papaprochy

Vím, že to pro někoho může být neřešitelný úkol, ale na ty ostatní apeluju; uvědomte si, že i když jsou všichni superhrdinové fiktivní a nereální, dají se rozdělit jejich filmy na zajímavé a naprosto idiotsky hloupé. Cpt. America, který vzniknul nesmyslným sérem, Hulk, který byl ozářen gamma zářením a tudíž se z něj stala zelená příšera, Iron man, disponující nereálnou technikou, Spiderman, střílící pavučiny, zmenšující se Antman, Thor s kladivem... V této interesantní směsici hrdinů (ať už od Marvelu nebo DC) by se Superman nemusel vyjímat špatně. První hodinu mě Man of steel nadchl. Kvalitní scénář, několik doopravdy skvostných scén (tornádo, první vzlet Supermana, dál už nevim) a skvělá atmosféra. Navíc tam hraje Morpheus. Ale pak přišel problém. A když je u superhrdiny problémem boj a cokoli s ním spojené, to je potom závada jako hrom. "Hodím tě skrz tři baráky, ty se pak zvedneš a mrštíš mnou skrz pět baráků, já tě fláknu náklaďákem, ty mně přizabiješ lokomotivou. Pak se narovnám se stále dokonalým účesem a hodím tě zase skrz tři baráky :) ." Abych v nějakém filmu nedokoukal ani bossfight, to se mi vskutku ještě nikdy nestalo. Krasavec Henry Cavill mi navíc, k jeho obrovské smůle, většinu stopáže připomínal Andy Murrayho s většími rameny a menšíma ušima. Narozdíl od dříve zmíněných hrdinů, kteří prostě vždy něco nabídli a kteří mají své kouzlo, ho Superman nemá. Umí jen létat do vesmíru a po zádech do libovolných budov a vozidel. Přitom scenářem byl podle mě Muž z oceli úplně někde jinde než Avengers s Batmanem dohromady.. Škoda

Když se Marvel rozhodl, že vytvoří tak trochu jiný superhrdinský film, s klidnější atmosférou a plný přisprostlého a lehce stupidního humoru, znělo to pro mě aspoň trochu zajímavě. Ve skutečnosti je Deadpool spíše takový film tří tváří. Ta první je založena na roztomilém a až překvapivě dojemném romantickém vztahu dvou mladých lidí, kteří se k sobě nádherně hodí a jsou spolu až do osudového okamžiku moc šťastni. Druhá tvář mě potěšila snad ještě více, a sice velké množství skvělých hlášek, převážně však vhodně použitých v dané situaci. To je potřeba zdůraznit, protože pak je tu ta třetí, poslední stránka filmu. Deadpool byl stvořen jako komická postava, vtipná, sprostá a bez zábran. Právě proto je celý film nacpán nebetyčným množstvím rádoby vtipného balastu, při kterém se paradoxně většina osazenstva biografu vesele mlátí do stehen v záchvatech smíchu. Věta " I'm touching myself tonight" je totiž pro obyčejného diváka asi ztělesnění dokonalého vtipu, zatímco deadpoolův perfektní rozhovor se slepou spolubydlící ("Love is blind." "No, you're blind") ve snímku plném mnoha neskutečně vtipných a zároveň spousty ostudně trapných vět takřka zapadl. Zároveň také nesouhlasím s majoritními názory ostatních v tom, že se jedná o jednoduchý a laciný děj. Děj samotný totiž nebyl nijak zvlášť odpudivý nebo rušivě monotónní. Mnohem větší problém mi dělal "záporák". Vzhledem k tomu, že jsem Deadpoola viděl dvakrát a už zase nevím ani jak Ajax vypadal, tak je asi něco špatně. Co se týče jak kvality snímku, tak i kvality humoru, Deadpool zaostává i za novým povedeným Kapitánem Amerikou: Občanská válka, tudíž pochopitelně také za Suicide squad v čele s Harley a Deadshotem. A pokud vezmeme v potaz fakt, že vtipnost je to jediné, čím mohl Deadpool výše zmíněným "konkurentům" zavařit, a ani to nedokázal, je jasné, že si zaslouží nejnižší hodnocení ze všech tří. Víte proč? Protože Suicide Squad i Capt. America: Civil War jsou lepší filmy.

