brkerez

Viděl sem nedávno podruhý asi po 20ti letech, co sem to kdysi viděl v kině a překvapilo mě, jak příjemnej to byl zážitek. Místy naivní scénař je plnej děr, dialogy někdy vyloženě k popukáni, Stallonovi mukla veterána nějak nevěřim a celý to trochu vypadá jako pohádka z vězení, ale má to atmošku a kouzlo, překvapivě silný momenty a jako za-katrem-béčko to funguje perfektně, na nedostatky sem kašlal a skvěle se bavil.

Nenápadná perla, o který jste nikdy neslyšeli, zkříží vám cestu, když si v sobotu v 1 v noci říkáte, že byste už měli jít spát, ale vám se kurva nechce a bezcílně přepínáte programy. Řeknete si, že chvíli dáte a pak jsou najednou 3, páč jste se nemohli odtrhnout. Takhle sem kdysi na Salton Sea poprvé narazil a pro mě naprostá srdcovka. Skvělý herecký výkony (Kilmera je fakt škoda), napínavej potemnělej scénář, kterej má v rukávu i pár překvapení, na malym prostoru skvěle vykreslený postavy s jasnejma motivacema a vztahama, boží atmosféra a navrch velmi svérázná rekonstrukce atentátu na JFK. Tenhle film je jak high-end v audiu - nic tu neni přepálený, žádný pozérství nebo exhibice ani ve scénáři, ani na režisérský sesli, prostě příběh jednoho chlápka bez zbytečných serepetiček, kulervoucích akčních scén a megachytrejch dialogů. Všechno jede tak samozřejmě a lehce až si toho třeba napoprvý ani nevšimente. A takovejch filmů je strašně málo.

Ač jde vždycky o skvělý řemeslo, od dob Pulp Fiction s vyjímkou Jackie Brown jde Tarantino mimo mě. Trochu sem dopředu načet o Mansonově bandě hnisohlavů a smutnym konci Sharon Tate, ale jinak se absolutně neorientuju v době, ve který se Once Upon a Time in Hollywood odehrává, takže sem nemoh uchcávat nad žádnýma odkazama a pomrknutíma. A přesto se nemůžu dočkat, až tenhle film uvidim znova. Nádherně plynoucí, užívajícíma si hercema geniálně zahranej film. Jenom za scénu natáčení v saloonu měl DiCaprio dostat Oscara, ne za křečovitýho Revenanta. Co mě ale vystřelilo z bot je Brad Pitt, kterýho postava je tady jak jeho výkonem, tak scénářem naprostá extraliga. Vtipnej, nepateticky dojemnej, díky Pittovi perfektní dávkou testosteronu řízlej film o postavách, trochu o době a možná trochu o filmařině. Bez (pro mě) otravnejch Tarantinovskejch dialogovejch exhibicí s naprosto kulervoucim koncem, u kterýho bych v kině extaticky řval.

Škoda lehký televiznosti a rozpolcenosti mezi vtipnou a temnější polohou, který se nepodařilo sešít, na to by musel být scénář o level vejš. Ale má to svý momenty, kvalitních 7/10 i za super káru.

Naprostej souhlas s komentářema od woody a Rob Roy - vykalkulovaná, dementní, pozérská sračka. Občas filmu nejde zapřít napětí, ale to nezamaskuje postavy bez mozků, náhody, přemoudřele se tvářící tupý dialogy a votravnej, slepejma nábojema,  uplně vedle a falešnou pistolí střílící společenskej komentář.

Nightcrawler svádí k promptnímu odsudku hyenózního zpravodajství a k rozhořčenýmu odplivnutí nad tim, kám ten náš svět spěje. Problém je, že jestli to byl účel, tak světil prostředky a ač v L.A. business nighcrawlerů opravdu kvete, realita toho, jak snadno a beztrestně se takový záběry objeví ve zprávách, se mi zdála přecejen lehounce přehnaná. To mě ale při sledování bylo buřt, hlavní je, že ač mě námět vůbec nelákal, sociopat Jake Gyllenhaal, stážista/viceprezident Riz Ahmed, sebevědomá režie, geniuc loci nočního L.A. a Dodge Challenger zajistily, že sem se celou dobu skvěle bavil. Update: Trochu sem načet a ono to v L.A. takhle fakt funguje. No shit

Pro mě trefa v kategorii guilty pleasure - vim, že to je sračka, ale já sem si jí užil. Nicolas Cage předvádí jako vždy mizernej výkon, Dominic Sena to přehání s filtrama, odevšad křičí nedostatek peněz a celý to občas trapně předstírá, že je to filozofický dílo a ne rubačka s čarodějnicema, což je obzvláště v kombinaci s Cagovym topornym herectvim fakt k smíchu. Na druhou stranu Ron Perlman v mantinelech nic moc scénáře deliveruje svuj obvyklej nadprůměr, má to atmošku a přes ty debilní filtry občas vykoukne povedenej vizuál, sem tam pěkná scéna (vlci) a nápad, scénář občas překvapí neklišoidnim vývojem, bitky docela bolej a v závěrečný řežbě sem se přes nepřehlednost a úsměvnýho démona přistih, že sem našponovanej. Uplně pohodová jednohubka pro člověka trpícího nedostatkem špinavých středověkých žánrovrek s dotekem napdřirozena.

