Pierre

Už jsem to asi četl v nějaké recenzi, ale ONEMANSHOW: The Movie je opravdu One man show. One man Show Kazmy.    Kazma už na začátku léžerně v koženém křesle se zapaleným doutníkem a  sklenkou v roce glosuje, že měl vždycky radši realitu, protože všechny filmy po titulcích skončí.  Kazmu, který chce  v růžovém saku u bazénu  půjčit prachy vod jakéhosi kápa se zlatym řetízkem. To že Kazma například řídí většinu svých akcí pokyny z dodávky jsem už tak nějak tušil z dřívějska, stejně jako že pravidělně promlouvá k divákům i hlasovým komentářem (i když i tady tohle došlo až moc daleko, k megalomským kecům o celém životě, kde je potřeba dělat šílené věci...Kazma se toho prostě nebojí.). Ale zde se Kazma dokonce ani nemůže v klidu navečeřet v restauraci s přítelkyní, aniž by ho dvě holky neotravovaly o fotku!  K tomu celou svou akci nazývá jako (opravdu doslova) jako ,, největší podvod v dějinách.´´ Už jsem jenom čekal, kdy se Kazma prohlásí za druhého Krista (což by mohly naznačovat i nějaké plakaty, kde skutečně visel na kříží). K tomu tedy nedošlo,  ale aspoň se ještě stihl pasovat do role drobného proukrajinského hrdiny, když odvezl všechny získané plyšáky od fanoušků na Ukrajinu. Vlastně jsem snad málokdy viděl takhle egoistický film.  Ale když Kazma (zhruba v prostředku filmu)  v klaunské nalíčení a kostýmu začal v kroužku říkat své bandě, že TOHLE DLOUHO PŘIPRAVOVALI  a pak do klaunského výstupu  spustil komentář o tom, že jsou sice banda gaunerů, ale coby uprostřed tajné operaci neudělali  pro děti, fakt už jsem se divil na co koukám, zároveň mě ale napadalo jestli se už tam neprojevuje ten trolling. Nahnat během premierového víkendu co nejvíc diváků v rámci celé české knematografie na něco tak bizarního. A začal jsem se u toho až zvrhle bavit. Bohužel dokonce mi to bavení zase nevydrželo. Pro mě v tom filmu překvapivě něco málo funguje. Je to hlavně linka s panem Lajnerem, kde Kazma v paruce vystupuje coby studentský režisér. Ano, přiznám to. U té jsem se bavil. Navíc je snad jako jediná možná nenahraná a autentická, čemuž by odpovídala použitá skrytá kamera. Docela se mi ještě líbilo intro, kde mě coby dabingového fajšmekra potěšil Pavel Soukup a  Kazma tam  vystupuje především jako showman, což je asi jediná poloha, která mu jde. Protože herec to fakt není. A to že je celej film asi nahranej (a ještě špatně) se mi fakt nelíbí a vlastně zatím tím pádem taky vůbec nechápu jeho smysl. Proč? Proč falešný zaměstnanec Fortuny,  proč tohle všechno? Ano, smysl je hlavně v prachách. Nejenom prachy vydělat díky  marketingu (a opravdu skvělému, sám jsem se v létě taky skoro nechal zviklat a dost mě zajímalo, co z toho vyleze) a pak zmizet, ale i vyprávět devadesát minut jenom o prachách. O vyhlášení soutěže o prachy, o získanů prachů ze sázek, o dlužení prachů, o získavání prachů kvůli přítelkyni...A na závěr vyhlásit další soutěž o prachy, jejíchž neslavný konec už asi všichni známe. Každopádně teď to vylétlo na Netflix, ale jinak film  pomalu vyšumívá. Takže uvidíme, zda se dovíme jestli  to byl  nějaký geniálně vymyšlený sociologický trolling nebo opravdu jen další díl pravděpodobně upadající One man show natáhnutý do kina (nesoucí si sebou záhy další kontroverze včetně nabádání k hazardu.) Po celou dobu to má asi skvělý střih a profesionální kameru, vizuál se mi líbil. Ale jinak až na pana Lajnera a cirkus mi to přišlo jako fakt jen oslava prachů, která mi nic neříkala.  A co se týče komediálního oživení v podobě hostujícího Kostase Zerdaloglua  z Párty Harder a jeho Ostraváka Zvěřiny, tak  tento Kolečkovský-Řezníkovský humor mě taky moc nebere. Takže zatím může vejít do dějin hlavně opravdu jen ten úžasný marketing. I tak jsem alespoň překvapen, že i na samotném výsledku jsem si po těch kritikých rezencích dokázal najít  něco málo pozitivního. Nemusím svět, který Kazma symbolizuje,  ale on osobně mi až tak nevadí. Asi bych dokonce ani já nechtěl skončit jako věčný puberťák, co věnuje své ex přítelkyni film, ve kterém sama hraje jeho přítelkyni, která ho sama ve filmu opustí? No, WTF? Asi už jdeme jinam... Ale  Prostřeno a Jim Carrey bylo super a jako  společník do talkshow nebo podcastu, proč ne?  Herec to ale není, filmař taky ne a k tomu ještě ta morální zákulisní etická stránka.