Od začátku až do konce skvělý akční film. Bezchybný Keanu, který se mstí celé mafiánské rodině, pro kterou dříve pracoval, z naprosto zřejmých a pochopitelných důvodů. Z tak moc pochopitelných důvodů, že si jako divák přejete, aby to Vigga Tarasova a jeho syna pořádně bolelo. Přece jen vražda roztomilého štěňátka, které vám odkázala jako poslední dar vaše zesnuvší manželka, krádež auta a samotný fakt obrovské nespravedlnosti světa jsou doopravdy snad ty nejsilnější možné motivy. Ten nejhorší ze všech je ale bezpochyby umlácení pejska, toho jediného, co Johnovi zbylo. Následná hodinu a půl dlouhá vendeta je pak naprosto skvostná. Každý krok je promyšlený, takřka každá vražda originální. Do toho všeho si ještě domyslete chytlavé hlášky hlavy mafie Vigga, policisty, který s respektem nechává Johna Wicka beztrestně vraždit ve 3 hodiny ráno mraky mafiánů, drsnou a roztomilou mlčenlivost právě hlavní postavy, Jimmyho, který přijíždí odvážet těla.. K tomu pak stačí přidat soundtrack, který je sice složený v podstatě pouze z jedné, zato však z perfektně zapadající písničky ( Marilyn Manson - Killing strangers ) a máte moc fajn akční film na příjemné vypnutí hlavy, který se jen tak neomrzí.

Tento film se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Od začátku až do konce totiž naprosto věruhodně popisuje pocit jednoho "městského kluka" a jednoho postaršího nadšence do historie v typicky historickém belgickém městě. Právě tento kontrast mezi pohrdáním a zájmem je kouzelný a vždy mi vyloudí úsměv na tváři. Měl jsem tu čest se v Bruggách doopravdy procházet a tento film mé pocity přesně shrnul. Vše je doprovázeno jednoduchým, ale úderným dějem a perfektními výkony v čele s Colinem Farrellem. Navíc je celý film prošpikován britským humorem, který je asi mně nejbližší. Proto nemůžu zvolit nic než plný počet hvědiček.

Film jsem si zakoupil ihned po jeho uvedení na trh a utíkal jsem domů. Když jsem jej zapnul, tak jsem hned nevěřícně kroutil hlavou nad výkonem hlavní postavy. Eddie Redmayne se komplikované role Stephena Hawkinga zmocnil tak skvěle, jak jsem tomu ani sám před spuštěním nevěřil. Dost často jsem se přistihl, že jeho výkon je ten důvod, proč se na ten film vůbec koukám. Stephen Hawking mě vždy fascinoval, zrovna tak určitě i jeho osobní život, ale doufal jsem, že se ve filmu objeví také jeho vědecké objevy. Místo toho se jednalo o příliš dlouhý romantický snímek takřka náhodného kvadroplegika, ze kterého moudrost sálala pouze tehdy, když jste si v hlavě opakovali: Je to Hawking, je to Hawking. Proto, především díky bezchybnému hereckému výkonu a nádherným záběrům, dávám alespoň tři hvězdy.

Sice nejsem fanoušek horrorů, ale tento snímek jsem si kvůli jeho autenticitě nechtěl nechat ujít. Samotný nápad legalizace zločinu na jednu noc se mi zdál originální a s vysokým potenciálem ke ztvárnění. Ale již po slabé půlhodince filmu je jasné, že jsem doufal zbytečně. Podprůměrné herecké výkony, očekávatelné plot twisty a nejvíc nesympatický záporák historie kinematografie. Byl to totiž pouze hybrid mezi Lokim z Avengers a Heathem Ledgerem z Temného rytíře. Závěr filmu není ani nápadný, ani zajímavý. Tři hvězdy jsem udělil pouze kvůli nápadu a vizuálnímu zpracování. A to jsem musel přivřít obě oči.

Revenant a Osm hrozných. Dvě žhavé a velmi zajímavé novinky. Určitě se budu rozhodovat složitě, protože oba budou dobré, říkal jsem si. Ale hodně jsem se mýlil. Zatímco Osm hrozných zůstalo ve stínu režiséra a jeho minulosti, Revenant mě naplnil naprosto pro mě neznámými pocity. Z celého filmu sálá nádhera přírody, ryzost života a přežívání a umění filmu. Tento film totiž není nic než jedno obrovské umění. Ať už mluvíme o prvním záběru, který nám bez jakéhokoli střihu ukazuje bitvu s indiány, nebo o dalších dvou hodinách perfektních záběrů. DiCaprio v hlavní roli pozvedl film snad ještě výše (Byť podle mého názoru nebyl nejlepším hercem filmu, tím byl Tom Hardy). Děj sice zůstává potlačen samotnou kvalitou natáčení, ale ve finále to ani moc nevadí. Maximální hodnocení.

Jsem velký příznivce Tarantina. Vždy jsem jím byl. Po Pulp fiction, Hanebných panchartech a Nespoutaném Djangovi jsem si však říkal, že nic lepšího už napsat a natočit nemůže. No, a měl jsem pravdu. Osm hrozných je silně průměrný film, který těží hlavně z filmů předešlých a ze slavného jména režiséra. Děj je situován v nádherné přírodě, avšak dialogy bývají až příliš "tarantinovské"- rozumné a s chladnou hlavou. Spousta hlášek a plot twistů je v podstatě vykrádačka z minulých děl. Čtyři hvězdy dávám hlavně kvůli Sam L. Jacksonovi a překvapivě dobrému Tatumovi.