bearmeedek

Přiznám se, že jsem film záměrně odkládal „na pak“ z důvodu tématu, které není moc veselé. A přiznám se, že když jsem si to nyní přikázal, zůstal jsem z filmu ohromen. A to jak z příběhu tohoto skutečného člověka, tak z toho, jak jej Eddie Redmayne fantasticky ztvárnil.

Pokračování filmu Zlato v Black Hills. Tentokrát už bez spoluúčasti Sovětského svazu. Znatelně lepší, než minulý film, i když nejvýchodnější dobré westerny byly ty západoněmecké. Ale závěr filmu slušný.

V deštivém odpoledni mě nalákal historický film. Ale ouha! Byl německý, snad to měla být crazy komedie a ještě k tomu pro teenagery. Vydržel jsem pouze do středověkého koncertu, kde princezna trsala při vystoupení skupiny New Kids on the Block a před vypnutím jsem ještě stačil zahlédnout, jak ožralý rytíř poblil princezně šaty. Němci mají opravdu zvláštní smysl pro veselou historii i pro masové přemísťování národů.

Z této žluté smršti jsem měl dobrý pocit. Zajímavé je, že každá výprava je natočena (sestříhána) v absolutně jiném stylu. Tentokrát "auta" držela nějak víc pohromadě a účastníci zájezdu na sebe práskají alkoholové orgie a žvýkání místní zeleniny. Zdolání And bakeliťáky je opravdu úžasné. Přesto je celkový dojem z dokumentu pozitivní a radostný, kde tento dojem podporuje i hudba. Někdy kouknu i na celý seriál Trabantem Jižní Amerikou.

Tak, jak se Garethovi nepodařilo pořádně oživit Godzillu, tak i toto vesmírné story u mě moc nezabralo. Sice to není špatný běžný film o válčení ve vesmíru, ale přídomek Star Wars tu bude už jen z obchodního hlediska. Působilo to na mě trochu sterilně.

Kapitán Amerika si moc lásky neužil, tak se rozhodnul, že si o lásce natočí svůj film a bude v něm i hrát. Pro jistotu si tam vybral i hezkou holku. Ale opět dopadl jako převálcovaný dobrák. Naštěstí film není z kategorie přiblblých romantických hříček. Divadlo dvou herců. Směs několika drobných příhod jedné noci. Konverzace na slušné úrovni, milé, drobné vtípky. Navíc to působí tak nějak přirozeně ze života – pokud vnímáte, že se to děje v Americe. Telefonáty do minulosti – fakt dobrý nápad, nejlepší ten poslední. Spoustě diváků vrtá hlavou, co bylo napsáno na tom papírku v závěru filmu. Taky mě to zajímalo, tak jsem zavolal Nickovi. Ten mi řekl, že toto: „Moje náhodná kamarádko Brooke! Až přijedeš domu a zjistíš, že ten koho neustále miluješ je opravdu debil, nebreč a zavolej mi. Ne tím sluchátkem do minulosti, ale na můj vybitý mobil, který si hned, slibuji, dobiju. Budu čekat, protože jsem zvyklý čekat, to ty víš, i několik let. Ale ne zas moc, protože pak už budu slavnej trumpeťák a budu hrozně nafoukanej a tak. Nick.“ Ale zapomněl jsem se ho zeptat, jestli taky zavolala. Takže zase otazník. Ale za film 68%.

Upozornění: Logan už není komiks a není ani filmem pro děti. Po všech předchozích X-dobrodružstvích přišla tvrdá realita. Začátek v „soukromém útulku pro důchodce“ působí bezútěšně a trochu nudně (jako v životě). A pak to přijde. Syrový a brutálně podaný příběh o přežití a dožití. Velké překvapení – holčička vrahoun! A nejhorší je, že té holčičce fandíme a líbí se nám, jak surově a naturálně poráží své nepřátele (rozuměj poráží – jako porážka dobytka). Nevím, jestli byl úspěšnější Logan nebo ona. Jako celek je Logan temné a depkové drama, jemně proložené pohledy na mizerné stáří kdysi obdivovaných hrdinů, vliv současné doby a blízké budoucnosti. Až si budu někdy chtít přivodit příjemnou depresi, podívám se na to znovu.

Kombinace: Western - Východní Německo - Sovětský svaz. No, nedívejte se na to! Při dnešním pohledu na tuto konkurenční indiánku západoněmeckých mayovek jsou nepřehlédnutelné tyto momenty: Hudba vykrádá jiné westerny, hlavně ústřední motiv je silně poznamenaný legendou Sedm statečných. Tenkrát ale zákony platily jinak před a za Berlínskou zdí. Dále kamera. Snaha skoro celý film snímat hodně zblízka, žádné celkové záběry, ať už venku nebo uvnitř. Velký průser - přepadení vlaku! To se nedá okecat, to musí v každém takovém filmu fungovat stejně. Zde ale žádné záběry na jedoucí vlak a zároveň okolo jedoucí a útočící indiány. Vždy jen výběr. Buď vlak nebo indiáni. To je jako sex přes zamčené skleněné lítačky nebo svatební noc po telefonu a ještě v japonštině. A ještě krajina. Absence jugoslávských lovišť.

Bezúčelná jízda. Nevadí mi filmy z období hippies, ale tady, ačkoliv je to tak prezentováno, to moc hipícké není. Kdybych film viděl v době jeho aktuálnosti, určitě bych hodnotil na vyšších příčkách. Ale to by bylo dáno dobou, kdy u nás byl hlad po amerických filmech, zobrazení "svobody", exotika a zakázané ovoce. Konkrétní podání svobody a hipíků v tomto filmu je dost ubíjející nudou. A to si nemyslím, že jsem blbec, který nepochopil hlavní myšlenku filmu, kde "slušní" občané nesnáší svévolnou "svobodu" a dlouhovlasáče a nejlepším způsobem je preventivní likvidace - v rámci slušného života. Ale chyběl tomu jakýkoliv náboj. Takže co jsem si mohl z filmu odnést?: Hudba - klasické šedesátky ke dvěma kolům a nádherné americké krajině. Opravdu mladý Jack Nicholson a jeho nezaměnitelná mimika. Mile úsměvné. A ten náboj (vlastně byly dva) v poslední minutě filmu.

V pořadí druhá trabatí cesta po exotickém kontinentu. Teď už vyrovnané vyprávění v poměru cestopis a osobní zážitky cestujících, které ovšem z větší části pohltily nesčetné opravy bakelitových vozítek. Nejnovější poznatek: Vozidlo z dílny soudruhů z NDR bylo konstruováno v plné zátěži pro čtyři vietnamce a 30 kg zavazadel ...