Rover

Předpokládám, že cílem tvůrců bylo především dojmout a spravedlivě rozhořčit diváky. V obou cílech však snímek výrazně selhává především díky své šablonovosti. Lidé, kteří již mají něco nakoukáno, jednoduše na nabízené klišé neskočí úplně lehce. Scénář obsahuje celou řadu již stokrát slyšených replik, samotné postavy jsou psány podle příručky "zaručeného dojáku" a ani herecké výkony nejsou kdovíjak přesvědčivé. Dvě hvězdy jsou za to, že přes všechny výtky není film úplně nudný a obsahuje záblesky inteligentního interního humoru. Hudba: Joey Newman složil velmi nezajímavé klavírní variace, která jsou naštěstí doplněny povedenými autorskými kusy Rufuse Wainwrighta.

Docela dlouho jsem neviděl snímek, který nutí k přemýšlení ve smyslu "jaks' to pochopil?" Při hledání odpovědí na tuhle sám sobě řečenou otázku jsem se přistihl, že je neznám. Lehce paranormální Animals moc odpovědí nenabízí a divák se musí uspokojit pouze s náznaky. Jakou roli ve všem hraje Ikari? Myslím, že kardinální, že je to skoro až záporák. Na filmu mě docela bavila obraznost záběrů a zajímavá výprava. Za hudbou stojí skladatelka Holt - originální hudba je velmi fragilní a nezvyklá. Využívá totiž stěží slyšitelných zvukových ploch (často vycházejících ze zvuků lesa a okolí obecně) narušených občasnými shluky nástrojových eskapád (první říznutí apod.).

(1. série 5*, 2. série 4*, 3. série 4,5*, 4. série slabé 3* navzdory skvělé hudbě)

Zase jeden snímek, u kterýho jsem na vážkách ohledně hodnocení. Odzbrojující vizuálně-zvuková stránku by mohla vydat na pět hvězd, zbytek se však pohybuje v průměru. Líbilo se mi, že Drive se pohybuje na hranicích žánrů i diváckých očekávání. Záběry na noční město a vlastně i staromilský způsob natočení celého filmu mi přišel velmi mannovský, nejednou jsem si vzpomněl na Collateral, ale i na Heat. V kině je Drive jednoznačně zážitkem, doma už to bude pravděpodobně horší. PS: líbí se mi Rentonův postřeh o charakteristice hlavní postavy, vidím to podobně. HUDBA: Cliff Martinez - jednoznačné pozitivum filmu, na kterém se shodne snad velká většina diváků. Po dlouhé době vznikl soundtrack, který si s radostí pustím. (PPS nevim, o jakym vedru v sále mluvíte, hned jak se spustila klimatizace, tak jsem byl v poho-- ale asi to bude tim, že jsem seděl ve druhý řadě, takže to pálilo přímo na mě)

Moc dlouhý film z literárně podprůměrným svědectvím (policejním zápisem?), který pobavil spíše svou naivitou. Zbytečně artové vyznění.

(1. a 2. řada 5*, 3. řada 4,5 *, 4. řada 5*)

Ze začátku jsem byl kupodivu spíše dobře naladěn, za což může především postupně se skládající mozaika. Jakmile byl výsledný obraz dokončen, následovalo pouze variování již viděného. Přes ne příliš velkou stopáž se film začal nepříjemně vléct, přesto však dokázal vyvolat emoce. K spíše průměrnému hodnocení pak přispívá i kamera, která se až příliš snaží být originální, což skončí spíše otravnou prvoplánovostí. K dobru budiž zdařilá režie. HUDBA: Lisa jede v zaběhlé koleji posledních let, přesto patří Burning man k jejím nejlepším věcem poslední doby. Kvituji obsáhlou skrumáž nástrojů, díky níž hudba nepůsobí orchestrálně. Lisa s hudbou pracuje, plně v souladu s tím, co od soundtracku očekáváme, jako s doplněním děje a podbarvením scén. Jsem rád, že skládá pro film a nesnaží se ho nijak přehlušit, jak poslední dobou bývá zvykem. Dočkáme se mnoha klišé, ale to již spíš souvisí s důvody, proč si někdo Lisu jako skladatelku vybere (za všechny mluví užití zpěvu).

(1. řada 3,5*; 2. řada 4,5*; 3. řada 4*, 4. řada 4*, 5. řada 4,5*, 6. řada 4*, 7. řada 2,5 *)

Ono by to díky poslední třetině mohlo být i na tři. Ale příšerná nuda a vata před tím mě nutí hodnotit jako lehký podprůměr. Nejvíc jsem byl zklamán z toho, že jsem se ani nemohl kochat hezkými obrazy, kamerou nebo scénou jako u podobně zbytečného filmu Tree of life. Řemeslná stránka filmu mi totiž přišla průměrná a leckdy dokonce i ošklivá. Dětští herci se divně pitvořily a vůbec mi nebyly jasný jejich motivace. Láska k filmu? Kdeže. Vždyť ta děcka byla jednou v kině a pak vše obstaral až Meliesův obdivovatel a Melies sám. Vlastně se dá říct, že za jeho filmu dávám tohle hodnocení, ty jsou totiž skutečně fantastické. Hugo jen těží z jejich imaginace a ani na míli se k ní nepřiblíží. HUDBA: předpokládám, že splnila svůj účel. Zaregistroval jsem, že hrála prakticky nepřetržitě, ale jediný motiv nebyl k zapamatování ani k povšimnutí hodný. Očekávám oscarovou žeň.

Doporučuju nezjišťovat si o filmu nic předem - budete pak příjemně překvapeni! Chytlavý, hravý a především chytrý film z Norska byl jednoznačně nejlepším krátkým filmem letošních Mezipater.