peroo

Film zachycuje rozhovor mezi Polomrtvou Rybou (Cyril Dobrý), která si chce vzít svůj život a Hyperobjektem/Vnitřním hlasem/Vědmou (Tereza Hofová), která se snaží Rybě její čin rozmluvit. Dialog je vedený jazykem a citáty intimních zpovědí amerických kapel z přelomu milénia. Film odkazuje k osobnímu vypořádávání se jedince s měnící se krajinou a vytváří s ní spíše pocitový dialog. Ten nemá daleko k určité tiché lítosti, nejasnému soucitu, který ale zároveň může představovat funkční alternativu k vymknutému rozumu a světu, který ztratil horizont. Styl se nese částečně ve fantazijním unikání, ale stejně tak pohádkovém heroismu. Projekt je určitou generační výpovědí, spojením různých časovostí, renesančními prvky, květinovými vzory, folklorní tématikou, poté jen ještě více asociuje pocit vzpomínky jakéhosi ztraceného, již jen snového, ale přesto blízkého světa.

Experimentální film Podle čaroděje převypravuje ztracený film umělkyně Alice Rahon z konce čtyřicátých let dvacátého století, zároveň tematizuje okolnosti vzniku tohoto snímku, jež se v díle stávají širším konceptem úvahy o povaze uměleckého díla, pozici umělce a jeho práce, možnosti zachycení neviditelného. Podle čaroděje představuje instalaci, která tematicky i formálně vychází ze ztraceného, experimentálního filmu Le Magicien. Rahon, dnes známá především jako surrealistická malířka, natočila kolem roku 1947 společně se svým manželem Edwardem FitzGeraldem svůj jediný film, pojmenovaný po hlavní postavě kouzelníka, jenž dostal od Boha za úkol stvořit nového člověka, když byl svět zničen nukleární válkou. Film se ještě před svým dokončením ztratil a zůstal uchován pouze v paměti svých tvůrců.
Tento snímek poskytuje inspirační rámec pro novou práci Podle čaroděje, která je zamýšlená jako instalace v prostoru a zároveň film určený do kinoprojekce. Formálně projekt sestává z šesti krátkých filmů, které rozvíjí jednotlivé tematické vrstvy, jež námět nabízí: příběh o čaroději usilujícím o tvorbu nového světa, motiv jedné z prvních žen – režisérek (film Le Magicien byl údajně zcela prvním snímkem režírovaným ženou v Mexiku a jedním z prvních na území Latinské Ameriky), šamanistický kontext postavy čaroděje, životní pouť nedoceněné umělkyně Rahonové, vliv mužského pohledu na její dílo i odkaz, a především ambivalence, již v sobě nese pojem umění.
Stává se umělecké dílo hodnotným svým trváním v čase, nebo může i zmizelý, téměř nikým nespatřený film přinášet podstatné hodnoty? Co je rolí umělce, nesmrtelné dílo, nebo spontánní, autentická tvorba? Co když obojí není v jednu chvíli možné? Podle čaroděje má být nejen úvahou o povaze umění a jeho schopnosti zaznamenat obtížně viditelné, ale také prvním znovu oživením již neexistujícího, neviditelného filmu dosud málo exponované umělkyně světového významu Rahon (a tak vůbec prvním uměleckým projektem ve světovém kontextu zabývajícím se odkazem této francouzské umělkyně).