Recenzie (63)
Náš dědek Josef (1976)
Stará skvadra herců (Záhorský, Filipovský, Kemr, Hlavatý…) společně s mladší generací a vypravěčem Skopalem excelují při zobrazování, pravda, trochu pokřivené, moravské mentality a nátury. Krásný příběh, vtipné dialogy, životní moudra a tak trochu i popsání českých nešvarů: „To ta sviňa kostelnická…Kubiš! Dolízá a donáší.“ Jen hraní mariáše s německými kartami mě jako Moraváka děsí. Zní to jako klišé, ale opravdu se dnes takové filmy netočí… Přes drobná škobrtnutí dávám plný počet!
Pearl Harbor (2001)
Jeden z dalších „výtvorů“ americké kinematografie, který přepisuje dějiny, přehrává a sází hlavně na efekty. Odměnou mu má být divák zírající s otevřenou pusou na desítky výbuchů a mrtvol. Ale co, jako béčkový biják to ujde. Co na tom, že uvidíme „dobové“ letadlové lodě a křižníky z 90. let, japonské kalendáře s anglickými názvy dní a nejdůležitější válečnou poradu pár desítek metrů od hrajících si dětí (o exteriéru samotném nemluvě). Michael Bay chtěl ukázat japonskou surovost, ne historickou rekonstrukci. K té má blíže Tora! Tora! Tora!. Bohužel to odnesl, pro mě mnohem zdařilejší, Tmavomodrý svět, který má podle mě mnohem stravitelnější milostnou zápletku a tak nějak lidštější podobu (někdy nacpané miliony nestačí k dobrému snímku). Možná Affleck přehrával, možná mě pořád štve zbytečná délka stopáže, každopádně přes 3 hvězdy nejdu.
Altes Geld (2015) (seriál)
Takový seriálový počin se vskutku těžko hodnotí, ale jsem si jistý, že kdyby byl býval natočen v "českých luzích a hájích", stal by se pro mladé hitem. Je totiž natolik šokující, že o něm nejde nepřemýšlet a přitom až mrazivě realistický. Vykresluje krásně prostředí životem unavených snobů, kteří mají snad všechny možné úchylky a ještě se snaží zabít svého milovaného tatíčka Dolfíka, pardon, Rolfíka. Některé scény jsou opravdu silné (lobotomie), ale párkrát jsem se i zasmál, třeba když umírající hlavní postava zjistila, že ovládá fotosyntézu: "Es funktioniert! Ich esse Licht! Wenn das der Führer gewusst hätte!" Za vidění to určitě stojí, i když občasný vídeňský dialekt několika postav byl pro mne téměř nepřeložitelný - ("San’s ned deppert, gem’S’ma des Handtuch")... Dávám 4 bodíky.