poz3n

Cameo sem, cameo tam, cameo kam se podívám. 4/10

No panejo. Nikdy bych nevěřil, že nějaký film mnou nenáviděného Michaela Manna pro mě bude takovým zážitkem. Ovšem je tu zase klasický problém. Nechápu, co Manna vede k tomu, že dobrovolně dává svým filmům ten odporný digitální look. Když si představím Collateral nasnímaný klasickou filmovou kamerou, byla by to bomba. A téměř je i takhle. Collateral je především o atmosféře, o noci, o povídání a tak trochu o střílení. Všechno je dávkované vyváženě a skvěle to funguje pohromadě. Herci podle očekávání skvělí, stejně tak kojoti. Kdyby jen ta kamera... 8/10

Hrozně moc se mi do tohodle filmu nechtělo. Obzvlášť poté, co jsem viděl Anthropoid, který v mých očích Sean Ellis úplně dobře nezvládl. Ellis je ale neuvěřitelný chameleon, evidentně je každý jeho film něčím úplně jiným, než všechny ostatní. Metro Manila je perfektním sociálním dramatem s trochou té thrillerové nitky. Celý film táhne hlavní hrdina, který je zahrán natolik skvěle, že s ním od samého začátku prostě musíte soucítit a fandit mu. V průběhu filmu si asi patrně každý z nás řekne, v jak skvělém místě na Zemi se to narodil a jak by měl být vděčný za to co má. Ellis zvládl vyprávět příběh ze dna Filipínské společnosti s obdivuhodnou jistotou a divákovi dává pocit, jakoby viděl film natočený Filipínci o Filipínách. 8/10

A já se ptám: Jak to, že tohle nerežíroval John Hillcoat? Stačí pár tklivých tónů Warrena Ellise a ma filmová duše jde do kolen. Tenhle levný trik zajišťuje Hell or High Water plusové body už od samého začátku. Ale naštěstí má v rukávech i další trumfy. Scénář Taylora Sheridana je tak nějak čistý, westernový, je v něm něco přímočarého, přesně to něco, co má v sobě i Sicario. Na to skvěle reagují i samotní herci a své charaktery plně oddávají příběhu a jeho úspornosti. Velice čistý zážitek. 8/10

Kdyby ta dnešní mládež neposlouchala tolik nahlas muziku, to by se ušetřilo životů. Jezero smrti se zpočátku tváří jako klasický soudobý horor, ale už určité náznaky, jako je třeba obsazení dvou hlavních postav charakterními herci, anebo statické snímání, které dává Eden Lake mnohem filmovější look, dávají vědět, že brzy dostaneme něco, co se spíše podobá hodně drsnému thrilleru. Chvílemi opravdu hodně drsnému. A i hodně dobrému. Kelly Reilly je k sežrání a Michael Fassbender je v těchhle britských obyčejnějších rolích mnohem příjemnější, než v hollywoodských blockbusterech. 8/10

Nabízí se otázka, proč takové filmy vlastně vznikají? Film, který se snaží být snad o všem a ve skutečnosti není absolutně o ničem. Scénář plácá páté přes deváté, divák pořádně nechápe co se vůbec děje a je to neuvěřitelně nudné. Z tohoto hlediska je paradoxem, že to je vlastně pěkně nasnímané a celkem slušně zahrané. Planetárium je důkazem svaté pravdy, že bez dobrého scénáře dobrý film neuděláte. 2/10

Eastwood je pro mě za poslední léta synonymem třepetající se americké vlajky. Proto je pro mě Sully tak velkým překvapením. Místo vlajky přichází pusa na tvář, místo hrdinského hudebního tématu s čestnou trubkou včele přichází objetí. Neobyčejný příběh o obyčejném muži zvládl Eastwood neobyčejně obyčejně také natočit a mně vyrazil veškeré argumenty z ruky. A nedovedu si představit nikoho lepšího do role Sullyho, než Toma Hankse. Malý velký film. 8/10

Sokurov na formálně autorském tripu. Od skypování k historické rekonstrukci 1:1 až po francouzskou archu. Po tomhle výmazu je pro mě Ruská archa popcornovým blockbusterem. 2/10

Dolan do toho šlape od prvních minut. Doprovodná hudba jak z nějakého epického historického velkofilmu, záběry složené téměř výhradně z detailů, takže divák je od začátku do konce bez nároku na oddech. Někdy tak kolem 20. minuty jsem začal cítit vlezlou potřebu začít brečet a tím se alespoň trochu zbavit toho šíleně nepříjemného tlaku a úzkosti, která celý tenhle film obestírá. Bez debat jde o ukřičenou a ubrečenou, značně vyhrocenou podívanou, která asi bude kdekoho štvát. Já jsem ale podlehl hned na začátku a tak jsem si to celé až neskutečně prožil a na konci zůstal odkopnutý, smutný a vděčný za filmový zážitek. 9/10

Knihu jsem nečetl. Ove je ve svém filmovém podání snímkem na pomezí magického realismu, kdy všechny postavy jsou buď krystalicky dobré, anebo špatné a jejich život je protkán přehnaně tragickými a ironickými událostmi. To, že mě něco podobného nakonec vlastně hodně bavilo, považuji i za kus jakési náhody, protože si stejně tak dovedu představit, že by mi něco z toho zezačátku nesedlo a na celý zbytek filmu bych pak koukal s nelibostí. Ove splňuje tu hranu dobře vybalancované komedie a dramatu, kdy se často smějete a chvílemi dojímáte. A dokonce i samotný Ove, postava, která si v životě prošla solidním peklem, je v průběhu času v očích diváka sympatičtějším a především pochopitelnější. Proces vývoje postavy i vnímání diváka v jednom? No co byste dneska ještě od filmu mohli chtít? 8/10