packa

Následující odkaz si otevřete v novém tabu a klávesou F11 se přepněte do fullscreenu.

http://player.vimeo.com/video/22439234

Tak co, taky jste zírali s otevřenou hubou? ;-)

Hned na titulce si nešlo nevšimnout známé tváře - jejda, vždyť tenhle klučina píše do regionálních novin Znojemsko. I kdybych si nezapamatoval obličej, tak jméno si nezapamatovat nelze - Gracián Svačina. Ovšem až do včerejška jsem absolutně netušil, že ten mladík vyrůstá v dětském domově. A než bych se sáhodlouze rozepisoval, postnu sem raději link na onen článek -

http://zpravy.idnes.cz/z-detskeho-domova-zamiril-studovat-media-reportazi-nastval-klausovou-1zx-/studium.asp?c=A110412_175150_studium_bar

Rozšířená verze téhož článku -

http://www.studenta.cz/magazin/article/542/gracian-svacina-spoluzaci-nechapou-jak-muzu-zit-bez-penez

Nezbývá mi, než mladému muži popřát hodně štěstí v životě, zatím ho moc neměl. Předpokládám však, že se v životě neztratí. Po chvilce googlení jsem vyhrabal onen článek (spíš reportáž), který tak nakrknul paní Livii -

http://respekt.ihned.cz/?p=R00000_d&article[sms_pay]=true&article[id]=47173830

Tak jestli tento text urazil první dámu, lze konstatovat tyto skutečnosti -

- paní Klausová nemá smysl pro humor (jak nečekané :-)

- paní Klausová absolutně nepochopila podstatu textu (výsměch potěmkinovskému šaškování)

- paní Klausová neumí ocenit mladého talentovaného jedince (docela smutné)

Vzpomínám si, jak jsme před dvaceti lety v brněnském ústavu Na kociánce vítali tehdejší první dámu, paní Olgu Havlovou. Žádné šaškování se nekonalo, nikdo po nás nechtěl, abychom se učili básničky. Paní Havlová zřejmě stála o autentickou atmosféru, kdežto paní Klausová dává přednost komedii. Budiž, její volba...

PS: můj tehdejší spolužák vysomroval od bodyguarda paní Havlové jednu kusovku. Je to machr! :-)

Včera se mi přihodila taková drobná nehoda, malinko jsem se picnul ve své oblíbené znojemské hospůdce U Michala -

http://www.pivicko.cz/

kde točí dokonalé dalešické pivo -

http://www.pivovar-dalesice.cz/

A abych jen nedělal reklamu, po nějaké době do hospody přišel velice zajímavý host, pan Pavel Záhorský, člověk který žije v Japonsku a nedávné zemětřesení zažil na vlastní kůži. Ostatně následující dva odkazy prozradí vše -

http://www.znoj-tyden.cz/zazil-zemetreseni-v-japonsku-zt-132011.a3029.html

http://www.znojemsko.cz/rozhovory.php?idi=15020

Nedalo mi to a po chvilce jsem se s ním začal bavit. Pochopitelně potvrdil spoustu informací z obou článků, ale přidal i další, které se do článků nevešly. Především žasnul nad hulvátským chováním českých novinářů (jmenoval snad Reflex či Respekt). Ti pitomci vyrazili do Japonska jako na výlet a chovají se tam, jako by snad ani nebyli v zemi, ketrou potkala přírodní katastrofa. Jako vrchol arogance by se mohla jevit příhoda, kdy milí novináři volali na český konzulát z benzínové čerpací stanice, že obsluha jim nechce natankovat víc než 10 litrů paliva a že oni jsou přece novináři z Česka, tak ať tomu pumpaři milý konzul laskavě přeloží, že jim musí natankovat plnou (pozn. po zemětřesení je v postižených oblastech benzín striktně na příděl, bez výjimky). Tuhle příhodu ale suverénně trumfla druhá - milí novináři konzulovi žalovali, že na hotelu jim vypínají elektrický proud, co je to sakra za hotely... (a vůbec jim přitom nevadila skutečnost, že je hotelier ubytoval zcela zdarma). Česká komunita v Japonsku si pochopitelně všechno řekne, takže se rozneslo i nepublikovatelné vulgární vyjádření zaměstnanců českého konzulátu na adresu našich novinářů. Je to banda.

