rosomak123

Já nevim, no. Kluci se jako vždycky fakt snaží, ale jako vždycky "něco" chybí. Dokážou docela hezky nakomponovat záběr, občas vytvoří slušnou atmosféru, ale celek se rozpadá a nikam nesměřuje, nenapíná vás, nevzrušuje, nudí. Postavy mají psychologickou hloubku asi takovou, co zůstává vody v místních horkem vysušených studních. Podobně vysušený a prázdný je bohužel i celý film.

O Boleru se dá říct asi totéž, co o všech ostatních bijácích, které F. A. natočil jako režisér: kameramani by neměli režírovat. Je sranda, když máte v kriminálce vypjatou psychologickou scénu a kamera místo aby sledovala herce, zabírá sklenice s jahodovým kompotem. Jsou totiž hezky nasvícené a ta červená vypadá na velkém plátně vypadá fakt luxusně:) Sranda.

Jak zaznamenat všednodennost tak, abyste v ní uviděli obrovské dobrodružství a dar, kterým je každý okamžik, kdy žijete? Odpovědí je tenhle film. Olive je úžasný charakter, mnohovrstevnatá, trochu tajemná, nikdy úplně dovysvětlená. Ostatní postavy taky paráda, to jsou drobnokresby jak od Čechova. Jestli současná televize dokáze čas od času vyprodukovat něco takového, tak na tom ještě nejsme tak zle. Teď jen, aby to brzo dokázala taky nějaká ta česká tv;)

Úžasný film, který v člověku pomalu roste a dlouho doznívá. Portrét současného Ruska je podle všeho nesmírně přesný a nesmírně skličující. Vidíte zemi utopenou v byrokracii, všudypřítomné korupci a morálním marasmu, v němž se většina lidí už přestala o cokoli snažit a jen se pomalu uchlastává k smrti. A zároveň cítíte, že tohle všechno říká někdo, komu na těch lidech a zemi šíleně záleží, ale není schopný to nijak změnit. Může o tom jen natočit film a doufat, že se lidi v těch obrazech poznají a a začnou se sebou i se svým domovem něco dělat. Obdivuju taky Zvjagincevův filmařský postup, kdy nemá potřebu říkat všecko, používá elipsy, zamlčuje a o to víc aktivizuje diváka, který je nucený si spoustu věcí domýšlet. Pro film, který mj. říká, že je nutné být aktivní namísto odevzdání se pasivitě, je takové formální uchopení velmi případné.

Ten film začíná docela dobře. Skvěle se podvedlo zachytit alibismus politiků, z nichž žádný nechce udělat konečné rozhodnutí ze strachu, že by jim to mohlo politicky ublížit. Skoro máte chuť těm srabům dát pár facek. Zhruba po půlce se to bohužel začne kazit. Přibývá nepravděpodobných srdceryvných scén, všecko je šíleně přehnané a když se ve finále všichni rozpláčou nad smrtí malého děvčátka, už tomu vůbec nevěříte. Opravdu vojenští profíci pláčou nad dítětem, které zemřelo na druhé půlce zeměkoule a které nikdy ani naživo nespatřili? Dost o tom pochybuju. Spíš jsou to ty neuvěřitelné filmové slzy, které mají uměle vyždímat slzičku taky u diváka: koukněte, jak se umíme dojmout. Tím u mě tenhle biják hodně klesl.