Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Animovaný

Recenzie (208)

plagát

Beetlejuice (1988) 

Tim Burton má za sebou nepochybně lepší filmové kousky, ale ani Beetlejuice si rovněž nezaslouží být opomíjen. Film pocházející z časů Burtonovy rané kariéry srší nepřeberným množstvím nápadů a fantazie. Snímek je plný bizarních postav (v čele s Michaelem Keatonem), rozmanitých staveb a důmyslného hudebního doprovodu. Herecké skvadra se velmi dobře doplňuje a pro mě byl i potěšující výkon Winony Ryder, která nepatří mezi mé oblíbené herečky. Jediné, co bych snímku vytkla, je fakt, že mi přišlo, že občas vítězí forma na obsahem.

plagát

Ben X (2007) 

Tento film ukazuje, že lze natočit film o násilí, aniž by se zde ve velké míře vyskytovalo. Severská kinematografie často zpracovává toto téma a já musím přiznat, že mě snímky jako např. Zkažená mládež či Zlo mezi námi velmi zasáhly a řadím je k těm nejlepším, které dané téma zpracovávají. Ben X je autista, který žije ve svém světě, ve kterém si rovněž našel svůj další virtuální život - počítačové hry. Snímek je svým způsobem neotřelý, jen jeho zpracování nemusí sedět každému. Já jsem zde našla velmi mnoho rušivých momentů (jako např. "rádoby" dokumentární prvky - zpovídání osob), které mi nedovolily si film zcela užít. Na druhou stranu bych ráda vyzdvihla výkon Grega Timmermanse, jenž by ve své roli opravdu impozantní. Mé hodnocení - slabší 4*.

plagát

Bez dcéry neodídem (1991) 

Strhující příběh o tom, že né všude ve světě mají ženy stejná práva jako muži. Tento film se mi zdál jako zajímavé nahlédnutí do života lidí v arabském světě, kde se dějí věci a zvyky, o kterých my nemáme možnost obvykle tolik vědět. Za vyzdvihnutí stojí určitě výkon Sally Field. Snímek je podle mě velmi dobrá knžiní adaptace, která si zachovává svou původní syrovost.

plagát

Bez mena (2009) 

V nedávné době jsem viděla snímek "Město bohů", který mi tento film v mnoha ohledech velmi připomínal, a proto je nasnadě i jejich porovnání. Oba se dotýkají problémů dětských gangů, násilí a zabíjení nevinných lidí. Pokud bychom oba filmy postavily na startovní čáru, závod by z mého subjektivního pohledu jednoznačně o třídu vyhrál první jmenovaný snímek. Občas jsem měla pocit, že se "Sin Nombre" snaží do svého děje zahrnout příliš dějových linií a žánrů, osobně bych některý z nich vypustila a více se věnovala například nelegální migraci Mexičanů do USA či právě problému dětských gangů. Režisér divákům mnohdy nabízí velmi zajímavé a často i překrásné záběry získané ze snímání cesty na střechách vagonů. Abych film jednoduše zhodnotila, rozhodně pro mne nebyl ztrátou času, ale zastavení se nad zajímavým (pro mě občas překombinovaným) příběhem, slabší 4*.

plagát

Biela masajka (2005) 

Tento film mě vcelku zklamal, čekala jsem, že se režisérce podaří, podle mně vcelku zajímavého a netradičního tématu, zhostit daleko lépe. Děj se mi zdál neustále chaotický, přišlo mi, že velká snaha dostat do filmu, co nejvíce toho lze, bylo určitě na škodu, protože divák velice snadno ztrácí přehled a mnoho okamžiků ani zcela nepochopí. Dle mého názoru by zjednodušení děje a vyvarování se dalších vedlejších linií filmu velice prospělo. Obsazení Jackyho Ida do hlavní role Masaje nebyl také zrovna nejlepší tah, zdál se mi ve své roli leckdy velice strnulý. Knižní předloha je podle mě daleko lepší a záživnější...

plagát

Bláznivá, hlúpa láska (2011) 

Film to byl sice příjemný, ovšem nemůžu se vyhnout pocitu, že už tu všechno přeci několikrát bylo... Nemyslím si, že by snímek přinesl něco nového, co by Vás tak říkajíc zarazilo do sedačky a nepustilo. Při hodnocení se mi honí v hlavě jedno slovo, které už jsem zde jednou použila, a tím je "příjemný". Ano, přesně tak bych charakterizovala toto filmové dílo - nikoho neurazí, pobaví, ale tím to končí. Rozhodně si nemyslím, že jeho zhlédnutí je ztráta času, myslím si, že se s ním dají strávit příjemné dvě hodiny a mezi komediemi nepochybně patří k těm lepším. Co bych přidala k dobru je rozhodně herecké obsazení - především hlavní herecký trojlístek (netřeba vyjmenovávat). Osobně mi byl nejvíce sympatický výkon Ryana Goslinga, měla jsem možnost jej poznat v jiné herecké poloze, než jsem u něj zvyklá.

plagát

Bojovník: Brat proti bratovi (2011) 

