zemi a situací kdesi mezi hvězdami. Děj je ve filmu v některých bodech zkrácen = viz.: sekvence kdy se otec rodiny rozhoduje, zda se mise zúčastní, odjezd z farmy, a hned poté střih se scénou jak v raketoplánu opouští Zemi. Osobně mám za to, že jde zase o skvělé ukázání neúprosnosti času, který jde dál a dál. Scény z plánování, cvičných letů apod. pouze zdržují děj a navíc je každý už dávno zná ze všech ostatních filmu. Jinak asi nejzajímavější se jevila scéna, kdy hlavní hrdiny projde černou dírou.Musím uznat že šlo o skoro existencionální pocit, vidět McConaugheyho propadat nicotou. Jinak hudba Hanse Zimmera dokresluje atmosféru a občas dynamizuje některé scény (viz. Scéna: připojení odpadlému modulu) i pomocí varhan, což skvěle působí ve vesmírných sekvencích. Také jeden postřeh: jeden z mála filmu, kde se při kolapsu/výbuchu ve vesmíru neozývá zvuk. Christopher Nolan je opravdu skvělý vypravěč příběhů. Nutí diváka k zamyšlení a občas k přehodnocení některých vlastních hodnot/úsudku...ostatně nikdo by neměl/nechtěl přežít vlastní děti.

Už od z prvních vteřin z filmu diváka vtáhne fantastická vizuální stránka s atmosférou dokreslenou působivou hudbou, způsobující „ prožít příběh lovce, zraněného, osamoceného, zoufalého ze ztráty...." Skvělá práce s kamerou Emannuela Lubezkiho, kdy v dlouhých záběrech (navíc točených na přirozené světlo) dostává divák pocitu „že je součástí děje/sám se jej zúčastní". Hudba, která skoro minimalisticky zasahuje do filmu, je sama osobě úžasná i jako poslech samotného soundtracku. Potěšili i maličkosti typu zamlžení dechem či ulpění krve na kameře, dává na pocitu reálnosti filmových sekvencí. Příběh je i přes určitou posloupnost občas zmatený, ale hlavní postavy jsou přesto dosti čitelné a příběh nakonec zapadá .... Ale hlavně jde o film, který celou dobu upoutá a nepustí...ani po závěrečných titulcích, a v hlavě zážitek zůstane asi navždy....