Sardinka5

Nebýt propracovaných počítačových záběrů bezútěšné budoucnosti by film byl poloviční. Velké plátno vizuální kvalitu filmu ještě podtrhne, na malé obrazovce už to nebude taková sláva. Příběhově dost nedotažené a předvídatelné, takže moc nefunguje práce se záhadou a pátráním, tím pádem to v divákovi nevyvolává ani napětí nebo překvapení. Ale možná to dělá jen délka filmu, který by mohl být o půl hodiny kratší a ztratil by tak své rozvleklé tempo a hluchá místa.

Film je zajímavý z hlediska formy, natáčí se buď vnitřek tanku nebo okolí, který skupinka právě projíždí z pohledu zaměřovače. Vzhledem k omezenému prostoru je film emočně dost intenzivní, bohužel se v něm jednotlivé postavy místy ztrácejí. Někdy jako by jen lacině "ukazoval hrůzy války" s vědomím, že budou emočně silné a divácky atraktivní, příběh by ale dělalo mnohem soudržnějším, kdyby se více pracovalo s těmi několika málo obyvateli tanku, kdyby výbuchy jejich zlosti pouze nezhušťovaly atmosféru, ale i někam vedly a třeba se i stupňovaly. Jinak odlehčená scéna vprostřed filmu, kdy jeden z hrdinů vypráví o tom, jak mu umřel otec a utěšovala ho prsatá učitelka, je hodně v topu.

Přes počáteční satirické a odlehčené ladění je film postupem času stále vážnější a naléhavější. Nejsilněji pak působí v momentě, kdy Yossarian najde v pokoji vojáka, který shodil z okna dívku, protože ji předtím znásilnil a nechtěl, aby mluvila, a uprostřed zuřící války nechápe, proč by měla být vražda špatná. Z hlediska stavby příběhu je zajímavé prolínání scény mrtvého vojáka v letadle s hlavní dějovou linkou, kdy se během filmu postupně dozvídáme pokračování jedné scény, která Yossariana ovlivnila a poznamenala. Občas si nejsme jistí, jestli je zraněný Yossarian nebo jeho kolega. Scény na sebe často navazují tak, že na položenou otázku odpoví někdo v další scéně na úplně jiném místě a v jiném rozhovoru.

"Jednou jsem ti řekl, že z tebe něco udělám, ale dopadlo to naopak. Díky tobě si mě lidi budou pamatovat." Trochu napětí, trochu dobrodružství a romantiky, ale hlavně hodně silnejch momentů mezi těma dvěma. Jako když jim dojde, že furt jen utíkaj.

Zajímavý filmový formát, srovnatelný s literární introspekcí, ale vlastně to nešlo dostatečně do hloubky, hrdina byl málo psychologicky propracovaný a jeho problémy připomínaly spíš obecné řeči lidí postižených krizí středního věku, bez osobního prožitku, své problémy říkal takovým způsobem, že mi nepřišly důležité. Vlastně mě i docela bavilo se na to koukat, ale pochybuju, že si z toho něco zapamatuju.

"V životě jsem zažil pár chvil naprostého osvícení. Když se na pár vteřin vynoří z hlubin ticho a místo myšlení cítím. Vše se zdá tak ostré, ostřejší a svět mi přijde tak svěží. Vše kolem jako by ožilo. Tyto chvíle nejdou prodloužit. Držím se jich, ale hned blednou jako vše. Na těch chvílích já přežívám, ty mě vždy přitáhnou do přítomnosti. A tehdy mi dojde, že vše je přesně tak, jak má být."

Film, který měl být spíš rozhlasovou hrou, obraz je zde nadbytečný a po několika minutách se opakuje a nudí. Ani po půl hodině jsem se nedokázala ztotožnit s hlavním hrdinou nebo aspoň najít důvod, proč by mě měly jeho problémy zajímat, příběh na mě působil dost vykonstruovaně.

Nejvic me zaujal kontrast dvou scén, které jdou ve filmu krátce po sobě. Prvni nastává v okamžiku, kdy Charlie vejde do nemocničního pokoje, kde chce zabit Hansovu matku a ona předstírá, že jde o jinou ženu. Dialogy jsou dobře vystavěné, protože se v nich casto objevují narážky, takže si nikdy nejsme úplně jistí, jestli už Charlie odhalil, ze Hansova matka sedí přímo pred ním. V zápětí vejde do nemocnice nic netušící Hans, najde svou matku mrtvou a jde dolu do čekárny, kde si sedne primo naproti Charliemu. Přestože u teto sceny ocekavame velke napětí pramenící z toho, ze Charlie opet neví, jak Hans vypadá, najednou zde žádné napětí budováno není. Charlie Hanse ani v nejmenším nepodezřívá.

Na tomhle filmu miluju jeho atmosféru. Je v nem krásně vidět, jak každý z dvou hlavnich protagonistů bojuje se svými rozporuplnými pocity, které je ničí a sviraji. Stejně jako u Sedmi psychopatu skvěle napsané napinave scény (když Harry volá Kenovi do hotelového pokoje) a nápadité zvraty (duvod, proc Ken Raye nakonec nezastřelí). Vánoční pohodicka pohádkového města v kombinaci s dramatem o dvou zabijacich funguji moc dobře.

Po úvodních větách filmu jsem se trochu bála, že film bude nechutně patetický. Ale naštěstí v něm převládla nadsázka, kdy ukecaný puberťák shazuje vážné situace a nic nejde brát vážně. Dobře pracuje s gradací a nečekaná pointa.