Tak jsem zase tu a abych  začal tak jako jednoho dne po zhlédnutí Amélie napíšu: Existuje hodně laskavých filmů.... A dodám, že málokterý na to jde přes eskortování, poslaní na smrt, válečné hrůzy a zákopy přes které vás převede  až ke krásnému příběhu velké lásky a věčné naděje, kterému v detektivní části drobnou těžkopádnost a překombinovanost nemám problém odpustit. Obzláště po tak krásném závěru, který mě naprosto uzemnil.  Jean-Pierre Jeunet dva roky po natočení Amélie opět zkusil  romanci. Tentokrát si v ni ale skutečně zahrává i s detektivkou  a válečným filmem. Ale řekl bych, že ta romance mu tady šla stejně nejlépe, ještě tak trochu ve stylu Amélie. Ve scéně se svíčkou jsem ani nedutal, fakt. Ačkoli prostředí krásné Paříže se mi líbí víc než zdejší venkov, tak jsme se opět s Audrey a panem Jeunetem na pár okamžiků  podívali  třeba i znovu do hezkého prostředí kavarén, kterými nás film provedl.  Z postav si nemám šanci všechny pamatovat, možná jsem ani nečekal tolik zmíněných jmén, ale nejvíce mě zaujal  laskavý poručík se španělskou chřipku, co se chlubil, jaký se z něho stal fešák. Dále byl fajn detektiv Horší než Kuna a velmi mě zaujala Jodie Foster se svojí postavou mstící se vražedkyně s opravdu originálními metodami, které jsem snad ještě nikde neviděl (to zrcadlo!). Obvzláště silná je poté katarze této postavy při předaní  nedoručeného dopisu (Pomsta je zbytečná, zkus být šťastná. Nepromarni svůj život.) Sice linka se šifrovaním už se mi zdála trochu zdlouhavá, jinak ale mají Příliš dlouhé zásnuby opět naprosto jedinečného ducha...A opět krásnou Audrey Tautou.  No a to nádherné pohlazení na konec: Proč pláčeš? Takže minimálně tři naprosto unikátní věci, které na každém filmu nenajdete. Také je  samozřejmě krásná kamera,  vizuál i vytvárné pojetí   se zaměřením na žlutou barvu,  ale na jediné obrazové verzi bez dabingu  kolující po internetu nevynikne úplně stoprocentně. Možná se budu muset k blížícím se Vánocům porozhlédnout po čase i po DVD (víte, co to je? Já jo.) Tento film si to určitě zaslouží. Kde je konec excelující Audrey Tautou? Zdá se, že v předminulém desetiletí. Ach jo, to jsem měl ještě úplně jiné starosti.:-(  A Gaspard Ulliel už tu ani není.:-( To je dost zlý.:-( Tak jsem je v tomto osamoceném hustém podzimním večeru, jaké má podzim, alespoň připomněl.

