miho-sai

je to jako dívat se na sled skečů nějaké podivné komediální skupiny. podivně humorné, podivně zajímavé. ale sakra zdlouhavé.

Rik Mayall v jednom interview řekl, že i když se snažil vytvořit své charaktery tak hrozné jak to jen šlo, tak diváci je vždy z pro něj záhadných důvodů měli rádi. V Guest House Paradiso se mu (bohužel pro diváka) podařilo co chtěl - jeho Richard Twat je absolutně odporný a dokonce i Edmondsonův Eddie (jindy vlastně sympatický) je nesnesitelný . Čekala jsem jen delší díl sitcomu Bottom (který filmu vlastně předcházel) a i když jsem dostala ten humor, co jsem chtěla - groteska, rvačky, absurdita a trochu nechutností - podstrádá všechnu atmosféru sitcomu, obě hlavní postavy mi lezly na nervy. Pokud jste fandové Bottom, tak vás film asi jen zklame... a když nejste, tak vám toho taky moc nepřinese. Škoda.

Tyhle videa jsou rozhodně zajímavá a spoustu lidí láká vidět autentické záběry z války, to chápu, ale, ehm, jaký je účel je dát do kupy? Abychom si užili opravdovou smrt pohodlněji a nemuseli ji gůglit na netu? Abychom se zamysleli nad počínáním vojáků, co si dávají na videa zážitky, na které by snad měli chtít zapomínat? Abychom viděli, jak to tam vážně chodí? Nebo se děsili tím, jak je válka krutá, syrová a jak neřešitelný tenhle konflikt je, když každý má svou nejlepší pravdu? To už je asi netřeba, stejně jako dlouhé proslovy a citáty mezi jednotlivými videi. Ta autentičnost tam ale je, nejen při výbuchách ale i při čekání na ně. Pramení z toho ale spíš nuda než vzrušení, no ale to je asi dobře. I když možná by se u toho nemělo nudit, ale přemýšlet. Ale o čem furt… Tak se nemůžu rozhodnout, jestli je ten dokument k čemu či k ničemu. Neodnesla jsem si z toho nic krom pocitu viny, že jsem se na to vůbec dívala.