Mrsina

Upřímně první polovina byla taková pomalá až ospalá a spíše jsem se rozplýval nad tou myšlenkou útěku od civilizace a technologie a žití v harmonii s přírodou. Dýchat čerstvý vzduch, hladit kůru stromů, cítíš vítr ve vlasech, poslouchat zpěv ptáků...ta druhá dostala ty pravé grády a bavila mě o 100 % víc. Velmi zajímavá hlavní postava a všechny vedlejší (kladné) postavy taky velmi příjemné. Osobně mám moc rád tenhle typ vyprávění příběhu, kdy jsme v současnosti a do toho jsou prostřihy na minulost, které ukazují, co všechno k téhle přítomnosti vedlo. Nehorázně mě štve, že se řeší jen viník vraždy, ale nikdy se nehledí na ty příčiny, to je prostě ohavnost, ale takových případů je samozřejmě málo. A jak byl vznešen rozsudek o zproštění viny, tak mě to dokázalo dojmout. Konec taky moc pěkný a důstojný, ale pořád mi tam chybělo nějaké to odhalení, třeba nějaká krátká scéna, jak to bylo, ale s tou mušlí na konci to bylo uděláno hodně pěkně.

Ačkoliv Rockyho sérii naprosto zbožňuju, tak tenhle díl Creeda považuji za to nejlepší z celé dvousérie. Je tady sice ten do kola opakující se scénář, kdy boxer selže a v prvním utkání prohrává a v tom druhém se vrací jako vítěz, ale všechno je tady uděláno prostě lépe. Dokonalé emoce, ať uprostřed filmu, kdy si Donnie sáhne na dno a přestane sám v sebe věřit, tak na konci, při obou rodinných shledání. Šíleně epická hudba, jak při tréninku, tak při finálním nástupu do ringu. Nejsilnější soupeř, jaký snad v celé sérii vystupuje, jehož síla a vzezření je naprosto devastující a i při druhém souboji jde vidět, že na něj Donnie, i když se vzchopil, prostě nemá, ale nevzdává se a pokračuje v boji, díky hlavně jeho odhodlání, stejně jako v Rockym jedna. A o tom oba díly jsou, pevné odhodlání a vnitřní síla to nevzdat. Miluju to.

Katastrofální adaptace knižní předlohy. Film úplně o ničem, který postrádá logiku, věci se v něm dějí jen tak, aniž bychom viděli jejich příčiny, s naprosto příšernou a otravnou hudbou a otřesným vizuálem. Taky hodně oceňuji, že tady tvůrci zakomponovali postavu Dicka, který v knize sice vystupuje, ale v předešlém Osvícení zemřel, tak nevím, jestli mám tleskat zdejšímu režisérovi, že se na to úplně vykašlal nebo samotnému Kubrickovi, že jej zabil. Nemálokrát jsem se chytal za hlavu, co se to přede mnou na obrazovce děje a modlil jsem se, aby to už skončilo. Chtěl jsem dát aspoň jednu hvězdičku, ale není opravdu za co.

Abych byl zcela upřímný, tak tohle bylo moje úplně poprvé s filmovou adaptací těchto slavných hrdinů a při svém debutu musím použít 3× slovo "úžasné": úžasné herecké obsazení, úžasná hudba, úžasné kostýmy. Neskutečně mě to bavilo a navazovalo mi to ten vnitřní momentální pocit, že 'až vyrostu, chci být taky mušketýrem' a pokud něco takového dokáže film navodit, tak zjevně udělal opravdu dobrou práci.

Děkuji, děkuji! Děkuji tvůrcům tohohle skvostu, kteří nám dokázali nadělit úžasnou fantasy výpravu za dobrodružstvím, u které je jasně vidět, že je dělaná se srdcem a cílem stvořit kvalitní počin. Úžasné postavy, akce, prostředí, lokace, masky efekty. Tady vskutku není co vytknout. Co se mi ale líbilo úplně ze všeho nejvíc, tak kamera, skvělé kamerové přechody a hlavně, kouzelná hudba, až místy pohádková, která v mé hlavě navazovala myšlenku, že tenhle svět je skutečný a moc bych se do něj chtěl podívat. Čest fantasy filmům.

Naprosto brilantní nápad a já tleskám tomu, kdo to vymyslel - dát černochy, ze 40% filmu, do tmy, aby ani na dně Mariánského příkopu nebylo nic vidět. K tomu přidejte retardované dialogy, zbytečné zabíjení nevinných policistů (vskutku hodno "hrdinů"), nehodící se hudbu, naprosto nesmyslnou zápletku a motivaci, nelogické nesmysly, nezajímavé postavy, příběh o ničem a vyjde vám z toho naprosto nekoukatelná zhovadilost.

No ty krávo. Takový masakr jsem teda nečekal. Ano, příběh je zde zcela jednoduchý, ale to zase naproti tomu vyvažují úžasné efekty (zejména to zpracování dinosaurů bylo naprosto nádherné), výrazný hudební podkres a hlavně neskutečná atmosféra, která mi místy připadala strašidelnější, než ve většině hororových filmech. Bavil jsem se u toho víc než jsem sám čekal a rozhodně tenhle film neshledávám tak špatným, jak jej zdejší procenta představují.

Mám chuť na pizzu. Je se mnou něco špatně?

Na poprvé si člověk říká, že je tam až moc rodinného dramatu a chybí tomu taková ta klasická špína a poctivá tvrdá práce, sáhnutí si na samé dno a znovu nabyté pevné odhodlání, což je neustále opakující se klišé, které ale však vždycky funguje. Ale na druhou stranu přijímám tohle odlišné zpracování, které nakonec není vůbec na škodu. V době, kdy dostáváme neustálou prázdnotu všeho stejného, je příjemné vidět film, který se rozhodl jít jinou cestou, jak jeho předchůdci. Michael jako režisér odvedl dobrou práci, taky se mi líbily některé kamerové záběry a musím pochválit i ten čistě osobní boj, který byl ztvárněn bojem ve vězení bez diváků.

Já jakožto obrovský hokejový fanoušek jsem si tenhle počin nemohl nechat ujít a musím říct, že jsem nadmíru spokojený. Nenudil jsem se jedinou vteřinku. Má to super tempo, pěkný hudební podkres, skvělé herecké obsazení a dokonalé postavy, která každá z nich má pro tenhle film ten správný přínos, ať už to jsou emoce, zábava, rivalita, přátelství. Prostě super. Snad za jedinou výtku považuji, že tady Pavel Baťek ztvárnil postavu, které je až zbytečně velký kokot, ale to je tak malý nedostatek, že to můžeme bez obav přehlédnout. A ruku na srdce; kdo si někdy s kámošema taky nepinkal s míčkem, přičemž dočasně nesl jméno jednoho z našich velikánů?