ÚT 29.3., cca 17:00, nejmenovaný znojemský lokál.

Barman (směrem ke štamgastům na baru): "Ty vole, mrkněte se na ten cigaretovej automat"

Hodím voko, dva Hobiti s kapucí přes hlavu, aby jim nebylo vidět do ksichtu, ládují do automatu jednu minci za druhou. Důležitá poznámka - do vypnutého automatu.

Barman: "Kluci, ten automat je vyplej, musíte si ho zapnout tím vypínačem na stěně"

Osazenstvu na baru se začínají roztahovat koutky. Jak by také ne, nervózní chlapci poprvé otáčejí hlavu směrem k barmanovi a všichni vidíme, že jsou to cucáci, co mají do puberty stejně daleko, jako já do svatořečení.

Chlapci zoufale začnou hledat vypínač, leč jejech roztržitost jim brání jasně vyditelný vypínač najít. Barman se tedy smiluje a jde automat zapnout. Publikum dusí smích.

V automatu to konečně zachrastí, kýžená krabička vypadne, barman se konečně vrací a sděluje - "Ty vole, když jsem tam přicházel, tak ten jeden z těch kluků šeptal tomu druhýmu: ty seš ale p*čus!"

Osazenstvo to nevydrží a začíná se hlasitě smát. Komedie ale nekončí, po půl minutě -

Barman: "Ty vole, oni jsou tady zas!". A pokračuje - "Oni si něco šuškají, vsadím se, že se dohadujou, kdo půjde rozměnit!"

Po pár sekundách odvážnější z chlapců dorazí na bar, vytáhne bankovku a vykoktá - "Mohl byste mi to rozměnit?"

Všichni včetně barmana se začnou hlasitě řehtat.

Barman: "Kluci, to vám jedna krabička nestačí? To mi neříkejte, že stáhnete celou čtyřicítku?"

Klučina: "Úplně v pohodě".

Publikum umírá smíchy. Jeden ze štamgastů to nevydrží a položí konečně otázku, která v hlavě hučí všem - "Kluci, kolik je vám vlastně let?"

Klučina: "Jedenáct"

O takovéto zážitky bych byl ochuzen, kdybych nechodil do hospod :-)

A já to zjistil až dnes.

Bez komentáře :-)

Nadpis jsem si vypůjčil ze stejnojmenného článku na serveru vtm.zive.cz . Autor tam stručně a přitom velice výstižně popsal současnou situaci v elektrárně Fukušima 1. Článek vřele doporučuji, protože v našich médiích (a už vůbec ne v rakouských) se člověk relevantních informací vesměs nedopídí. Bulvár brutálně přehání a i tzv. seriózní deníky si mnohdy chtějí přihřát svou "polívčičku". Článek zde:

http://vtm.zive.cz/aktuality/fukusima-potvrdila-ze-jaderne-elektrarny-jsou-bezpecne

Přidám ještě drobnou poznámku, ihned po havárii jsem si v soukromé poště vyměnil několik zpráv s přítelem gudaulinem. Zajímavé je, že jeho klidný pohled na situaci se příliš neliší od článku, který vyšel dva týdny po katastrofě. Soukromou poštu zveřejňovat nebudu, holt mi to budete muset věřit ;-) , každopádně mě to utvrdilo v přesvědčení, že Temelín je v dobrých rukou.

Trocha klasiky nikoho nezabije

a JXD si z něj udělal nehoráznou pr_el:

http://www.reflex.cz/clanek/politika/40851/ministr-kalousek-je-buzerant.html

Velice těžkou pozici měl před sebou fenomenální Belgičan ve francouzské lize. S pozicí si však poradil náramně. Odkaz na video bohužel nedodám, protože je přístupné pouze pro registrované (a řádně platící) uživatele serveru kozoom.com, ale aspoň jsem si dovolil mistrův strk načrtnout. Můj náčrtek je maximálně věrný, to je jen taková malá poznámka pro nevěřící Tomáše ;-)

Na obědy chodím do oblíbené znojemské restaurace B-----a. A budu tam chodit i nadále, přes dnešní komickou příhodu, protože tam vaří fakt dobře.

