Carrie_3

Když jsem si pouštěla tento film, příliš jsem od něj neočekávala, vlastně jsem si ani nepřečetla ústřední zápletku. Možná právě o to více jsem byla v průběhu překvapená, co to vlastně sleduji. Romana Polanskiho mam zafixovaného jako režiséra, který až na výjimky tvoří velice zajímavé filmy, které mi mohou rozhodně něco přinést. A tento snímek můžu do této kategorie nepochybně také zařadit. Co mě velmi překvapilo, je míra erotiky, kterou tento film přináší, já s ní v žádném případě problém nemám a k ději se právem hodila, jen u Polanského na ni nejsem v takové míře zvyklá. Příběh sám o sobě je velice zajímavý, plný milostných zvratů a demonstrující kontrast mezi dvěma páry. Tento kontrast byl tak propastný, že mně ani nepřišlo zvláštní, že Hugha Granta (v roli Nigela Dobsona) tak fascinovalo naslouchat příběhu plného nekonečné přitažlivosti... Emmanuelle Seigner předvedla vynikající výkon, chvílemi mi připomínala lolitu, ale jedno se jí upříst nedá, její smyslnost a sex-appeal byly opravdu neskutečné. Na druhou stranu, co mě až tak neuchvátilo byl závěr, osobně si dokáži představit lepší zakončení příběhu. Z filmu plyne zajímavé ponaučení, a to: "Pokud chcete podvést manželku s potencionální milenkou, neztrácejte čas, protože jinak to manželka udělá za vás a vy pak budete hořce litovat."

Lidské povahy jsou rozmanité a Miloši Formanovi se podařilo ukázat celou jejich škálu. Jaksi podvědomě se takto starým filmům vyhýbám, což pochopitelně dělám chybu a tento snímek mě o tom přesvědčil. Opravdu jsem se pobavila a troufám si říci, že každý z nás v některé z postav poznal třeba svého příbuzného, známého či souseda. Kdo film ještě neviděl, určitě doporučuji ke zhlédnutí, pravděpodobně nebude zklamán.

Scorsese je možná dobrý umělec, který je schopen dát dohromady "dobrý" film, jen já mám pocit, že v tomto případě prostě něco neklape. Tento snímek je nepochybně propracovaný do nejmenších detailů, všechno je krásné, načančané, takové, jaké to má být, aby vás to zaujalo. Na mě ovšem ze snímku sála jakási chladnost, která mi nedovolila se do něj více položit a já ho jen sledovala zpovzdálí. Na jednu stranu musím uznat, že pravděpodobně nejsem cílovou skupinou snímku, který je především určen pro mladší diváky. Možná by filmu prospělo jeho zkrácení, zdál se mi nadmíru zdlouhavý vzhledem k příběhu, který zpracovával. Co mě osobně překvapilo, je nominace snímku na nejlepší film u příležitosti udílení Oscarů. Hugo získal z mého pohledu až příliš sošek, i když se nejednalo o hlavní kategorie. Já bych si na jeho místě dokázala představit úplně jiná díla.

Film hodnotím jako průměr z důvodu toho, že si myslím, že se tvůrcům nepodařilo zachytit atmosféru Kjóta tak, jak by ti zasloužilo. Kjóto jsem v letošním roce měla tu možnost navštívit a jsem toho názoru, že toto město má daleko kouzelnější atmosféru, než jaká byla ve snímku prezentována. Kjóto je jako stvořené pro natočení přeslazené romantické love-story, zde si ale nemyslím, že se to povedlo. Příběh je dle mého názoru plytký, nemá pevné základy a o lecčems z děje by se dalo dosti pochybovat, ovšem nebudu zde spoilerovat.

Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří.

