Ebibrigi

No tato epizoda srší samým humorem! Kdo by to řekl, že malování v domě dokáže být natolik zábavné. O ty perličky se postarají dva největší šoumeni Lola a Chozé. Chozého přirovnání mě dostalo:” Jo, když to vymalujeme tímhle, budeme tu jako v rakvi.” Namíchaná barva Lolou a Adelou se mu zdála přiliš tmavá. I Chozého narážka: “ A vy dva nezadaní neudělejte nám tu hned mimino, aby to tu aspoň uschlo.” 😂 Takové krásné sendviče a Lola jim zkazila takovou dobrotu terpentýnem. A nejhůř to odnesl Chozé. “Kterej blbec narafičil ten kýbl za dveře?!” Jak je úplně nafučenej v kavárně, chudák i ten hlad ho přešel. 😀 A Lola čím víc se snaží, tím větší kiksy dělá. A završením všeho je jak Lola zamění šampon s mořidlem a z z Chozého se tak stane paruková blondýna 😀😀😀

To byl tvůrcův výborný nápad pokračovat v milovaném sitcomu Helena a její chlapci, avšak pod jiným názvem a v novém prostředí. Hezky znějící Rozmary lásky a velmi dobře hodící se k seriálu. Parta přátel se rozhodla opustit univerzitní pokoje a pronajmout si velký dům, aby tak mohli bydlet pohromadě. Každý pár měl pokoj pro sebe, jinak obyvák a kuchyň společnou. Ani společné bydlení však nezabrání nástrahám z předcházejícího seriálu Helena a její chlapci, stále na ně čekají nové lásky, rozchody, neshody a usmíření. A hlavně spousta humorných scének vycházející ze společného bydlení. U nás jsme mohli vidět v českém znění bohužel pouhých 65 epizod a tím TV NOVA zastavila můj nejmilovanější seriál. Zastavila tak i moje srdce, které velmi trpělo, že již nikdy tento poklad neuvidím v mém rodném jazyce. Naštěstí díky internetu si opět můžu oživovat tento i původní seriál, sice ve francouzštině, ale alespoň tak. A i dnes pro mě zůstává nadále stejně oblíbený, stejně milovaný jako za mých pubertálních let. Je mrzuté, že některé postavy ze závěrečných epizod Helena a její chlapci se již v Rozmarech neobjevily a ani to nebylo vysvětleno. Adelin Bruno, správná Taxi a její bratr Fabris tak již vymizeli. Fajné je, že se ještě objevil Natáliin bratr Manuel. Velmi krásná a podmanivá je úvodní znělka Rozmarů. Jedná se o jednu z nádherných písní z repertoáru Hélène Rollès - Le miracle de l ´amour (Zázrak lásky). I zde zůstává propagace její pěvecké dráhy zachována. Takových prvnich 85 epizod je super. Potom se ta parta začíná rozpadat. Helena s Mikulášem nadobro odjíždí do Austrálie, Sebastián se definitivně rozchází s Lolou a i ten odjíždí s novou láskou pryč. A přichází do party a do kapely opravdu nesympatická frajerka Cynthia a muzikant Jimmy ale ani jeden to tam již nevytrhne. Na poslední epizody koukám už tak jen kvůli mé oblíbené postavě Benediktě. Nicméně i tak jako celek mám Rozmary velmi ráda a zaslouží si TOP hodnocení.

Zvláštní, že Johanu zblbnul svýma kecama zrovna takovej vagabund, kterýmu se nedá věřit ani nos mezi očima. Na první pohled a první dojem naprosto nedůvěryhodný týpek, ten co obírá kolemjdoucí o prachy. Koneckonců se jím nechal unést i Kristián. Přesto úsměvná epizoda, v níž se parta přesvědčila o tom, že takovým lidem se nepomáhá, neposkytuje bydlení a peníze. Obzvlášť když si vzal Jean-François do huby Johaninýho milovanýho Texase, tak se musela hodně držet, aby zlostí nevybuchla. 😀 Nejlepší scéna v kavárně, kde Katka začne mlátit bagetou Jeana-Françoise poté, co se pokusil Helenu násilím políbit.

