Recenzie (1 118)
Temný tieň nad L. A. (2002)
Kurt Russell se skvěle hodí do role alkoholem nasáklého a špinavou prací otupělého detektiva. Další film o tom, že rovnováha mezi zločinem a spravedlností může být tenká. Film kriminální praktiky policie dle mého vlastně nesoudí, ono když člověk vidí hořící L.A., ani se moc nediví. Slušný film.
RED: Vo výslužbe a extrémne nebezpeční (2010)
Důchodcovský akčňák pobaví, ale místy to působí až moc parodicky.
Bláznivo zamilovaní (2010)
Příjemná komedie s povedenými fórky a kecama o píchání.
Fargo (1996)
Tragédie snad všech postav, zasněžená krajina Minnesoty vyvolává pocity beznaděje, stejnou měrou jako postupující děj.
Román pre mužov (2010)
Po negativních kritikách jsem očekával velký průser, ten se ale nekoná. Ne, že by Román pro muže byl závratně kvalitní film, ale párkrát jsem se docela usmál, líbila se mi ta jeho sebevědomá nemorálnost. Sumárum: Donutil sprostě hlásí, Pauhofová je kost a Vladyka je debil.
Číslo 9 (2009)
Po nadšení spojeném s uvedením devítky, jsem očekával filozofické zamyšlení nad smyslem samotného bytí. Sice jsem byl naprosto vedle, přesto je Číslo 9 slušný, dynamický animák na jedno podívání.
Mačka na rozpálenej plechovej streche (1958)
Fantasticky vypointované, skvělý Newman i ostatní. Vystačit si pouze z dialogy a povýšit rodinné drama na celospolečenskou glosu. Nezbývá, než se poklonit tvůrcům. I po padesáti letech absolutně aktuální.
Horúce pozdravy z Paríža (2010)
Mdlý úvod, pak se vynoří obtloustlý Travolta, začne hlásit a naprosto "uvěřitelně" zmasí partičku nadupanej Číňanů, nabere do vázy koks a šňupe ho na Eifelovce. Po počátečních pochybách mi to došlo, konečně můžu zase jednou krásně vypnout mozek a nechat se bavit. Akční pasáže jsou naštěstí dokonale přehnané a lineární děj nám naštěstí hlavu také nezamotá. Jo já se bavil.
Poliši (2010)
Po všech stránkách průměrná komedie, která nehýří ani skvělými gagy, ani peprnými hláškami. Willis působí vyčpěle a Morgan brutálně přehrává, párkrát se usmějete, ale tři hvězdy by byly moc.
Muž v tieni (2010)
Polanski je mistr atmosféry, tísnivé tóny naznačují skrytou pravdu, ke které divák pozvolně doplouvá. Na můj vkus je tempo snímku někdy až moc pozvolné a závěrečné vyústění není takové "BUM", jaké jsem čekal. Nicméně napětí by se dalo krájet.