The.Splash

Nejvíc star warsový film z celé ságy? Za mě určitě. Abrams tu kloubí to nejlepší ze všech epizod ságy a zároveň se vyvarovává jejích chyb. Máme tu příjemný pocit z prozkoumávání galaxie a cítíme obrovskou osudovost postav. Postavy tu hrajou prim a máme tu celý ansámbl skvělých charakterů. Postavy z původní trilogie tu spolu s těmi novými mají všichni dost prostoru a i když se to nezdá, dokáží i utrhnou nějaký ten kus filmu pro sebe. Máme tu star wars film, který po 40 letech je konečně tím, čím star wars filmy vždycky chtěly být, ale vždy tomu něco chybělo. Vážnější velkolepou space operou s důrazem na postavy.

Po 27 letech se legendární IT vrací zpátky do Derry se svým řáděním. Tentokrát je ale mnohem děsivější, a to převážně proto, že teď musí mimo hlavních hrdinů trpět i diváci. Začal bych asi tím čím film je a čím není. Tak zprvu to rozhodně není horor, protože u takového hororu bych se asi měl něčeho bát, což tu nebylo. Čím film ale je rozhodně, je komediální thriller . No a to jsou asi jediné dvě věci, které jdou o filmu říci. Na všechny lekačky tu film upozorňuje několik minut dopředu, čímž je degraduje na tu nejhorší možnou úroveň. Prakticky několik minut před každou lekačkou jste schopní říct, kdy bude a jak bude vypadat. To by asi v žádném správném hororu být nemělo. Co se týče atmosféry, tak je tu jeden veliký problém a tím jsou dospělé postavy. Zákonitě se více bojíte o mladé a nevinné děti než o dospěláky a proto tu nějaké hororové napětí co bylo v prvním díle, chybí. Vykašleme se tedy na horor a řekněme si v čem je film dobrý. Jak už jsem zmiňoval, tak komediální thriller je to, co to perfektně vystihuje. Pominu-li některé vyčpělé dialogy některých postav a vcelku stupidně lineární příběh tak tu máme skvěle vybudované příběhové archy. Konkrétně jde o postavu Billa v podání James McAvoye, který si alespoň pro mě ukradl veškerou emocionální stránku filmu pro sebe. Scéna v zatopeném sklepě bylo něco na co budu ještě dlouho se slzou v oku vzpomínat. Za zmínku stojí příběhové archy Richieho a Eddieho, ty se povedly. Bohužel zbytek postav je doslova jen zbytek postav a tak nám tu film táhnou veskrze jen tři postavy. Abych se taky konečně dostal k tomu, proč dávám filmu tak vysoké hodnocení. Komediální stránka filmu, je důvod proč filmu dávám o 2* více než bych dal kdyby tam nebyl humor. Protože ten je opravdu tzv. on point a Bill Hader je komediální bůh. Možná tak polovinu celé stopáže jsem se opravdu smál a to nejen vtipům, ale i směšným scénám (např. večeře v čínské restauraci). Pro mě osobně většina rádoby hororových scén fungovala mnohem spíš jako komediálně-parodické. Vím, že to tak nebylo myšleno, ale mělo to na mě takový efekt. Hodnotím tedy film jako o něco lepší jedničku. Pohlížet na film, jako na horor, rozmýšlel bych se mezi odpadem a 1*, proto to prosím nedělejte ani vy a smiřte se s tím, čím film ve skutečnosti je.

Tenhle film má prostě perfektního genia loci. Ať už jde o vykreslení poklidného italského léta na riviéře nebo života v osmdesátých letech. Stačilo jen prvních pár záběrů abych se do filmu naplno ponořil a na dvě hodiny se sám vydal na italské dobrodružství. Film vyprávějící neskutečně krásný a dojemný příběh plný bezmezné lásky a oddanosti. O tom jaké to je zažívat obrovské štěstí ale i strach z první lásky, jaké to je jít do lásky poprvé a naplno. O těch ryzích emocích, které mají to štěstí že nejsou opotřebované. To všechno dokáže snímek Call Me by Your Name perfektně zachytit. Ať už jde o naprosto excelentní herecký výkon Timothée Chalameta, díky kterému mi na konci příběhu slza ukapávala spolu s ním, nebo o perfektní režii se smyslem na detaily s dost osobitým využitím hudby. To vše pomáhalo utvořit, za mě, jeden z nejlepších romantických filmů, které jsem kdy viděl. A za který jsem moc vděčný, že jsem ho viděl.