Přivedl jsem ji dolů. A na zemi už není žádná síla, jež by vrátila život jedinému lidskému tvoru, který lětěl. Hmmm, to se mi zdá zajímavé. Jenže já jsem zjistil, že nemám křídla. Naštěstí má tento  film dostatečně napínavou výchozí situaci o novém vztahu mezi úspěšným stárnoucím skladatelem a záhadnou dívkou, která mu vlezla do auta, a její životní příběh je velkým tajemstvím. Zajímalo mě, kam se bude takový vztah ubírat , co se o dívce dovíme  a ve vhodně komorním stylu film vlastně ponechává diváka v napěti až dokonce.  Explicitně vyřčené myšlenky v závěru se mi dokonce líbily hodně. Takže se mi ani  nechce moc rozepisovat o tom, že mi přišlo přehnaně depresivní že by Dorothé ve svém životě narazila na tolik zla. Ani jsem moc  nepochopil, proč měl potřebu se o ni skladatel starat a obhajovat ji, i když ji byl na druhou  šokován. Zdálo se mi to celé zkrátka  kapánek uhozené než že by to ve mě vyvolalo až tak vzletné pocity. A to se ještě bojím dodat, že jsem čekal ze strany Dorothé nějaký obrat na konci spíše směrem k násilnickému chování. V životě mám málo  momentů , kdy  stojím  nohama na zemi (třeba teď jimi ležím na posteli.) Ale dneska jsem hold nepřekročil Bariéru (:D). Váhal jsem v hodnocení a nakonec jsem zvolil horší variantu. Možná je chyba i mém nepochopení, ale tentokrát mě zajímavý filmový tip Virtuálního Retro kina  sice zabavil, ale neuspokojil.

Jako absolutně tomu nerozumím, ale zahravám si  s konspirační teorii, že byl  seriál natáčen na stejnou  smlouvu s Pachlovou  (rovněž letošní)  velkolepější  odvážnější Volhou  coby oddychovější projekt. Velmi často se zde opakují stejní herci. A Kryštofa Hádka mám sice rád, ale na šéfa se nehodil, působí to směšně.   Naštěstí občas jako by si to tvůrci uvědomovali a tak je ta jeho postává párkrát odlehčovaná humorem, což beru (on se vlastně naštěstí o humor pokouší celý seriál), ale i tak mi tam Hádek moc nepasoval. V podstatě všechno stojí na bedrech hlavní dvojice. U té sice vidíme  drobné posuny, ale za těch třináct dílů  se toho o nich tolik víc než na začátku zase nedovíme. On se celkově seriál za těch třináct dílů posouval pomalu. Někdy zkrátka byl jenom zajímavější případ se zajímavějším prostředím (jako například trojka v drsném prostředí rugby a sázavské přírody), někdy to byla nuda, kde se celý případ točil například okolo koně nebo důchodce Hanzlíka , který utekl z pečováku a všichni mu věří, že vyšetřuje. Závěrečný díl se povedl a v některých momentech měl až thillerové grády. Škoda, že po vylezení Faberové z bunkru i jemu trochu došla šťáva, ale asi byl nejlepší. Obsadit Krobota na vyšetřovatele   mi původně přišlo jako hodně zvláštní nápad.  On si ho ale celkem  upravil k obrazu svému. Pro mě byl určitě jednou z hlavních devíz seriálu a významný  důvod, proč na to koukat. Se sexy Šoposkou navíc tvoří  zajímavou  nesourodou dvojku, která by se mohla dobře doplňovat. Také se mi líbil ten unikátní nápad vyšetřování odložených případů z minulosti a důraz na sychravou pochmurnou atmosféru. To všechno je určitě plus. Bohužel  to mohlo být lépe využité a zpracované a seriál nevyužil svůj potenciál.  Až na úvodní znělku, která je obdařená úplně zbytečně debilním textem, se mi líbila ale třeba ještě i doplňující pošmurná  hudba Michala Pavlíčka.  Takže nějakou malou atmosféru to přeci jen mělo, oceňuji i snahy o humor a celkový pokus o  ,,tak trochu jinou kriminálku.´´.  Z letošní bídné nabídky televizních podzimovek mě Oktopus zaujal nejvíce. Je ale navzdory hlavnímu nápadu a obsazení  docela konvenční a nemusel být.  A vy budete dělat co? Věnovat se koníčkům. 

Jakpak se asi žilo emigrantům z Československa po vytoužené cestě za hranice? Nad tímto tématem jsem se nějak nikdy pořádně nezamýšlel nejen já, ale ani domácí film. Přitom je zajímavé a tento snímek točeny přímo českým emigrantem se o něj pokouší. Filmařské zpracování je bohužel docela amatérské , ale možná bych i souhlasil s názory, že se to  sem hodí. Asi film nemá šanci nalákat  tolik diváků, ne vždy se mi to dobře sledovalo, ale zase to dává možná ještě větší pocit  lehké autentičnosti a právě zkušenosti.  Zajímavá je závěrečná epizodka s návštěvou přátel z Československa, kteří obdivuji obchod s oblečením. Na (opravdu) jedno zhlédnutí pro zajímavost dobrá rarita,  viděna ve velmi  souvislosti s dnešním výročím 17.listopadu díky Virtuálnímu retru kina Willyho Kufalta.