Co že se mi dneska na obědě přihodilo tak komického, že mám potřebu se z toho vypsat do zdejšího deníčku? S přítelem, ČSFD uživatelem mušátkem, jsme si objednali následující chody - moje maličkost si z denního menu vybrala kančí guláš, kolega mušátko si dal meníčkový špíz za 99 + opékané brambory. Popíjíme Svijany a po nějaké době před námi přistanou talíře. Nevěřícně na ně zíráme, přede mnou leží řízek s bramborovým salátem (sic!) a kolega také nepřišel zkrátka, špíz sice dostal, ovšem s brambory vařenými, nikoliv opékanými. Komedie ovšem pokračovala. Číšník si po chvilce uvědomil, že ty brambory budou asi špatně, takže talíř zase odnesl, aby ho po chvíli přinesl s těmi samými brambory, jen politými jakousi smaženou cibulkou, aby to budilo zdání opékaných brambor. Já už jsem se mezi tím pustil do svého řízkového "guláše" se slovy "no co, však je to taky jídlo". A když nadešel čas placení, následovalo vrcholné barmanovo číslo -

"Takže jste měl polívku, řízek a jedny Svijany, to je 97 korun... Počkat, vy jste chtěl vlastně guláš, že?"

Zabrblal jsem cosi ve smyslu, že je to v pohodě, nic se neděje, no bóže, tak jsem měl řízek. A nadešlo účtování přítele mušátka:

"Takže to byl špíz s opékačkami plus jedny Svijany, dělá to 203 korun".

Mušátkovi se vyvalily bulvy - "203? To je nějak moc, na tom menu je cena 99!".

Teď pro změnu vyvalí oči číšník. "Jo tak vy jste chtěl ten meníčkovej špíz? Já myslel, že chcete ten z jídeláku!".

Snažil jsem se v sobě držet smích, jak jen to jde. Nešťastník mušátko hodil na bar kýžený obnos a totálně znechucen opustil lokál. Venku už jsem se neudržel, hlasitý řehot byl jistě slyšet i v nedaleké Vídni, cca 90 km od Znojma. Ještě jsem totiž nezažil, aby číšník udělal tři chyby ve dvou jídlech :-) . Co dodat? Snad jen že si teď už nejsem jist, jestli jsme vůbec pili ty Svijany...

Zákazník: Máte film Motýlek?

Já: Máme

Zákazník: A je toho víc dílů?

:-)

Zákazník: "Máma by chtěla půjčit nějakej film z první světový, odehrává se to ve vlaku, kterej jede do koncentráku"

:-)

Jako by to bylo včera. Před patnácti lety jsem byl v kině na Koljovi, ostatně kdo tehdy nebyl, že? Krom toho, že je to skutečně moc pěkný film, jedna věc mi ve filmu uhranula - mistrovský výběr hudby. Svěrák ve svých filmech rád používá nejprofláknutější melodie našich hudebních klasiků, namátkou plácnu Obecná škola, Akumulátor. Absolutního vrcholu jsme se dočkali právě v Koljovi. Hudba Smetany a Dvořáka podmalovává vlastně celý film. Tehdy jsem ještě klasickou hudbu neposlouchal, ale právě Kolja mi dal velký impuls, abych se o ni začal více zajímat. Pokud má divák alespoň minimální hudební sluch, nemůže mu uniknout nádherná jímavá skladba hned v úvodních titulcích. A co je to za skladbu? Lento, druhá věta Dvořákova Amerického smyčcového kvartetu op.96.

Jsem v podstatě velice šťastný člověk. Práce je mým koníčkem, což spousta lidí říct nemůže. V práci si mohu pustit libovolný film a mohu svobodně používat internet (bez něj se ostatně tahle práce ani nedá dělat). Ale všechno má svá negativa. Třeba když některá z šéfových malých dcerušek zatouží vidět další díl... ehm... animované Barbie. Právě koukám na tuhle zvrhlost. Někdy opravdu není co závidět ;-)