Hláškující Ryan Reynolds je to nejlepší a také jediné dobré na tomhle filmu. Příběh vcelku neoriginální a nudný ale bohužel nedokáže zachránit ani on. Nejvíc mi ve filmu chyběly pokemoní souboje a jejich různorodé schopnosti. Nejvíc vidíme něco používat samotného Pikachua a to jen v několika málo okamžicích. Absolutně nechápu celou sekvenci s Torterrem. Zbytečně dlouhá, pro příběh nepodstatná a špatně naanimovaná akční pasáž s přerostlými Torterry je opravdu zbytečných 10 minut, které vám už nikdo nevrátí. Za zmínku stojí i samotné finále, které mělo potenciál předvést se v plné parádě a rozjet nějakou tu pokemoní show schopností ale dostali jsme jen nesmyslné flashbacky a kupu rozhovorů na pozadí špatné CGI bitky. Film by šel taky korunovat na nejhorší filmovou romanci tohoto roku, protože se na ni ke konci filmu v podstatě zapomnělo. Od tohohle filmu jsem doufal v hodně, čekal málo a nakonec nedostal vůbec nic. Bohužel.

Nejsem si jistý, jestli jsem film pořádně po prvním shlédnutí pochopil, ale nechci se pouštět zbytečně do odhalování příběhu, ten je na každém z vás. Jake Gyllenhaal je naprosto geniální Nejspíše jen kvůli jeho bezvadnému herectví jsem dokázal vnímat charakterové odlišnosti Anthonyho a Adama, která jsou esenciální pro pořádné načerpání autorovy pointy. Podmanivě natočeno s výbornou kamerou, která se vůbec nebojí delších záběrů. Možná až zbytečně moc tajnůstkářské a filosofické. Film rozhodně potřebuje druhou projekci nebo alespoň přečtení si na internetech vysvětlení pro všechna vodítka, náznaky a myšlenky. Protože ve filmu nic není náhodou a vše je opodstatněno.

Pět krátkých komorních povídek. Každá ve svém útulném pojetí vypráví lidský příběh. Osobně hodnotím první dvě v Americe jak dost povedené. Příběh Paříže má zajímavou pointu, ale tak nějak mi přijde zbytečné na to koukat tak dlouho. Poslední dvě už jsem dával opravdu s odporem. Příběhy bych si mnohem raději přečetl, než je takto viděl. Celkově hodnotím film jako povedený, ale nebojte se ho vypnout, když se vám bude zdát, že vám to nic nedává. O mnoho nepřijdete.

Kdo platí za naše štěstí? Na to se snaží odpovědět tento snímek a to je jeho velká výhoda, protože myšlenka je to nejlepší na tom všem. Film je rozdělen do tří dějových linií pomyslných tří rodin, které jsou ale mezi sebou tolik propojené. A to jak linie, tak rodiny. Linie rodinného trojúhelníku byl rozhodně nejlepší a to zejména díky skvělým výkonům Chýlkové, Hybnerové a Hanákovi. Jejich vztahy byly uvěřitelné a měly hlavu a patu. Druhá linie s párem teenagerů byl v důsledku i příjemný milostný roadtrip a to i přes viditelnou nezkušenost herců a bohužel i otřesný scénář. Vlastně tu nic nebylo vysvětlené a nedávalo smysl. Další linie druhé rodiny měla bohužel až moc dětských postav, kterou si bohužel režisérka nedokázala uhlídat a to jak na papíře tak na scéně. Střílení šípy po policistech? To opravdu nejde odpustit. V podstatě i zajímavý střet dvou rodičů o společnou dceru tu byl bohužel zašlapán otřesnými dialogy a hereckými výkony mladších účastníků. Finální vyústění všech linií do jedné bylo ucházející a myslím, že myšlenky které chtěl předat, předat dokázal. Jsem tedy rád, že tento film vznikl, protože snad dokázal pomoct ke štěstí mladším hercům, jejichž kariéry budu určitě sledovat. Bohužel se na to musí dívat i lidé a to je už smutnější. Kdo tedy platí za naše štěstí? Vždycky za něj platí ti ostatní.