A můj  nejočekávanější  český film letošního podzimu (a možná celého roku vůbec) je konečně tady! Od režiséra Tomáše Pavlíčka se mi líbila už Chata na prodej, na kterou možná film Přišla v noci nepřímo odkazuje opětovným obsazením Judit Bardos a Jana Strejcovského do rolích partnerů. Přesně takový typ filmu mám rád. Komorní podání, jeden dům, ALE skvělý příběh a herci. Moc se mi zprvu nelíbil tedy snad jen ten otevřený konec. Ten  ale taky možná má něco do sebe v určité záhadnosti, jak to vůbec celé dopadlo..  Musím vzít v potaz názory některých recenzí, že od zvratu s postavou Kocoura se to odkloní trochu jinam. Ale přetažené za vlasy to už je od začátku. A  i když se postavy v závěru teprve možná nechovají úplné realisticky, alespoň tam bylo zajímavě vidět, jak najednou ambiciozní partnerské dvojici najednou v rizikové sitaci  postačila ke spokojenosti obyčejná chata v přírodě.  Jinak mi to přišlo mi to především jako povedená absurdní černá komedie, u které jsem se docela nasmál. Horror z pohledu současného vnímání bych v tom snad ani nehledal. Představa podobné situace ale horrorová je a film určitě psycho a znepokojivý je, možná i beznadějný. Taky je ale vtipný..  Asi nejen mně doposud naprosto neznamá brněnská divadelní herečka Simona Peková (kterou jsem nechal pozdravovat od znamého v kině, ale na jídlo bych k ni asi po filmu nešel.:D) exceluje. A to ve ve všech polohách, které ve filmu předvadí (zdaleka to není jenom ta démonická, ale dokáže být i pěkně žoviální a bohémská.) Rád bych ale zdůraznil, že dvojice třicátníků za ni nějak nezaostává. Hlavně (mě opět neznámý)  Jiří Rendl mě dost bavil svou otráveností a sarkasmem. Celkově fakt super svěží záván, u kterého si rád nechám slabší pětihvězdu, Bylo to dneska v kině perfektní.

Děkuji za návštěvu Willyho světa. Doufám, že jste se skvěle bavili. No, není zač, s tím bavením už to je horší.:D Viděno na doporučení.:D A pozitiva? Odteď si budu  dávat větší majzla, pokud někde nepůjde platit kartou a protože mám docela rád oslavy, tak se mi při závěrečné bitce líbily ty poletující barevné stuhy .:D A celkově to ve Willyho Kouzelném světě nevypadá špatně, bohužel to nebyl můj šálek kávy. Zpočátku se sice film nebere v podstatě vůbec vážně a pasáže typu detailní záběr, jak si Cage nalepuje náplast na tvář nebo Cagovo neustále pití jakéhosi energitáku, po kterém si pokaždé oddechne, byly docela zábavné. Některé první likvidace oživlých robotů (třeba pomocí štětky od záchodu) mě taky ještě celkem pobavily. Cage má jinak sice ještě skoro celou dobu zábavné modré triko a permanentně nasazený cool asertivní výraz, ale celou dobu mě to jeho strnulé bezeslovné herectví bavit nedokázalo a na hlavní komediální roli mi přišlo pořád docela slabé. Když se ke Cagovi přidala parta teenagerů, která byla postupně v děsivém prostoru zábavného parku při různých nahánečkách zavražděna, už se mi to fakt zdálo moc jako klišé film se stereotypní sérií vyvraždováček..  A když se začala vysvětlovat historie parku a přidaly se pojmy jako ,,satanistický sebevražedný rituál´´ nebo ,,smlouva s ďáblem´´, už jsem fakt musel trochu obračet oči v sloup a bylo mi u filmu trochu trapně. Navíc mi  přišlo , že v těchto chvílich film najednou i ztrací svůj nadhled a začíná se brát vážně. Dokonce ani ta dvojice policistů tolik humoru nepřinesla. Ale maximálně nadsazené, nesmyslné a béčkově to je i tak dost, není čeho se bát. Já osobně se ale bojím, že si pro mě kvůli tomu hodnocení Willy v noci příjde. Já si to ale odpracuju. Třeba se naučím do příštího Halloweenu (vím, že byl už včera) dlabat dýně.  Možná to bude užitečnější než sledování Willyho kouzelného světa. Ale radši zapomeňte, že jsem oboje napsal. Přeci jen další Halloween se blíží a Willy možná s ním... Je ale pravda, že na něco takového se nedívám každý den.::D To ty dýně. P.S Jak se dá k něčemu takovému napsat tak dlouhý komentář? Přijdu si fikanější než Nicolas.  A to mám dneska jeden z mála dnů, kdy jsem nikoho neumlátil koštětem. PP.S Je mi jasné, že o filmu jsem vám i tak řekl naprosté nic. Možná proto, že o přenosu energie nemám žádné ponětí,