Mně pobavilo i jak po návratu kluků na pokoj Kristián rychle vletěl do koupelny, aby tam byl jako první a vlastně si sám naběhl, neboť mu netekla voda. A Mikuláš na něj zvolal, že to byl přece jeho nápad aby zavřeli vodu před odjezdem. Kristian je tedy poprosil jestli by neskočili otočit kohoutkem. Mikuláš jen předstíral, že byl zapnout vodu a když Kristiánkvi stále voda netekla, řekl, že Mikuláš určitě otočil špatným kohoutkem a šel tam radši sám. Když se vrátil na pokoj a brblal něco jako: “No to jsem si mohl myslet, otočil jsi špatným kohoutkem.... tak v tom Sebastian již v koupelně a děkoval jak je to super. 😀

Bylo mi 12 let, když mě v televizi potkal tento seriál a jako jeden z mála mě opravdově chytil za srdce. Pamatuji si první upoutávku a okamžitě mě zaujala hudba, hezké tváře aktérů a barevnost prostředí. To mě přilákalo se na to dívat. Obecně sitcom nepatří mezi mé oblíbené žánry ale tento francouzský sitcom Helena a její chlapci je zlatá vyjímka. Ač bohužel rokem 1997 na českých televizích nadobro skončil, nikdy jsem na něj nepřestala vzpomínat. Je to pro mě hluboce citová záležitost, už třeba jen proto, že zde jsem našla svoji pěveckou hvězdu - francouzskou popovou zpěvačku Hélène Rollès. Již čtvrt století je moje osobní Superstar a nikdy tomu nebude jinak. Její písně byly použity v seriálu. A je to přesně ten styl, po kterém jsem toužila a nenašla jsem ho u nikoho z hudebního showbyznysu. Heleniny písně jsou přesně moje nota. A zároveň děkuji skladatelům této hudby a textů - mistrům Jean - Luc Azoulay a Gérard Salesses. A v čem je seriál tolik magický? Rozhodně byla dobrá volba jeho motiv - lidskost, úpřimné přátelství a láska. Toho si na něm cením nejvíc. V té době neexistovaly mobily ani žádné sociální sítě, takže veškerá vyznání lásky, projevy sympatií, ukončení milostného vztahu se muselo řešit OSOBNĚ. Umíte si představit, že dnes zavoláte dívce nebo chlapci, domluvíte si schůzku v kavárně u kávy a tam z očí do očí se mu/jí svěříte se svými city? A ten druhý nemůže nikam couvnout, musí se nějak vyjádřit - ať už pozitivně nebo negativně a taky musí říct proč odpovídá zrovna takto. A jde tu o lidskost - člověk musí volit vhodná slova, aby tomu druhému neublížil, nezranil ho. A tohle je pro většinu lidí těžké mluvit o svých citech. Dnes se často schováváme za počítač nebo mobil a chybí nám osobní kontakt a komunikace. Setkávám se s tím, že i když se znám s lidmi osobně, tak mi nikdy do očí neřeknou věci, které mi napíšou do messengeru. Tohle v tomto seriálu skutečně neexistovalo. A to je vzácné a opravdu moc pěkně se na jejich rozhovory kouká a poslouchá. S postavami se divák ztotožňuje, kdo z nás v mládí nezažil zklamání v lásce nebo odmítnutí. Ale když máte po boku dobré přátelé, je to vše snadnější. Líbí se mi v seriálu komické situace se správnými zápletkami, které skutečně pobaví. Senzační hlášky, zejména protřelých vtipálků. Nechybí ani romantické scény, při kterých se dojímám. A rovněž i smutné situace - nejvíc rozchody, loučení, odjezdy daleko domů ze studentských kolejí...prožívám ten smutek s nimi, i slza ukápne. Jako 12ti letá jsem si přála být v jejich partě, aby oni všichni byli mými kamarády... Herci své role hráli jakoby to byla realita. Alespoň já z nich měla ten pocit. Věřila jsem, že všechny páry se doopravdy milují, neuměla jsem si představit, že by ve skutečnosti herci měli svoje životy, svoje partnery. Ta láska mezi nimi na obrazovce zkrátka jen zářila. A vnímám to stejně i dnes, moc ráda se na tuto srdcovku dívám. Řekla bych, že dnes je to pro mě mnohonásobně větší potěšení než tehdy, když jsem na to koukala ještě jako dítě. Mrzí mě to nízké hodnocení zde i ty nesmyslné názory, protože tento seriál si to vůbec nezaslouží. Za mě ovšem je to TOPka, takže jedině plných 5 hvězdiček!!!!