Když jsem přemýšlela nad tím, kolika filmům natočeným v letošním roce (2011) jsem udělila nejvyšší hodnocení, nepřišla jsem na žádný. Kladu si otázku, zda je tento rok tak slabý na kvalitní filmy nebo já tak neschopná je objevit. Pravda bude asi někde uprostřed. Filmy zachycující sportovní události úplně nevyhledávám, přesto jsem ale měla možnost jich celou řadu zhlédnout. Příběh je zaměřen na americké publikum, setkáváme se zde s tématy jako je válka v Iráku, problémy lidí splácet hypotéku, rodinné rozepře a další. Snímek stojí na stejném základu jako všechny filmy s podobnou tématikou - tedy jak se člověk ze střední potažmo nižší vrstvy obyvatel dokáže silou vlastní vůle dostat až na vrchol. Až potud se jedná o klasický příběh, který nikoho neurazí, ale také ani nikoho nenadchne. Proč tedy nejvyšší hodnocení? Tento snímek je v něčem jiný, režisér má zvláštní cit servírovat příběh krůček po krůčku, divák pomalu začíná chápat všechny motivy hlavních představitelů a tuší, k čemu vlastně závěr schyluje. Na snímku oceňuji především kvalitní hudební poklad, režisérkou ruku, výběr herců, kteří nejsou pro mě příliš známí (a přesto dokázali skvěle utáhnout celý film) a v neposlední řadě také závěr (pravděpodobně předvídatelný, přesto ale měl určitě něco do sebe). Mnozí mohou určitě namítat, že snímek je plný klišé, s tím nelze jinak než souhlasit, ale zkuste natočit takovýto film, aniž byste se neopakovali, podle mě to není zas až tak možné.

plagát

Borat: Nakúkanie do ameryckej kultúry na objednávku slavnoj kazašskoj národa (2006) 

V mnoha filmových časopisech jsme se v recenzích mohli dočíst, jak je tento film skvělý, jedinečný, má originální nápad, který tu ještě nikdy nebyl, je to jedna z nejlepších komedií posledních let a tak podobně. Mně tento film příšel zpočátku docela vtipný, ale jak čas ubíhal, tak postupně začínal balancovat na hranici trapnosti. Také mi příliš nesedl konec, kdy Borat půlku filmu jede napříč celou Amerikou, aby dostal Pamelu Anderson a při prvním neúspěchu to vzdá a raději se opět zahrabe v tom svém Kazachstánu. Zde mě velice překvapila délka filmu, která byla zkrácena dle mého na jeho úkor.

plagát

Bowling for Columbine (2002) 

Říká se, že Amerika je zemí neomezených možností, a pokud si pustíte tento dokument, zjistíte, že něco pravdy na tom skutečně bude. V prvních minutách snímku nám Michael Moore ukazuje první bizarnost, která je v Evropě naprosto nemyslitelná - jedna banka v USA láká inzeráty v novinách potencionální klienty, aby si u ní otevřeli bankovní účet. Slibuje, že dotyčný při daném úkonu dostane zbraň, kterou si může vybrat z dostupného katalogu (a že výběr je to opravdu veliký). Jedinou podmínku, kterou musíte splnit, je, že prokážete, že jste způsobilý vlastnit zbraň, což není vůbec složité. Dokument v celém svém průběhu naráží na masakr na Columbijské střední škole. Moore ukazuje, jak je snadné dostat se ke zbrani a neštěstí je hned na obzoru. V obchodním řetězci K-Mart si člověk může koupit v podstatě neomezené množství nábojů a různé munice a další a další skutečnosti, které jsou naprosto pro nás Evropany zarážející. Američané trpí paranoidním strachem téměř ze všeho - ve srovnání například s Kanaďany, kteří ve snímku byli popsáni jako lidé, kterým tento strach v mnoha případech zcela chybí a zamykání bytů a domů je pro ně téměř nepředstavitelné, byl tento kontrast opravdu zarážející. Můj učitel matematiky kdysi říkal: "Všechno se vším souvisí." a tento dokument to zcela podtrhuje, neexistuje pouze jeden důvod, který vede lidi k tomu, aby byli odzbrojení, je to celá řada souvislostí, která je nutí, aby se chránili sami. Na druhou stranu ale vzniká riziko, že se zbraně dostanou do rukou lidí, kteří je zneužijí a v takovém množství se nejde ani čemu divit. Micheal Moore si ani v tomto filmu neodpustil některá teatrální gesta, ale alespoň jich nebylo tolik jako v jiných jeho snímcích.

plagát

Brubaker (1980) 

Brubaker na mě působil v některých případech možná až velmi naivně, nemluvě o konci, který nikoho nenechá na pochybách, že se jedná o americké "velko-drama". Na druhou stranu snímku nelze vytknout jeho poetika, možná i nostalgiiie, která je spojená s dobou, ve které byl natočen. Scény, i když někdy více brutální, vyznívají realisticky a tvoří plnohodnotnou součást děje. Osobně si myslím, že dosažené hodnocení filmu zde na čsfd (85 %) je lehce nadhodnocené, ovšem své kvality snímek jistojistě má.