Kontrovérzní historie okolo bratří Mašinů, kteří byli komunistickým režimem zaškatulkovány za sprosté vrahy, nepatří ke kapitolám, které bych zatím ještě někdy stihl probrat v dějepisu (:D). Takže vlastně cením podobnou rekonstrukci udalostí, která může být určitě pro mladou generaci přínosem a potěšit i fandy historických filmů. Nejen Vilhemová, ale ani pánové Hess ani Nedbal mě nějak extra neberou (moc hezouni pro mé frustrované já.:D). Ale je docela sranda, jak vážně vypadají jako bráchové a předvedli vcelku důstojné výkony v rolích, které se s nim odteď ještě chvilku potáhnou (takže teď už si u Nedbala nevybavím hlavně jenom Vánoční příběh a Krakonoše z konce minulého roku.:D). Řemeslná stránka je zdařilá a při přestřelkách, nahánečkách a honičkách bezvadně duněl zvuk po celém kině. Za emoce mě tady vzaly ale hlavně  třeba scény s hraním na piana nebo výslechy rodiny. Celkově rodinná linka tady pro mě měla největší potenciál. Vše okolo samotných bratrů na mě možná  naopak působilo trochu odtažitě a nepíšu to úplně rád. Notabene, když je ten jejich příběh plný štěstí tak vděčný. I tak si myslím, že oskarové ambice zůstanou nenaplněny. Stejně jako mé ambice nad čtvrtou hvězdu. Je to v pořádku udělané, ale asi mi tam něco chybělo a nedokážu přesně říct, co.  Ale možná změním názor, až někdy uvidím podruhé.

Tady se našlo jenom pár dílů, u kterých bych se bavil méně. Jinak jsem v Royovi, Mossovi a Jen (a dobře i v Denholm a později Douglasovi) našel spolehlivý recept, jak se od srdce zasmát.:D Je to geniální. Je zde spousta úžasného humoru a skvělé komediální výkony herců, na kterých seriál dost stojí  (v českém dabingu to bohužel ztrací kouzlo, originálním emocím a angličtině se tady nic nevyrovná). Charaktery postav jsou řádně ujeté  a zápletky dostatečně absurdní. Ale nechybí ani odlehčené příběhy  ze života, ve kterých se dokáže najít snad každý mimoň a nemusí být nutně Geek.:D Škoda, že nevzniklo více dílů, ale zase je dobře, že kvalita neupadla.  Nejvíce jsem se zasmál u dílu s Gay muzikálem, kde Roy předváděl invalidu (Sraz spolupracovníků.:D), nejradši budu vzpomínat na epizodu Večeře a nejoblíbenější scéna je asi focení kalendáře.:D

O půlhvězdičky slabší než třetí a druhá řada, ale jinak se určitě nekoná žádný  velký sešup. Co vyzdvihnout tentokrát? Je toho zase tolik...  Mossovy hrátky s hlasem v roli Průvodce Dračího doupětě v prvním díle, ve druhém díle zase opět Moss  coby elitní člen  exkluzivního klubu Osm plus, kde ho lidé vnímají určitým způsobem (:D).  Dále třeba Roy když chce třeba právě ve dvojce arogantnímu parchantovi z vejšky neúspěšně dokázat, že není myč  oken, jeho obžalovací řeč ve třetím díle...Dále je úchvatná rekonstrukce požáru v Aqua Parku, nápad zatáhnout práci, Jen jako překladatelka, tlačení mobilu z automatu (u toho jsem se fakt tlemil jak blázen....:D) a tak dále. Nejvíce se mi  tentokrát líbil prostředek série. U  třetího, čtvrtého a pátého dílu jsem se bavil úžasně. Jen zamrzí, že celý seriál nedostal nějaký větší konec a nenatočilo se více dílů. Ale zase je dobře, že stihl skončit na takové úrovni.