Naprostej souhlas s imfovym komentářem takže to nebudu opakovat. Když už s takovym scénářem, tak by si to mělo sundat tu děsně vážnou masku, přiznat barvu a ještě víc se utrhnout ze řetězu. Angelina má určitý smrtící chladný charisma a sežral sem jí agentku i s navijákem až na trapný kontaktní souboje, kde je pomalá a o jakýhokoliv agenta co tam rube by si zlomila hnátu. Ostatní herci taky šlapou, řemeslo dobrý a rozjíždělo se to vážně skvěle, fakt škoda tý druhý půlky. Wimmer, Wimmer, tys to zabil.

Srovnání s Wind River se nelze vyhnout, pojítkem je zasněžená odlehlá divočina, kam ruka civilizace a zákona uplně nedosáhne a ani nechce, kriminální zápletka, temná atmosféra a vyprávění optikou outsidera "z našeho světa", kterej do těhle končin nepatří a skrze kterýho jsou divákovi představovaný jejich podivný zákonitosti. Wind River vypráví trapně jednoduchej, srozumitelnej příběh a atmosféru vyrábí neokázalym, stručným, uvěřitelným a civilnim a proto působivym zobrazením netradičního prostředí a lidí, perfektnim zvukem a obrazem. Nic jinýho než fascinující prostředí zobrazený bez sentimentu nebo přílíšný temnoty, jednoduchej a silnej příběh, civilní, ale vybroušenej scénář a skvělý řemeslo. Vše mluví samo za sebe a hraje prim a jakoby vedlejší produkt zvládnutí těhle základních kamenů a jejich citlivýho vybroušení vypadne famózní biják s mega atmosférou. Wind Riveru jako by bylo uplně jedno co je zač, proste je, nemá ego a až po jeho zrodu se zjistilo, že je kurva geniální. Hold The Dark na to jde uplně obráceně, je do sebe zahleděnej, jeho ego je to hlavní a strašně moc chce bejt geniální. Tady jakoby si někdo řek "uděláme děsně tajemnej mysteriózní atmosférickej film, kterej jim utrhne palice", pak začal přemejšlet jak to udělat a rozhodnul se všechno tomu podřídit. Tzn. cílem není vyprávět super příběh, ale to aby by ten příběh byl hrozně tajemnej, atmosférickej a temnej. Takže moc tlačí na tajemno-pilu, obětuje na začátku velice nadějnej příběh aby byl v zájmu domnělý tajemnosti ke konci naprosto nesrozumitelnej, cpe tam bez jakýhokoliv vodítka nadpřirozeno, postavy jsou v zájmu atmošky obtížně pochopitelný a málo mluvný (nadužívanej scénaristickej trik neodpovídání na otázky, stejně to dělaj jen aby mě nasrali), odvíjí se opět v zájmu mysteriózna extrémně pomalu, přimíchá zbytečně explicitní násilí a prostě se celkově hrozně snaží rvát koule. Ale to má aspoň na mě přesně opačnej efekt - hlavně v druhý půli totální nuda a otrava. Hrozně sem chtěl aby tohle bylo dobrý a má to velice nadějnou první půlku, famózní vizuál a občasnej super nápad nebo skvělou scénu (policejní přestřelka). Ale prostě neni, nesrozumitelnej nerovná se tajemnej, pomalej nerovná se působivej, násilnej nerovná se temnej. Stačilo by ale málo a byla by to pecka, hrozná škoda, rozhodně se těšim s čim dalšim Jeremy Saulnier přijde.

Mohla to bejt skvělá žánrovka. Kdyby to celý rejža držel víc pohromadě, kdyby trochu víc držel herce pod krkem, kdyby to celý vědělo co to chce bejt a nebylo pár uplně stupidních scénáristických rozhodnutí. Dějová linka na povrchu uplně zbytečná, postavy se někdy chovaj jako totální hovada, což mi vždy spolehlivě zruinuje zážitek a násilně do toho montujeme rodinu a traumata. Ořezat tenhle balast a byla by to paráda. Začátek na stanici ovšem za mě překvapivě kulervoucí a než se to zvhlo sem chrochtal blahem i proto, že proti technickýmu zpracování se nedá říct ani popel.