Dvě hodiny dlouhá filmová expozice, která vede k naprosto báječnému finále. Tím je Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Když mluvíme o expozici, mluvíme o dvou hodinách skvělé filmařiny, kde každý záběr vypráví svůj vlastní příběh. Ono těch příběhů je vyprávěno ve filmu víc. Po vzoru spaghetti westernů se film zaměřuje na hlavní postavy a jejich cestu běžnými a rutinními situacemi, které až na konci vyústí v ostrou přestřelku. Tarantino ale dokáže během tohoto odvyprávět spoustu dalších menších příběhů skrz Rickovu (DiCaprio) hereckou kariéru a jím natáčené filmy. Jeho rozhovor s mladší hereckou kolegyní je asi nejhlubší a nejzajímavější rozhovor, co má Tarantino na svém účtu. Co se týče hereckých výkonů, tak jsou perfektní. Margot Robbie dokáže perfektně zahrát scény i tak prázdné jako je prosté zajití do kina na svůj vlastní film. Chtěl bych nejvíce pochválit Brada Pitta, který tu hraje asi nejzajímavější filmovou postavu a i nejlépe podaný herecký výkon v jeho kariéře. Nejvíc jsem na filmu oželel originální soundtrack, který tu vůbec není. Hudba je totiž tvořena všemi možnými vypalovačkami z 60. let, které dokáží vytvořit poctivou atmosféru Hollywoodu ve svých zlatých časech, ale nějaká originální hudba, která by podkreslovala vážnější nebo napínavější scény, tu prostě není. Film běží rychle a nevleče se, oproti svým vzorům se zde nemusíme koukat na několikaminutové záběry přicházejícího muže nebo bezdialogové setkání dvou lidí. Toho se Tarantino chytře vyvaroval a tím zkrátil svou stopáž (162 minut), která už tak může spoustě lidem vadit. Nejvíc mě na filmu vadí, že nemůžu vyjít z domu ven a všechno to vidět na vlastní oči. Film tak určitě bude příjemnější na pohled američanům, kteří třeba i v dané době vyrůstali, než nám. Film si tak plní svou roli splněného Tarantinova snu. Nehledí na diváka, je to mnohem spíše Tarantinův osobní film. Nerozumíte narážkám? Neznáte filmy z plakátů? Nevíte jak se točili filmy v 60. letech? Tento film není věnován vám. A nebo jste se měli doma lépe připravit. Já osobně jsem připraven nebyl a doufám, že během mého filmového života se zpětně dopřipravím lépe a moje další (a další) shlédnutí snímku Tenkrát v Hollywoodu přijmu, tak jak to pán QT chtěl.

Více než hodina nepřetržité zábavy, mezi kterými jsou snad ty nejoriginálnější vtipy, co jsem za posledních pár let filmově zažil. Navíc se můžeme dozvědět, jaké by to bylo, kdyby nebyla každá upírská filmová postava psaná stylem ctrl c + ctrl v a kdyby dekadentní tón nahradil humor, nadsázka a jednoduchost. Jako jediné zápory považuji kratší stopáž, kvůli které nemají vážnější scény ke konci filmu takovou sílu, jaká byla zamýšlena. Celkově parádní komedie, která vám v hlavě zůstane dost dlouho.

Nejlepší film všech dob