minet

Po nějaké době si jdu odpočinout do kina, najdu si sci-fi. Těším se jak malá, když konec konců necháte skoro 6 kil za navštěvu kina, chcete se těšit. Mno film jako celkem pohoda, ale lidi, toto sci-fi je krutá romantika, Líbí se mi některé pohledy na věc z trošku reálnějších zákonů fyziky, než jaké nám mnohdy cpou v jiných vesmírno fantasy blbinách, ale ten zbytek.... Mno mou hrůzu ze závěru umocňoval fakt, že jsem měla nalito asi přes půl litru fanty v močáku a ten se brutálně toužil taky mrknout na světlo boží. Takže abych to shnula, konec filmu byl ten den nejočekávanější věcí vůbec:-)

Poučení pro mě zní: přestaň chlemtat, když jdeš na tak dlouhej film:-) Jinak krásný novodalší rok všem:-)

Letos bych ráda opět do Paříže, je tam kráásně, posledně jsem se upíchla v kavárně, která měla styl a nechtělo se mi ani pryč. Paříž je tak kouzalné místo, přesto mi stačí vždy nasát její atmosféru a zase zmizet na pár let:-)

Lítala jsem tam jako magor po stopách šifry a nic jsem teda nenašla a to můžu vejrat do pyramidy, jak chci, prot jsem to zabalila a takhle se upíchla na kávě:-)

Já a kafe

Začínám se obávat o své duševní zdraví. Jak se dá u mě čekat, jsem nejvíce nadšená z hororů, ale nějak jsem zjistila, že naprostá většina mých snů je strašidelnější, než vše, co se v poslední době natáčí. Asi začnu hodnotit osobní sympatie k hercům ve filmech, protože stupnice strašidelnosti je u mě nějak rozbitá. :-) Miluji horory a nejen krváky, ta mě tak neberou, jako pěkná rafinovanost. Jenže amící strašně vysvětlují a to tolikrát a tak jasně, že by to unudilo i kočku, co nám klidně 2 hodiny čumí do pračky, jak se pěkně točí. Škoda škoda, tento žánr má přeci tolik potenciálu a je tam dovoleno takměř všechno...

Z dlouhého času a mnoho jiných důvodů jsem opět vyrazila utratit velký balík peněz návštěvou kina. Vydala jsem se na Johnnyho Englishe 2 a těšila se na zlepšení nálady. A div se světe! Opravdu to přišlo. Měla jsem dost času a na baru před kinem byla akce "propij se k filmovému plakátu". Tak jsem míchanými nápoji došla nejen k dobré náladě, ale i k plakátu Johnnyho, na který jsem stejně šla:-) Paráda, zase něco pro radost.

Jak kanou slzy z nebe na zem a omývají tu celou špínu světa, je mnohem větší klid. Klid příznačný pro první doteky vody. Ty se později změní na kulky prorážející prach usazený a stokráte rozvířený kroky chodců. V ten moment malých samotářů nastavuji svou kůži a čekám až zchladí žár mé kůže. Jsem poznamenaná a ty kapky odnáší bolesti i smutek. Je to konec, je to novy začátek.