Payushka

Je to zase tady. Po velice vydarenem Allenovi casto prichazi dva prumernejsi. Ten, kdo tohohle neurotika nemusi, si uz predem muze nechat zajit chut na Kodan.

V USA měl třetí Madagaskar premiéru ve stejný den jako Prometheus (ať už si o něm myslíte cokoli, minimálně jeho kampaň byla výborná). Ovšem po týdnu je na tom ve výdělcích animovaný blábol bez příběhu o 10 milionů dolarů lépe. Dokazuje to dvě věci: 1. natočí se i čtvrtý díl, kde bude ještě více postav, bude to ještě barevnější a infantilnější. 2. Madagaskar je tak zažitá značka, že je vlastně úplně jedno, o čem další díl je. I když bude prznit Edith Piaf a drtit mozkové buňky stylem "z Afriky se do Evropy dostaneme pomocí šnorchlů, protože do Ameriky se tak dostat neumíme". Teď už se jen těšte na čtvrtou Dobu ledovou.

Vlastně se stačí soustředit jen na hudbu a asi minutu stopáže, kde se objeví Michael Sheen. Z toho pochopíte jen jediné: buď jste fanynka a tuhle mašinu na peníze si i přesto užíváte. A nebo se musíte adaptovat tím, že nebudete všechno brát vážně a občas se s pár lidmi v sále zasmějete. Vždyť se tu rodí upír císařákem!

Musí se uznat, že film nenudí. Díky minimu dialogů a příjemné hodině a půl (jednička měla dvě hodiny, což zabilo nejen upíry, ale i nejednoho diváka) děj rychle ubíhá. Sice už neuvidíte sympaťáky Billa Nighyho ani Michaela Sheena, kteří si pravděpodobně řekli, že si už nechali dost ničit kariéru, Beckinsale ale pořád umí držet ten jeden výraz. Dva Švédi tak obstojně nahradili v křesle režiséra Lena Wisemana a ani se toho tolik nezměnilo.

Pumpa lásky FTW.

Jak minimálně původní trilogie Hvězdných válek působí propracovaně, inteligentně a vztahy a motivace postav jsou logické, tak ve všem John Carter selhává. Jistě že jsme nečekali psychologické drama, ale aspoň by se hrdinové nemuseli chovat jak v červené knihovně. Princezna trucuje, Carter od ní odjíždí na velehrochovi a chce ji nechat napospas poušti. Jakmile ale zakopne, rychle seskočí a sbírá ji láskyplně ze země. Logika hadr.

Proč se na monstra z pekel útočí ohnivými koulemi? Nebo proč nikoho nenapadne, aby zesláblému Diovi pomohli tím, že se k němu začnou modlit? Přitom je hned na začátku filmu jasně řečeno, že lidé se už k bohům nemodlí, a právě proto jsou slabí a jejich schopnosti je opouští. Kdyby se ale takhle uvažovalo během natáčení, Hněv Titánů by byl desetiminutový kraťas.

V Hancockovi tak bohužel skončil celý film – mírným rozladěním. Bitevní loď ale ve své poslední půlhodince zase dostane grády, a divák tak může odcházet z kina spokojen. Co na tom, že uprostřed málem usnul. Liam Neeson opět trousí místo suchých hlášek suché pohledy, potitulková sekvence uklidní, že bude i pokračování, a navíc se splnil účel filmu. Dostanete neuvěřitelnou chuť zahrát si Lodě.

Celé to fantasy vypadá moc hezky. Sníh je sněhem (čímž by se mohla Sněhurka s Julií Roberts inspirovat), kouzla královny uvěřitelná a efektní. Zato scénář po stránce dialogů, ale především pak monologů selhává, a divák se tak dočká zoufalých výkřiků jako “Jdeme porazit zlo!”.

Nevěstinec ani nechce být žádnou zábavou pro masy. Jenže bohužel není ani psychologickou sondou nebo dramatem s propracovaným příběhem. Je to spíše atmosférické cosi. Snímek umí zobrazit na plátně Paříž na přelomu 19. a 20. století, neumí ale už vyprávět. A to je u dvou a půl hodinového filmu velký problém.