Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Komédia
  • Animovaný
  • Hudobný

Denníček (184)

PETER LIPA a jeho band

Další z mých oblíbenců. Kdykoliv mám možnost, nenechám si ujít jejich vystoupení.

Oblíbený song (nejen hlavy:) naší rodiny ve smyslu "zpívá celá family" s půvabným textem Milana Lasici.

Dežo Ursiny

.

Beránka vlku se zachtělo ..

.

Kniha, která mě vždy potěší

od jednoho z mých oblíbenců, k jehož knížkám se ráda vracím

Kniha, která mě vždy potěší

2CELLOS - Stjepan Hauser, Luka Šulić

Nepřestávám obdivovat tyhle dva kluky od Jadranu:-)

Petr Pan

bude žít navždy.. Pane Williamsi, uvidíme se v zemi Nezemi - stačí odbočit vlevo a je to ta druhá hvězda vpravo:)

Petr Pan

Zaz někdy na Montmartru?

:-)

Můj oblíbený BAND

Klezmer Band

Szidi Tobias

jedna z mých nej:-)
zítra na Vyšehradě (letní scéna) Szidi Tobias & Band

Marc Chagall: Ma vie - Můj život

kniha, která mě okouzlila

Marc Chagall: Ma vie - Můj život

Můj krásný večer plný nejen swingu

poprvé na živo
s bardem rock and rollu kousek od Vyšehradu

Paul ANKA

Přeji brzké uzdravení, už se těším na úterý!:-)

Paul ANKA

Festival blahoslavený duchem

Moc krásně jste to napsal, pane Rejžku:-)

 

Poslední slovo Jana Rejžka

Těžko si vzpomínám, kdy jsem naposledy zažil tak citově vyčerpávající nádherný večer a ráno jako minulou sobotu. V roli jednoho z porotců jsem totiž poprvé navštívil osmý ročník mezinárodního filmového festivalu Mental Power (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením.
Už to uvítání! Za doprovodu bubnů kapely Tam Tam Batucada kráčíte po červeném koberci s ostatními sudiči na galavečer do sálu Divadla Palace dlouhým špalírem jásajících aktérů, kteří si s vámi dojatě tisknou ruce. Ze souvislostí je zřejmé, že ani tak nejde o to určit, který ze dvaadvaceti soutěžních snímků byl vskutku nejlepší. Hlavně smekám před lidmi z Domova bez zámků Tuchořice, Domova mladá Milovice, brněnské Velety a Sdružení Práh či před bohumínským centrem Sociálních služeb a Domovem pod hradem Žampach, kteří své klienty přiměli k pozoruhodným arteterapeutickým výkonům.
Místo toho, aby rozdával prezident Zeman řády oddaným zjevům typu Bohdalové, Slováčka a Čuby, dávno měl obdařit medailí za úžasnou práci prezidenty festivalu Patrika Henela a Davida Sychru, o nesmírně obětavých (a bídně placených) asistentkách a zdravotních sestrách v patřičných zařízeních nemluvě. Po ceremoniálu, který výborně uváděl Vojtěch Kotek a při němž hrdá Česká televize samozřejmě chyběla, vypukl nepopsatelný večírek. Obdivoval jsem kolegy porotce, zejména Michala Suchánka a Terezu Voříškovou, jak se až do vyčerpání podepisovali a fotili s přítomnými. Rybou ve vodě byla mezi nimi zvláště Eva Holubová, která se k handicapovaným dostala v Jedličkově ústavu poprvé coby sociální pracovnice v devatenácti letech. Bere je kamarádsky, ale na rovinu. Velkou chybu by udělal ten, kdo by se k nim blahosklonně skláněl jako k prosťáčkům. Pokud projevit někomu lítost, tak rozhodně spíš nenažraným tunelářům a různým cynickým gaunerům, zabetonovaným v poslaneckých lavicích a ve vládě.
Zde naopak rázem vstoupíte do paralelního světa, jehož obyvatelům sice asi bude věčně svítit neposkvrněná mysl, ale kvůli tomu nepřestávají být bytostmi, vyzařujícími silně pozitivní energii. Jsou laskaví, důvěřiví, cituplní a pořád by se chtěli tulit.
Na některá setkání nikdy nezapomenu. Na Marka, který by se snad na diskotéce utančil k smrti. Na Lidušku, jež si přišla pro můj podpis do programu a za odměnu věnovala vlastnoručně vyrobenou bužírku pro štěstí. Na talentovaného herce Oldu, který mi představil svou nastávající. Stydlivě zatočila snubním prstýnkem se srdíčkem a svěřila se:„J-j-já jsem o m-m-měsíc starší než on, s-s-snad to nebude v-v-vadit." A kdybyste věděli, na jak profláklou spartakiádní píseň jsme skotačili s Bárou... no nic.
Když DJ Phono přidával další pecku, ocitl jsem se vedle vozíčkáře Toníka. Vyvrácenou tváří se ke mně otočil, usmál se, tak jsem ho uchopil za ručičku a začali jsme spolu řvát We are the Champions. Text ovšem pokračuje: „And we'll keep on fighting till the end." Ano, Tondo a další skvělí bojovníci z festivalu Mental Power! Vy přece dennodenně vyhráváte sami nad sebou!

Jan Rejžek (Lidové noviny 12.6.2014)

Není to smutné?

Není to ostudné??

Že tvůrci  filmu "MAGICKÝ HLAS REBELKY" musí hledat prostřednictvím crowdfundingu poslední finanční prostředky na úhradu archivních záběrů a hudby?

Režisérka Olga Sommerová zachycuje ve filmu osud zpěvačky a signatářky Charty 77 Marty Kubišové.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10606665128-magicky-hlas-rebelky/21356226997/

Olga Sommerová : „Možnost natočit o Martě životopisný film je pro mě pocta. V její osobnosti se potkávají dvě nejdůležitější komponenty lidského charakteru – vysoká umělecká profesionalita a integrita osobnosti – stát za svou pravdou a nenechat se ďáblem nalákat na pohodlnou cestu za cenu ztracené sebeúcty."

Můj nezapomenutelný zážitek: Galakoncert v SaSaZu

na závěr světového romského festivalu KHAMORO.

Večer plný hudby, zpěvu a tance. Gypsy kouzlo a balkánská exploze !
...a dech beroucí Puerto Flamenco s tanečnicí Francescou " La Chica " ze Sevilly.

Můj nezapomenutelný zážitek: Galakoncert v SaSaZu

Monodrama, které mě nadchlo. Edvard Radzinskij: KOBA

Můj  kulturní zážitek s Vladimírem T. Gottwaldem v Kavárně Dobrá Trafika na Malé Straně.

A tahle gruzínská čapka měla dnes večer premiéru:-)

Monodrama, které mě nadchlo. Edvard Radzinskij: KOBA

Martin Reiner: Básník

Kniha, která mě nadchla a na kterou jsem dlouho čekala.

Martin Reiner: Básník

Můj hudební zážitek - violoncellový koncert v Praze

Něha a P O E Z I E ...Úžasný temperament a charisma, nádherná křehkost a bravurní technika.Byla jsem okouzlena virtuózní hrou světového violoncellisty. Mischa Maisky hrál můj milovaný Dvořákův violoncellový koncert. Jako přídavek zahrál  Bachovu Sarabande.To byl můj včerejší nezapomenutelný večer ve Smetanově síni.