kuduka

Jednoho večera se u popíjení nápoje zvaném "Feuerzangenbowle" sejde okruh postarších pánů, kteří s láskou vzpomínají na léta strávená na gymnáziu. Jeden z nich, spisovatel Johannes Pffeifer, však žádné školácké rošťárny nezažil, neboť byl vyučován domácím kantorem. Přátelé se tedy rozhodnou, že takovou tragédii nemůžou jen tak nechat a jedinou možností je, že milý Pfeiffer to na "stará kolena" musí dohonit. Jak se řekne, tak se také udělá, Pfeiffer se ocitá v prostředí septimánů a sen se stane skutečností...

Fikce či realita? Co je normální a co už ne? Máme vůbec právo vykázat jisté věci ze škatulky "normálnosti"? Takové a další otázky se mohou honit v hlavě divákům při sledování tohoto česko-amerického počinu. Pseudodokument, nebo fikční hříčka se dotýká problematiky zoofilie, lásky ke zvířatům v mnoha podobách. Setkáváme se s členy zvířátkomilné organizace E.F.A., s rozličnými lidmi, jejichž osudy jsou neodbytně spjaty s němými tvářemi. Nejde o snahu šokovat, pobuřovat, ale nastolit otázky. A to velmi svéráznou a neotřelou formou.

Řádově čtvrtý příspěvek dánského Dogma 95 pojednává o skupině několika turistů, kteří ztroskotají v africké poušti. Azylem se jim stává opuštěná osada. Nejbližší civilizace bůhvíkde, okolo jen písečné duny, žhnoucí slunce a skupinka nesourodých výletníků. Pro snazší překonání tíživé situace jeden z turistů, stárnoucí herec, podle paměti rozepisuje party z Shakespearova Krále Leara a jeho adaptace se pro všechny zúčastněné stává hlavním centrem jejich ztroskotaných životů. Na poušť přicházejí se svými starými osudy, se svými chybami, vášněmi, ideály. Díky existenční situaci se charaktery postav mění a divák pozoruje, co z toho je odhaleno díky stávající situaci a bylo by jinak zastřeno každodenností všedního dne.