Alsafi

Geniální filmařský počin o težké době. Mrazivý, bezvýchodný.

Když jsem poprvé viděla Dva bratry bylo mi zhruba 10 let, není proto divu, že jsem film obrečela a díky/kvůli tomu mi i utkvěl v paměti. Nedávno jsem se k němu dostala znova. Už pro mě neměl stejnou atmosféru jako tehdy, ale přinesl mi spoustu vzpomínek na dětství, což mi pomohlo překlenout nereálný děj a spoustu klišé. Dohromady je to hezký příběh, který by mě ale asi příliš nezaujal, nebýt mé osobní náklonosti pramenící z vlny nostalgie, která mě při sledování zaplavila.

"Malkovich Malkovich, Malkovich? Malkovich!" ... Pro lásku boží, to je tak divný film. I po cca 5 letech od prvního (ale rozhodně ne posledního) zhlédnutí nevím, co přesně si myslet. Je to geniální nebo tak podivné a nezvyklé, až se to pomalu stává blbostí? ... Sama pořádně nevím, ale hlasovala bych spíše pro první možnost. Když bude nálada, podívám se na film zase znovu a třeba se k něčemu přikloním o kousek víc, ale pravděpodobně asi ne, protože prostě Malkovich Malkovich Malkovich!!

Ne, ne a ne! Tohle nikdy nebyla, není a ani nebude moje oblíbená pohádka. Nádherné prostředí mlýna s rybníkem, které v sobě mělo tolik potenciálu, zde bylo úplně zazděno. Kudla v kapse se mi otevírá obzvlášť ve scénách s vodníkem, čarodějnicí a čertem, který je tomu všemu skvělou korunou. Korunou zase jedné filmové pohádkové katastrofy. Infantilní a upištěné postavy mi nepřišly zábavné, natož roztomilé, ani v dětství ani ve věku pozdějším. Tím pádem absolutně nechápu ty hlasy, které Yvettu Blanarovičovou neustále vyzdvihují na piedestal a s ní celý film. Ale proti gustu žádný dišputát. Pro mě je Princezna ze mlejna však jen úplně hloupý Troškův počin, který se snaží být za každou cenu vtipný, což se mu zoufale nedaří. Symbolickou jednu hvězdu dávám za úvodní písničku, ta se povedla.

Nádherný dokument/příběh, který mě chytnul za srdce a donutil na chvíli se zastavit a přemýšlet. A víte co? Dokonce i slzička mi ukápla.

Ke skvělému westernovému zážitku nepotřebuji přestřelky a haldy dalších akčních scén (kterými není film zrovna nabitý). Často si více užívám celkovou atmosféru, která je zde velmi nezvyklá a dokázala mě nějak učarovat. Osobně tedy Valdézovi koně mezi nudné westerny s nulovým dějem, který je plný bezcílného tlachání, nepočítám a proto hodnotím, jak hodnotím.

Druhý díl Hobita mě zklamal svou nemastností a neslaností. Stalo se hodně a vlastně nic. Ve skeptické náladě, která z toho pramenila, jsem zapínala i poslední díl trilogie. Po 2 hodinách a pár minutách k tomu jsem se nestačila divit. Došlo mi, že jsem si právě užila velmi příjemnou návštěvu Středozemě. Jistě, film je na můj vkus stále příliš digitální, děj místy naivní (ale mile naivní), akčních scén obsahuje víc než dost, ale pokud k Hobitovi nepřistupujete jako k psychologicko-filozofickému dílu, ze kterého si odnesete poučení do dalších let života, pak není co řešit. Celkově to má spád, nejsou tam hluchá místa (jako pár scén dvojky, během kterých jsem už nenápadně počítala čas odchodu z kina) a Legolas konečně nemá bezedný toulec. Takže popcorny nakoupit a hurá užívat skvělou oddechovou podívanou!