Pokud bych měla zhodnotit tento film, tak mě napadají výrazy jako lehkost či nenucenost. Když v mladé rodině zemře jeden z partnerů, je to velká rána pro všechny - nejenom pro jeho protějšek, ale i pro dítě. Co by se ale stalo, kdyby se stal zázrak a mrtvá (matka) by dostala možnost vrátit se znovu načas do života a prožít pár chvil se svými blízkými (svým manželem a synem)? Budou tyto další společné chvíle pro rodinu přínosné, či další pozdější definitivní odchod mezi mrtvé bude pro ni znovu otevřená bolestivá rána? Snímek je natočen velmi citlivě, nikomu nic nevnucuje, a i když se částečně jedná o scifi, vůbec zde nenarušuje příběh a působí velmi přirozeně. Film jsem ohodnotila 5* z důvodu toho, že se mi líbila jeho nevtíravost, hudba a hlavní mužský herecký výkon. Je možné, že své hodnocení po čase ještě snížím, ale momentálně mě téma "Ima, ai ni yukimasu" velmi zaujalo a jeho nasnímání rovněž tak.

Předně, než se pustím do hodnocení filmu, nemohu opominout jednu poznámku k posteru/ plakátu, který jej prezentuje. Dlouho jsem nenarazila - z mého pohledu - na tak nevhodný výběr jako je právě tento, myslím si, že poster může asociovat diváky k úplně jinému ději, než pravděpodobně očekávají. Osobně mě vůbec nenadchl a přiznávám, že jsem očekávala průměrnou komedii, která mě občas pobaví, ale tím to končí. Ovšem od prvních minut sledování snímku jsem musela svůj názor přehodnotit a byla jsem ráda, že má volba padla právě na tento film. Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že za scénářem stojí Bob Gale, autor Návratu do budoucnosti, tušila jsem, že rozhodně nebudu zklamána. Můj názor se potvrdil, film je neuvěřitelně milý, příjemný a nepochybně vám zvedne náladu. Přijde mi líto, že "Interstate 60" tak zapadl a nikdy před tím jsem o něm neslyšela, protože si to opravdu nezasloužil. Tomu, kdo jej neviděl, mohu jednoznačně doporučit. Myslím si, že 85 % mluví za vše.

Zpočátku jsem nemohla uvěřit tomu, že se na konverzaci dvou osob až na výjimky v jednom bytě dá postavit film. Ale pravda je, že dá, a že to může být i zábavné a inspirující zároveň. Snímek stojí a padá s hereckými výkony dvou hlavních představitelů - Sienny Miller a Stevea Buscemiho, kteří tentokrát nezklamali a dokázali uhrát vyrovnané partie. Hra na kočku a na myš, kde si herci postupně mění své pozice, kdo je v dané chvíli tzv. na koni, nemá chybu. Uznávám, že někoho tento styl může nudit a snímek nemusí být zrovna jeho šálkem kávy, ale rozhodně jsou zde i tací, pro které je film příjemným zpestřením večera. A já rozhodně patřila mezi ně.

Vzhledem k tomu, že zrovna nepatřím mezi fanoušky filmů zabývajících se bojovými uměními, dlouho jsem se tomuto snímku vyhýbala. Nakonec mě přeci jen zvědavost a zájem rozšířit si i jiné obzory k snímku zavály. Hned na úvod musím zdůraznit, že jsem nebyla zklamána, ale velice příjemně překvapena. Film mapuje nejenom neobyčejný život zakladatele bojového umění WingChung - Ip Mana, ale zároveň jej zasazuje do reality té doby - japonské okupace Číny. Historický podtext snímku dodal větší a zajímavější rozměr. Bojové scény nebyly přehnané, spíše dokreslovaly tamní atmosféru, jednoduše a nenásilně zapadaly do skládačky celého příběhu. Konec filmu mě utvrdil v přesvědčení, že sleduji nezapomenutelný život jednoho pro mě neznámého muže.

Yip Mana 2 hodnotím jako slabší pokračování předešlého snímku. I přesto ale musím uznat, že kvalita filmu je pořád vysoká. Příběh není nikterak plytký a opět staví na velmi zajímavém tématu. Osobně nejsem oblíbencem bojových filmů, ale této sérii nelze upřít jakási poetičnost, která je s ní spojena. Možná je to i tím, že se děj neodehrává v současnosti, ale je zasazen do doby po konci 2. sv. války, která pro nikoho nebyla jednoduchá. Snímek mohu jednoznačně doporučit.