Krasus

Krátkometřážní film, který působí spíše jako dokument ze všedního dne. Velice zásadné téma rozehrané na pár minutách jednoduše zpracovaného a brilantně zahraného příběhu, nebo spíše thrilleru z moderní světa, aneb pád pod tíhou systému, který z nás dělá vystresované otroky a když jednou klopýtneme, tak jsme systémem brutuálně a nemilosrdně sraženi k zemi a to i přesto, že se nic nestalo, ale stát se mohlo. Těžké, intenzivní a velice chytře zpracované.

Přěkvapivě svěží a kvalitně odvyprávěný příběh o dobrém, ale v nové době tapájícím člověku, co si zdánlivě to podstatné v životě již prožil a dále již nemá většího opodstatnění. Do života mu však vstoupí událost, kterou je potřeba řešit a ačkoliv se může zdát, že zvolené řešení je popíráním problému, opak je pravdou. Velice příjemné zahrané postavy manželské dvojice, ze kterých přímo pryští unavenost ze života, ale zároveň jakási přirozená odhodlanost to všechno nějak překonat. Pro taxikáře, UBERisty a Taxify-isty určitě povinnost, neboť se určitě alespoň v jedné z jízd zhmotní nějaký ten minipříběh.

Cením tento dokument za to, že mi dokázal přiblížit Whitney Houston takovým způsobem, že jsem ji konečně dokázal docenit a to nejen po hudební stránce. Právě proto mě mrzí, že Macdonald nedokázal takové výjimečné osobnosti a hudební legendě připravit kvalitnějš, detailnější a všestrannější mramorizaci. Přesto se jedná o jeden z těch lepších hudebních dokumentů a to především díky skvělému střihu.

Formou se jedná o velice kreativní pojetí vzpomínek na zesnulého otce a zamyšlení nad vlastní generační výbavou pod tíhou rodinné instituce. Obsahově mi však chyběl ještě nějaký ten silnější katarzní moment a větší cit pro vyprávění ze strany přímého protagonosty. Přesto vřele doporčuji a věřím, že pár jedncům ukápne i slza.

Vždy jsem miloval pohádky a Soul Kitchen jsem si právě díky tomu zamiloval a to bez kompromisů. Akinův vyprávěcí styl mi sedne jak prdel na hrnec a působí na mě meditativně a zcela bez zábran. Výživný mix Hamburgského genia loci, padnoucího hudedbního doprovodu, komických výstupů (převážně scény v kuchyni jsou vynikající) a naivního vykreslení patálií moderního světa. Soul kitchen je prostě moje srdcovka, takže mi vlůbec nevadí, když hodnocení subjektivě nadnesu.

Adela Vinczeová by snad dokázala zachránit i ten největší trapas. Nebýt jejího precizně připraveného a po všech stránkách profesionálního moderátorského výkonu, z vyhlášení filmových scén by byla laciná a nezáživná fraška. P.S. O vítězích snad ani není potřeba mluvit. Zkrátka, kde není konkurence, není vítež.

John Wick se úpěnlivě a nenápadně snaží proklouznout mezi bodyguardy své příští oběti, aby následně vyšel ven a tím se bez jediného zjevného důvodu exponoval. John Wick složil slib, který ho vyváže z kontraktu, aby to následně vedlo k tomu, že musí pokračovat v plnění toho samého kontraktu. John Wick zabije dvacet chlápků jen kvůli svému autu, aby ho následnedně totálně sešrotoval. John Wick 2 aneb nesmrtelná jízda a zkáza všem, co mají mušku jako Stormtroopeři, přitom pracují jako profesionální ochranka. Zřejmě nejzbytečnější pokračování vše dob, který divákovi dopřeje rychlou smrt v podobě svižného tempa. Nálepkám typu "jeden z nejlepších akčních filmům všech dob" se vydatně směju.

Rozumím záměru, ale v podtstatě to za 160minut nepřesáhne myšlenku a hloubku Ghost in the Shell. Zatímco u původního filmu mi absolutně sedla výhra formy nad obsahem, u 2049 se mi nezdá, že bych sledoval cokoliv výjimečného, jak vizuálně, tak obsahově. Selhání potvrzuje i fakt, že nejlépe napsanou postavou je umělá projekce v podání Any de Arnas a soundtrack je více, než decentně vykradený Vangelis. Velké barevné nic, na kterém nic nezmění ani fakt, že je Deakins král a zasloužil by si už konečně Oscara.

Videoklip, jenž šíleně rychle stárne. Není zajímavý ani obsahově, ani vizuálně. Ačkoliv se jedná o dílo, které Shakiru vystřelilo do maximálnáho povědomí a uničilo z ní megastar, všechny aspekty její výjimečnosti zabíjí právě samotné výtvarné zpracování.

Miluju Wyclefa už od dětství. Vzhlížím k němu proto, že dokázal definovat nejen hudební branži, ale stopu zanechal i v té vizuální. Jeho videoklipy byly a vždy budou kultovní, obsahově vypiplané, nezapomnetutelné, kultovní, ale The Ring je, ačkoliv hudebně se jedná opět o špičku, hloupou šablonovitou a výtvarně chabě pojatou přehlídkou nejrůznějších rádoby hezkých záběrů. A ten ReBook produkt placement v každém záběrů má znamenat co? To už nejsou prachy ani na jeden videoklip?